Hozená rukavice

Dnes v 15:19 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Vyhrát Pub Quiz, to je zavazující. A protože jsme chtěli minulé první místo obhájit, začali jsme se včas připravovat. Adam s Bárou měli nahlášenou dovolenou, Míra si nebyl jistý, jestli přijde, nezbylo než hledat náhradníky - zareagoval Vlastík, který se posledně velmi osvědčil. Kromě toho proběhla válečná porada, na které jsme dohodli několik věcí, které měli vést k porážce týmu HfB: všichni si vezmeme týmové odznaky; pan Kronikář si navíc vezme placku "Free hugs" a nezapomene barevné čtvrtky; pro štěstí opět osaháme příliš často vítězící (přesto oblíbené) mladé germanisty; nebudu se holit. Pokud vám zde chybí dohoda o tom, že například nastudujeme něco z historie či geografie, případně že budeme sledovat aktuality, pak vězte, že náš tým hledá alternativní cesty.

Ještě před 19. hodinou jsem se zajímal, zda Míra přijde. Na to konto mi Honza vysvětlil, že 5 + 2 = 7. Bára tuto informaci doplnila rovnicí 6 - 2 + 1 = 5. Prý to znamená, že přijde. Podivuhodné. Nicméně se nás opravdu sešlo pět: šéfka Bára, Honza (záruka toho, že bude co slavit - ten den úspěšně státnicoval), Míra, Vlastík a já. Přišel čas objednat pití. Poněkud nezvykle jsem si objednal pivo, neboť mi absentující Adam poradil, že růst vousů podpořím extra porcí testosteronu. Objednat si pivo mi přišlo velmi mužné, ale vyvolalo to veliké překvapení u barmana Zdendy: "Máš vousy a už děláš chlapa, jo?!?" V průběhu večera jsem si dal pivo ještě jednou, ale pro extra dávku testosteronu je to asi málo, plnovou pořád nemám. Ještě před zahájením kvízu jsme připravili odznaky, placky a čtvrtky. Bára ověřovala, zda už jsem osahal tým HfB, na což jsem reagoval: "Já jo, a co vy?" Dostalo se mi odpovědi skoro mafiánské: "Na špinavou práci seš tady ty!"

Rozjezd jsme měli excelentní díky Honzovi! Věděl skoro všechno - my ostatní skoro nic. Nabízelo se nechat Honzu hrát samotného a odejít do blízkého East Village (proč to Honzovi kazit, že), ale nakonec jsme zůstali. Jedna z otázek se týkala sportu. Váhali jsme, kterému státu patří označení "fotbalový trpaslík", Vlastík navrhoval Vatikán. Hezká představa - jedenáct kardinálů a prelátů na hřišti hraje fotbal s maďarským týmem. Nakonec jsme museli uznat, že církevní oblečení fotbalu nesvědčí a napsali jsme Lichtenštejnsko, ale nebyla to správná volba. Další ztráta bodu byla způsobena tím, že nenasloucháme hlasu z hůry, totiž šéfce. Toho večera jsme stejnou chybu udělali ještě podruhé. Bára byla rozumná, vyčetla nám to pouze čtyřikrát. Sedm bodů nám (a třem dalším týmům) přineslo první místo. Boj začíná.

Druhé kolo zahájilo téma sobota, pak přišli blondýni. Kdo nám vzal body? Slovenský pivovar, déšť, státní svátek, muzikálová minisérie, Scooby Doo a děti Donalda Trumpa. Ocitáme se na druhém místě, ale od HfB nás dělí pouze půl bodu! Krátké debata o židovství přivedla Báru na filosofickou myšlenku: "Jak to, že máš rád Židy, když jsi taková árijská rasa, Míro?" což Míra s taktem sobě vlastním přešel, ovšem z jeho výrazu se dalo číst, co si o tom myslí: "Je to chucpe!"

Ve třetím kole jsme prokázali znalosti hned z několika oblastí: střední Evropa, střední ucho, Středozemě a zlatá střední cesta. Písničky pozpátku jsme poznali všechny, díky čemuž jsme opět získali první místo. Můžete hádat, kdo nám tam dělal společnost! V pauze se dozvídám, že se svým porostem na tváři vypadám, jako bych vylezl z popelnice. Potěšující bylo, že z té na plasty. Je to sice chucpe, ale bohužel je to taky pravda, tak jsem to po vzoru Míry přešel. Zdá se, že cesta ze stavu "vylezl z popelnice" k výsledku "fešák" bude ještě krušná.

Haiti nám moc štěstí nepřineslo, stejně tak železnice. Mimo jiné jsme měli uhádnout označení lokomotivy, která připomíná jistý předmět. Byla to žehlička. Neuhádli jsme to jen proto, že zadání bylo nejasné: měl to být předmět, který každý z nás používá. Jsme opět druzí, ale první téma posledního kola budí naději: alkohol! Nepoznali jsme pouze bylinu, která je součástí Fernetu. Měla evokovat hořkou chuť a začínat na písmeno Z. Jakýmsi zázrakem se stalo, že Swingladies i HfB vymysleli stejnou neexistující květinu: zhořec! Po alkoholu přišly vrásčité celebrity. Zisk osmi bodů znamenal druhé místo. Mladí germanisté měli jen jediný bod navíc! Hlavní výhra je tedy jejich, ale bonusovou otázku jsme dali a máme co slavit. Ještě než jsme se pustili do oslav a zapíjení, musel Míra spolknout ještě jednu hořkou pilulku (zřejmě ze zhořce): "Vidíš to, tuna železa je vtipnější, než Ty." V jeho očích jsme toho večera podruhé mohli číst ono výstižné hebrejské slovo.

I když nejsme první, máme co zapíjet: Honzovy státnice, bonusovou otázku a ten jediný bod, který nás dělí od vítězství! A když slavit, tak i s kulturním programem: pan kronikář recituje Máchův Máj, Vlastík ho doplňuje dalším evergreenem: "Jan Balada: Neruda česká." Tým HfB nám ovšem háže rukavici: pokud nechceme ztratit čest, musíme příště vyhrát!
 

Výlet do Kroměříže aneb Poděkování

Sobota v 19:59 | Michal Novotný |  Maléry pana Novotného
Tým Swingladies dnes absolvoval výlet do Kroměříže, která je rodištěm pana kronikáře. Ten se proto ujal role průvodce. Zúčastnili se Bára, Míra a Honza. Den to byl náročný a výživný, posuďte sami.
  • Ranní slunce výpravu navnadilo, ale o vnady jsme přišli již při cestě vlakem. Body dolů za déšť, vítr a chladné počasí.
  • Čteme si posudek diplomové práce Honzova kamaráda - dozvídáme se, že její přínos je nulový. Nic tak člověka nepotěší, jako cizí neštěstí.
  • Míru okouzlil antikvariát na kroměřížském nádraží (miluje knihy) - zareagoval až na větu: "Míro, za minutu začíná výklad o historii města!"
  • Židovská část některé účastníky zklamala - synagoga ani hřbitov již neexistují, radnice vypadá nežidovsky, potěšila snad jen separační zeď.
  • Zdá se, že židovská je zde alespoň banka.
  • Návštěva kostela panny Marie - pan kronikář má co dělat, aby se na svaté půdě nesmál nahlas, proto kostel spěšně opouští.
  • Velké náměstí - Bára poslouchá výklad, pánové bez zájmu postávají a nevnímají.
  • Věž kroměřížského zámku poskytla třem členům rozkošné výhledy, pan kronikář stojí připláclý na zdi věže z důvodu závratí.
  • Hledáme mrtvolu v bedně - nacházíme jen písek.
  • Prohlídka zámku - Míra fotí, i když je to zakázané. Dostává se mu napomenutí.
  • Průvodkyně nám ukazuje místnosti běžně nepřístupné. Na žádost pana kronikáře nás pouští také do kaple.
  • Zdá se, že nám šlape na paty další skupina, proto poslední čtyři místnosti prvního patra bereme poklusem a bez výkladu.
  • Míra studuje knihy v zámecké knihovně (a zřejmě zvažuje, jak to zařídit, aby nenápadně odnesl tu nejtěžší z nich - má 36 kg!), ostatní vraždí pohledem rozjívené německé děti.
  • Návštěva čokoládovny zvyšuje naši chuť k jídlu, a proto raději odcházíme do restaurace Černý orel.
  • Pivo, pivo, pivo, čaj. Polévka nadchla, steak zklamal - body dolů.
  • Pivo, pivo, káva, voda … a znovu čokoládovna. Někteří neodolají.
  • Návštěva kostela svatého Mořice. Míra šmejdí po všech koutech, neb je zvídavý, Bára to laskavě až maminkovsky komentuje: "Mirečku, kdepak Tě máme? Co si to strkáš do té tašky? Tu svěcenou vodu nepij!"
  • Procházíme kolem piaristické koleje a piaristického gymnázia až ke kostelu svatého Jana Křtitele - kupodivu je otevřený a dokonce získáváme fundovaný výklad od přítomné průvodkyně.
  • Masaryk je v podživotní velikosti a navíc po*raný od ptactva. Zklamání.
  • Nabíráme směr Květná zahrada a zjišťujeme, že Honza je hodinový manžel! Právě parkuje u bůhví čí manželky!
  • Libosad je neudržovaný, nedokážeme se shodnout, zda jde o záměr nebo o zanedbání, body dolů.
  • Malý skleník je propadák, Bára tam za žádnou cenu nechce, Míru zklamala kašna, Honza se nevyjadřuje.
  • Z důvodu nedůvěry přeměřujeme kolonádu. Zvažujeme, která metoda měření bude nejlepší, nakonec zvolíme google mapy - délka podle měřítka naštěstí odpovídá!
  • Bára fotí pana kronikáře - vychází z toho strýček Fester. Ani pozdější pokusy nedopadnou lépe. Bohužel to není chyba fotografa.
  • Pan kronikář se dostává do podezření, že je pedofil - volá na holčičku, která jde už druhý den ze školy … secesní psychiatrická léčebna je naštěstí nadohled.
  • Obhlížíme barokní kašnu - postavy na ní drží hřídel a izolátor. Inu, baroko.
  • Míra šmejdí po bludišti a ztrácí se v roští, ostatní jdou zkratkou.
  • Pánové jsou neukáznění a neposlouchají pokyny Báry při focení, Bára rezignuje.
  • Kapr v rybníku na Honzu upřeně čumí. Honza jej vyzývá na pěstní souboj. Kapr se chystá vyjít po schodech za námi, ale ukazuje se, že kapři plavou ve dvojicích. Přesila! Navíc se zdá, že je to kapří policie.
  • Výšlap na jahodový vršek. Zřejmě chybný název - jahody tam nejsou, zato je tam větrno a chladno.
  • Dostává se mi poučení o škodlivosti kouření. Slavná fotografie Adiny Mandlové a Oldřicha Nového s cigaretou jako argument nezabere - vždyť přece umřeli!
  • Míříme k ptačinci. Asi jsme zábavní, přítomné slepice se smějí. Zato kohout pózuje, evidentně se rád fotí.
  • Králíci z králičího kopce se nechtějí ukázat, ale nakonec se jeden přemůže. Vypadá jako kočka.
  • Velký skleník zaujal. Pan kronikář zde potkává předobraz toho, jak bude vypadat poté, co se pár týdnů nebude holit. Je to poněkud děsivé. Báru u předobrazu zaujal chrup, který je stejně děsivý.
  • Míra se zajímá, kolik kaktusů by musel sníst, aby pocítil halucinogenní účinky. Kilo je ale opravdu moc, to nedá, a tak si žádný kaktus nekoupí.
  • Obracíme své kroky zpět k zámecké čokoládovně - následuje Bářin čokoládový orgasmus. (Že by nějaký ten bodík nahoru?)
  • Procházka po Podzámecké zahradě je opravdu krátká - cca 15 metrů.
  • Zmožení účastníci odjíždějí, někteří si povídají, jiní spí … a pan kronikář dostane zákaz čtení knih do té doby, než přečte Honzovu diplomku.
Bez ohledu na bodové hodnocení musím říct, že jsem se královsky bavil a hodně smál. Není taky divu, vždyť na hrudi nosíme placku s nápisem Dreamteam! A tak tento článek chci uzavřít velkým poděkováním všem zúčastněným i nezúčastněným: je mi ctí, že jsem byl do týmu Swingladies přijat, a bylo mi ctí Vás po svém rodném městě provést. Moc Vám děkuji!

Vítězství aneb Sliby se mají plnit

Pátek v 18:38 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Ve středu odpoledne nic nenasvědčovalo tomu, že bychom si měli užít další krásný kvízový večer: Míra se omluvil už minulý týden, Bára hlásila, že se musí starat o štěně a Adam mlčel. To by ještě nemuselo nic znamenat. Ovšem když vám šéfka týmu začne klesat na mysli a napíše "Já na to s*ru", je třeba zmobilizovat síly a zachránit situaci. Já i Honza jsme se do toho s vervou pustili a v podstatě jsme slíbili, že tentokrát budou super otázky a že vyhrajeme. A už předem jsme litovali naši hlavní konkurenci (Hier für Bier), protože dnes zcela jistě nebudou první! Zabralo to a šéfka nakonec napsala blazeované "Pfff, tak jo". Na poslední chvíli se mi naštěstí podařilo sehnat posilu - Vlastíka. Jeho oborem je historie, čímž výborně doplňuje torzo našeho týmu. Má vousy, takže zapadá do prostředí (Kentaur Bar and Barber Shop) … a tak jsem se tentokrát neoholil … ve víře, že nám toto moje gesto přinese štěstí. Dobrým znamením bylo i prohlášení moderátorky Katky: "Dneska jsou super otázky, to bude pohodový kvíz!" Fajn, zbývala už jen maličkost: OPRAVDU VYHRÁT.

V aktualitách jsme se dozvěděli, že zaměstnanci radnice musejí močit v sedě a že dopravu v Bratislavě zastavily labutě. Pravda, podstatou úspěšného kvízování je, že to VÍTE, ne že se to máte dozvědět, takže rozjezd nebyl úplně nejlepší. První vlaštovkou byla filharmonie v reflexních vestách na staveništi. Chanel ovšem nepobouřil ani plavkami, ani krajkami … ale bumerangem. Druhý z pěti bodů v aktualitách přinesl Honza s Tomášem Sivokem. Následovaly nejcennější značky světa, kde jsme získali čtyři z pěti bodů. Celkový zisk šesti bodů nám přinesl 3 místo. To mne trochu zneklidnilo. Ale říkal jsem si, že když si pro štěstí sáhnu na přespříliš často vítězný tým HfB, určitě to pomůže. Sáhnul jsem si na všechny. Nabádal jsem i ostatní členy týmu Swingladies, ale marně.

Oceány nám daly plný počet bodů, horší to bylo s hybridy. Kdo je otcem a matkou muly i mezka Honza věděl, poznal i Hanebný pancharty. Pancharty Primuse jsme neznali, stejně tak hanebného Lisenka. Připočítejte šířku Mariánského příkopu, získáte 7 bodů a (pozor!) vyšvihnete se o jedno místo nahoru, navíc šlapete hlavní konkurenci na paty! Svitla naděje a po pauze přišel Josef. Věděli jsme (nikoliv DOZVĚDĚLI JSME SE), kdy má svátek, dvě ze tří literárních postav, kdo byl náš dědek Josef, čím se vyučil strýc Pepin a poznali jsme i Pepe jeans. Parlez-vous francais? To se neptám, ptali se nás. Jako francouzštinář jsem dostal příležitost - četl jsem všechny francouzské názvy (a opravdu jsem si to užíval). A náš tým ukázal, co v nás je: ELO + Paul McCartney + Frühlingová + Piti piti pa + 2500 = 5 bodů. k tomu 4,5 za Josefa a dostáváme se na 1. místo! Nechtěl jsem radostí křičet, předvedl jsem tedy pouze pantomimu, kterou šéfka ocenila slovy: "Ty bys to mohl natočit jako gif!"

Abych si udržel čistou hlavu, odložil jsem víno a odhodlal jsem se zůstat do konce kvízu jen na vodě. Začali jsme tématem New York v seriálech. První otázka se týkala Sexu ve městě. Na to Vlastík prohlásil: "Jinej seriál, než Sex ve městě, neznám." … což Bára komentovala slovy: "Myslím, že teď ale začnou ty jiný!" Nevěděl Vlastík, věděli ostatní. V další fázi na nás Katka vytasila dřevo: dýmky, modely, hudební nástroje, jasan … všechno jsme dali! Pak přišel číšník Gunther, ale bod nám nepřinesl. Předvádím další gif a naše hlavní konkurence klesá na 3. místo. Už ani šéfka nepochybuje a do posledního kola jdeme s dlouho neviděnou bojovností!

Vlastík sice zná jen Sex ve městě, ale tohle kolo bylo jeho: vojevůdci. Začali jsme americkou občanskou válkou. Trochu jsme zaváhali u Žižky (měl koule z olova a my jsme měli hádat, co měl uschované v zadní části těla - pokud to nevíte, byl to olověný zásobník, prý se to učí na základní škole). Göring byl tlustý, proto Vlastík poznal jeho uniformu, navíc věděl i bitvu u Thermopyl. Skóre nám kazil jen kožešník Žukov. Posledním tématem večera byli tři v jednom - dali jsme dva (body z pěti). Jako bonus jsme společně vydedukovali, kolik obyvatel má Trocnov. Vyhráli jsme! Přesně, jak jsme prorokovali a slibovali! Nevím, jestli to způsobilo to odhodlání, se kterým jsme motivovali šéfku, nebo moje sahání na vítěze … nebo ty Vlastíkovy a moje vousy, ale byli jsme první! Hlavní konkurence 6 bodů za námi!! A mně vám bylo těch HfB opravdu líto … v oslavách mi to ovšem nezabránilo!



Objednali jsme cognac Rémy Martin, přijali jsme gratulace a poukaz … a naše radost byla bezbřehá! Hned jsme také psali odpadlíkům (a chvíli to vypadalo, že se stanou předmětem oblíbené a dlouho nerealizované debaty "koho vyloučíme"). A tady někde jsem buď udělal chybu, nebo první krok ke změně svého image: majiteli Kentaura jsem slíbil, že se tři měsíce nebudu holit (i Barber shop potřebuje příliv nových klientů). Možná bych to nebral až tak vážně, ale druhý den mi přišla zpráva, že chlapské slovo, podpořené plácnutím, slibem a rukoudáním, platí. Takže přátelé, sliby se mají plnit, proto se do 14. září NEHOLÍM. A vím, co dělám. Zdenkova zpráva totiž obsahovala PS, které mne naplňuje nadějí: "Budeš fešák!" … beru to jako slib!
 


Jak překonat sebe sama aneb Den ve znamení flow

9. června 2017 v 15:16 | Michal Novotný |  Co život dal
Dnešní den mne přivedl k poznání, jak překonat sám sebe, jak dokázat víc, než si člověk myslí, že může. Výsledkem dnešních úvah jsou tato ponaučení:
1) Myslete na přátele
2) Zbavte se zbytků
3) Vytvářejte příležitosti

Ad 1) Přišel jsem z práce domů a pocítil jsem únavu a neuvěřitelnou lenost. Ani chuť k jídlu jsem nemě! Že mám napsat přání k svátku? Že bych měl ustlat postel, umýt nádobí, vyvětrat, nakoupit, nachystat si večeři, vymyslet program na večer? Uf, nechce se mi, to počká, zítra je taky den. I uvařil jsem si kávu, zapálil cigaretu a začal jsem si číst nadpisy článků a příspěvků na Facebooku (protože číst CELÝ článek mi připadalo ohromně únavné). Ale když jsem viděl svoje přátele, napadlo mne, co kdyby chtěl někdo z nich přijít na návštěvu? Někteří u mne ještě nebyli, možná budou chtít prošmejdit byt - a ta neustlaná postel, neumyté nádobí a moje energie na bodu mrazu … Vystřelil jsem ze židle a dal jsem se do uklízení. A se zvyšujícím se indexem uklizenosti bytu vzrůstala i moje energie!

Ad 2) Když jsem se s úklidem dostal až do kuchyně, zjistil jsem, že buď umyju nádobí ručně, nebo musím ještě nějaké zašpinit, aby se mi vyplatilo zapnout myčku. Nakouknu tedy do ledničky a ejhle, je tam v hrnci zbytek segedínu! Zbyla mi od včerejška cereální bageta, to půjde. Chtělo by to ještě dezert - ale když si v misce rozmíchám tu trochu jogurtu, co tu mám od soboty, s medem a ořechy, tak to bude ňamka uhaha. Nachystal jsem si tedy večeři a tím jsem získal pro doplnění myčky: hrnec, pokličku, talíř, příbor, misku, malou lžičku, prkénko a nůž. Vzhledem k tomu, že jsem byl celý den hladem, značně mi to pomohlo a začal jsem se cítit zase o něco líp. Navíc jsem mohl zapnout myčku a zbavil jsem se zbytků. (Pro ekology dodávám, že kelímek od jogurtu jsem vytřídil do plastů, stejně tak sáček od bagety a od ořechů.) Podařilo se mi tedy vyburcovat chuť k jídlu, nachystat večeři, uklidit ledničku, umýt nádobí … a ještě jsem byl ekologický! Srovnáno se stavem "zítra je taky den" to byla téměř hyperaktivita!

Ad 3) Jsa takto posilněn, usedl jsem k notebooku a napsal to přání k svátku. A taky jsem začal konverzaci na chatu, ze které vyplynulo příjemné setkání. Vytvořil jsem příležitost, jenže ouha, co moje vlasy?!? Mám je dlouhé = víc než těch 5 milimetrů, na které mi je stříhá strojek, musím je zkrátit! Nevíte, jak složitá to je operace: odnést z koupelny předložku, co je před vanou, nachystat vysavač (na ty ostříhané vlasy), nachystat čistič koupelen a houbu (abych pak mohl umýt umyvadlo), umýt si hlavu, třikrát projet celou hlavu strojkem (aby mi nikde netrčel ani milimetr), vysát vlasy z podlahy, vysprchovat se, utřít podlahu, umýt umyvadlo, vrátit koberečky a vysavač na místo. Téda, tolik práce za mnou … Na tomto místě musím poděkovat mé zlaté kamarádce Mirce - to je ta osoba, která mi moji vlastní poučku o vytváření příležitostí připomíná. Mirindo, děkuji.

Nezbývá než vysvětlit, jak to celé souvisí s nadpisem "Den ve znamení Flow" … Inu dnes jsem se hned zrána pustil do tvorby prezentace na školení. Blíží se jedenáctá hodina a já si říkám: "Ještě dokončím tento blok, a půjdu na oběd." Když v tom to přišlo: FLOW! Dokončil jsem ne 1 blok, ale všechny! Hlad jsem nevnímal, uklizečku jsem zaregistroval až v okamžiku, kdy mi sáhla na nohu (chtěla vysypat koš, který mám vedle pravého lýtka). Zvonění telefonu jsem zaregistroval až jako zmeškaný hovor. A když jsem se podíval na hodinky, jestli už je čas na oběd, bylo 16:30. To moje krátkodobé vyčerpání způsobil ten krásný stav, kdy jste ponořeni do práce, nevnímáte svět, hrozně vás to baví a hlava jede na plné obrátky. A já považuji za velké štěstí, že moje práce tyto stavy vyvolává.

Večer plný opakování aneb Statistika je neúprosná

2. června 2017 v 11:43 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Fyzikové jsou lidé chytří, vtipní, sympatičtí, sportovní i sečtělí, ale poněkud nepraktičtí. Proto se jim snadno může stát, že po krásném dni stráveném na kole mají takové spáleniny od Slunce, že se nemohou dostavit na kvíz. Ne tak lékařky! Ty přesně vědí, co fyzikům poradit: "Příště se namaž!" … toho večera jsme se, myslím, namazali všichni.

Šéfka týmu přišla na poslední chvíli, opět zachraňovala životy v tramvaji. Zvažovali jsme, zda lze život zachránit výměnou plomby, tracheotomií provedenou zubařskou vrtačkou či rajským plynem, který s sebou pro všechny případy nosí každý zubař. Zřejmě mi něco uniklo, protože z vysvětlení jsem pochopil, že šéfka slečnu zachránila pouhou svojí přítomností. Za odměnu jí byly nabídnuty lístky do divadla … ale dala přednost kvízu … buď proto, že je tak zodpovědná, nebo proto, že by se stala předmětem debaty na téma "koho vyloučíme".

Dovolte, abych Vám představil naše konkurenční týmy: nahoře u holičských křesel sedí Nežní barbaři, pod nimi Kulturní barbaři. Naproti nim HfB (neboli Hier für Bire - náš nejoblíbenější a velmi často vítězící tým), za barem LTT (význam zkratky netuším, mohlo by to znamenat "Léta to tutlám", ale raději se na to zeptám). Před barem pak můžete vidět Drahaňáky. Nejvyšší židle je určena pro moderátorku Katku, ta ještě netuší, že toho večera zažije dramatické okamžiky, takže je zatím usměvavá a klidná.

V prvním kole jsme nezabodovali. Po nepříliš dobře zvládnutých aktualitách jsme nepříliš dobře zvládli také téma "Ať žijí doktoři". Z míry nás vyvedla Ábelova cena, respektive obor, kterého se týká. Jediný Ábel, na kterého jsme si vzpomněli, byl bratr Kaina, který pracoval v oboru pastevectví, za které se, počítám, cena nedává. (Co mne ovšem zaujalo, když jsem si Ábela hledal ve Wikipedii, je původní význam tohoto jména: ranní pára nad vodní hladinou, která po východu slunce rychle zmizí. Člověk by nevěřil, že do čtyř písmen se vejde celé souvětí!) Se čtyřmi body jsme obsadili (kupodivu) druhé místo. V pauze domlouváme výlet do Kroměříže a chatu na přehradě. Adam doporučuje, abych byl na zmiňované chatě izolován na balkóně, protože bych svou potenciální přítulností mohl obtěžovat ostatní členy týmu. Díky, Adame … a v Kroměříži Ti radím, abys zvýšil svou pozornost! Hrozí, že si sedneš do tiramisú!

Francouzské regiony nám šly celkem dobře: poznali jsme Bretagne, polévku bouillabaise, vlajku ostrova … ovšem co francouzského máme v lednici nám vrtalo hlavou do poslední chvíle. A byl to Honza, kdo si vzpomněl: dijonská hořčice! Další téma předznamenalo náš konečný výsledek: bramborové medaile! Sport není nic pro mě. Adam se sice pokoušel ověřit si, jestli nevím, který maratonec měl 4. místo v Berlíně, ale marně. Maratonce neznám ani jednoho. Bonusové francouzské departementy odhadujeme (na rozdíl od odhadů v minulém kvízu, kdy se naše odchylky pohybovaly v řádech milionů) celkem přesně, ale bohužel jeden z týmů byl lepší. Posouváme se na třetí místo.

Třetí kolo zahajuje téma WC a s ním se blíží bouře! Tu způsobily dvě otázky: "Proč se WC dříve označovalo dvěma nulami?" a "Jaký je název pro chemickou sloučeninu WC?" … Swingladies trvají na tom, že odpověď "číslo místnosti" zcela jasně implikuje požadované řešení "aby se WC odlišilo od pokojů". Něžní barbaři zase trvají na tom, že karbid není přesný chemický název a že tedy jejich odpověď je správná! Za chvíli se hádá půlka lokálu, druhá polovina se dobře baví a pan hlavní k tomu pouští hudbu jak z grotesky. Katka bledne, její vysoká židlička se pod ní kymácí … ale nakonec to ustojí, všichni se uklidníme a pokračujeme dalším tématem - zpátky v čase. Bonusová otázka, týkající se maximální délky ocasu medvěda hnědého, nás vede k zamyšlení, co přesně má autor na mysli. S odpovědí 22 centimetrů získáváme bod … ale stále jsme na vážkách, o který ocas jde. Další hádka ohledně WC už nemá takové grády, ale Katka přece jen odchází na čerstvý vzduch.

Poslední dvě kola už nepřinesla mnoho zajímavého. Kombinatorika a pravděpodobnost způsobila dvě věci: veliké počítání a hádku uvnitř týmu. Máme jediný bod. Konspirační teorie - opět jediný bod. Hádej, kdo jsem - totéž. Jedině přísloví nám šla, ale stačilo to jen na bramborovou medaili. Bonusovou otázku vyhráli Drahaňáci, ale nevadí - rumy objednal Honza a zapíjíme s ním zkoušku z ruštiny. Zapíjí se také hádka s Katkou a hádka uvnitř týmu, v důsledku čehož se všichni usmíříme. Následuje několik tequil s barmanem Honzou … a někde tady se stane, že se věci začnou dít opakovaně:
· Prochází kolem nás dáma venčící psy.
· Potkávám pana architekta s obrovským vlkodavem.
· Jdu obhlédnout situaci do East Village.
· Znovu kolem nás prochází dáma venčící psy
· Podruhé potkávám pana architekta s obrovských vlkodavem.
· Opět jdu obhlédnout situaci do East Village.
· Honza, zdá se, usíná.
· Volám taxi a jedeme domů.
· Před domem potkáváme Katku na kole.
· Honza nechce domů, pokoušíme se pokračovat a nabíráme směr Aloha bar.
· Potkávám svého barmana z Kahly.
· Ve 3 ráno je kupodivu všude zavřeno.
· Opět potkávám svého barmana z Kahly
· Znovu jdeme domů.
· Podruhé potkáváme Katku na kole.
· Honza zase nechce domů, pokoušíme se pokračovat a nabíráme směr Dřevěný orel.
· Stále je všude zavřeno.
· Honza podruhé toho večera usíná - tentokrát pod bankomatem.
· Po třetí jdeme domů … a tentokrát také dojdeme domů.
· Honza usíná v předsíni a poté na gauči v obýváku.

Blíží se čtvrtá hodina ranní. Zatímco fyzikové jsou nevyspalí kvůli spáleninám, ostatní členové týmu Swingladies to mají v důsledku kvízování. Statistika je neúprosná! Psal jsem to už dříve - průměrný účastník Pub quizu nechodí spát před půlnocí. Dobré ráno!

Koaliční kvízování

25. května 2017 v 15:35 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Tým Swingladies už absolvoval PubQuiz v plném počtu, v oslabení i s náhradníky. Ale včera jsme poprvé vytvořili koalici. (Malá matematická vsuvka pro ty, kteří si chtějí zopakovat zlomky: polovina Swingladies + dvě třetiny konkurenčního týmu … takže nás bylo sedm šestin … pozoruhodné.) Byli jsme sice v přesile, ale pravidla naštěstí počítají i s touto variantou. Dovolte, abych Vám představil naši posilu: Eva, Daniela, Dan a Tom. Jak vidíte, jsou to mladí, perspektivní, ambiciózní a krásní mladí lidé, ve kterých se nezapře Severní Morava. Potěšující byla účast našich oblíbených konkurentů - HfB, které máme rádi, přestože nám občas říkají Swingersladies, a Už se mi souká ven (kterým se doposud nic nikam nesoukalo … ale kdo ví, třeba jednou …).

Zahájení bylo velkolepé! V aktualitách nám body přinesl meteorit, Madeleine, bezobalový obchod a semifinálové branky. Pravda, z nového SUV od Škodovky jsme uhádli pouze jedno písmeno (Q na konci), což nestačilo ani na půl bodu. Zazářili jsme, když přišlo světlo: definovali jsme jeho rychlost, profičeli jsme semafory, rozpoznali jsme fotometrii, ovládli jsme oboustranný meč ze Star Wars a téma jsme uzavřeli větou z Bible: Budiž světlo! (… a bylo světlo.) V dodatkové otázce se bohužel ukázalo, že dnes budeme s odhady na štíru. Holanďané vyhazují mnohem více potravin, než jsme čekali! Zřejmě následkem hulení psychotropních látek. Po prvním kole první místo - a my za to sklízíme uznalé pohledy mladých germanistů.

Ve druhém kole se jasně ukázalo, že Miloš Zeman nenosí štěstí. A bohužel nepomohli ani spojenci. Pravda, název Zemanovy knihy vzpomínek jsme si vymysleli, mykorhizu jsme s Evičkou neprosadili, císaře jsme nevěděli … a v odhadu počtu vojáků jsme se mýlili jen o 1 700 000, proto jsme získali pouze 3,5 bodu a to nás dostalo až na 4. místo. Uznalé pohledy byly nahrazeny pohledy překvapenými až zděšenými a oba oblíbené týmy se dostali před nás … ale pořád máme šanci! Zachováváme si důstojnost: na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal, jak pravil básník. V pauze se dozvídám další podrobnosti z onoho večera, kdy jsem měl okénko. Byl jsem open and friendly - to je ten stav, kdy jsou všichni krásní a kdy všechny objímám. Muže, ženy, přátele i cizí lidi. Tato zkušenost mi ukázala, že lidé buď mají nedostatek objetí a fyzického kontaktu, nebo jsou velmi tolerantní. Doposud mne nikdo neinzultoval.

Když máte v týmu sportovce, uhrajete v basketbalu 4 body (i když na Wilta Chamberlaina nemáme - ten jich uhrál 100). Dalším tématem bylo Slunce. Člověk by řekl, že Vám prozáří den, u nás ale bylo jen polojasno. Odhad počtu míst v Madison Square Garden patřil k našim nejlepším, rozhodně jsme se nesekli o miliony, HfB byli ale přece jen blíž. Zůstáváme na 4. místě, mladým germanistům však už nestojíme ani za pohled. Henry Ford prý řekl: "Prohra je jen příležitost k tomu, abychom začali znovu a inteligentněji." … to člověka moc nepovzbudí. Spíš mám chuť odpovědět: "Víš co, Forde? Jdi do pr*ele!"

V latině jsme dobří! Unikl nám jen Archimedes. Zato anexe bychom měli dostudovat. Jediné dva body přinesla Honzova vlajka a připojení Rakouska k Německu. Doplňovací otázka - opět odhat, opět jsme o 1,5 milionu vedle. Ne že bychom to vzdali, ale raději ať je to za námi! Jsem z toho tak zničený, že už se nedokážu ani kloudně vyjadřovat: moje věta "V roce 1999, to už jste byli naživu?" pobavila celých sedm šestin našeho koaličního týmu.

Páté kolo a téma indicie! Velmi promyšlená byla první otázka. Dostali jsme šest indicií, z jejich prvních písmen jsme měli poskládat slovo: španělské souostroví, autor básně Havran, rostlina s nažloutlými květy a oranžovými plody, podlahová krytina na šest,operační systém iPhonu a značka dusíku! Dali jsme to - byl to Berlín! V další otázce skládáme čísla do letopočtu: osmé prvočíslo, film s B. Willisem a přehrada. Sebekriticky přiznávám, že za ztrátu tohoto bodu můžu já: "Mišo, ty soutěsky jsou TŘI! Není jich osm!!" V další otázce jsme si spletli Chruščova s Martinem Lutherem Kingem, protože vypadal jak Číňan v antické říze. Následuje bod za Texas a pátá otázka: výsledky předchozích čtyř nás měli dovést k jisté osobnosti. Přestože jsme měli dvě chyby, Kennedyho jsme uhádli. Následující chvíle nám zpestřily pokojové rostliny. Jedenáctá otázka a opět odhad: "Kolik lidí si na Wikipedii denně vyhledá heslo nepřímý důkaz?" Nemohli jsme se dohodnout, jestli napsat 2 tisíce nebo jen 1,5 tisíce. Udělali jsme průměr - a byli jsme vedle. Sedm získaných bodů nás posunulo na třetí místo. V očích HfB nás to trochu rehabilitovalo, opět jim stojíme za nějaký ten pohled. Prestože jejich název (Hier für Bier) Vás může vést k myšlence, že na kvízy chodí kvůli pivu, není to pravda. Oni tam chodí pro vítězství! Gratulujeme.

Třetí místo jsme oslavili rumem Bucanero, neboť jsme vyhráli bonusovou otázku. Alkohol mi začínal stoupat do hlavy, protože za jsem za celý den snědl jen jednu bagetu. Chvíli jsem uvažoval, že přejdu na nealko, ale po náléhání ostatních jsem si to rozmyslel. A tady se ukázalo, jak skvělý je pan hlavní v Kentaurovi: pro všechny případy mi napsal omluvenku na další den do práce! Nemá chybu - posuďte sami:

Následuje družný rozhovor s mladými germanisty a několik vyprávění. Katka nám povídá o tom, jak se seznámila s Danem. Dan přidává vyprávění o pokusu pronést marihuanu do parlamentu (místní bodyguard řadí tuto bylinu mezi PSYCHOTROPICKÉ látky) a vysvětluje, jak to souvisí se Stavovským divadlem. Bára přidává zkušenost s debilním nápadem přítele, který si na Kubu vzal huličskou výbavu. Velmi sugestivně při tom předvádí pohled delegátky. (V mém poznámkovém bloku za touto historkou následuje několik matematických rovnic. Nevím, kdo je psal, ale jedna z nich je opravdu zajímavá: f = 1/x … následují mezivýpočty … a jaké je řešení? F = nevím + máma je fajn; f = tvoje máma; f = slanikova máma. Zírám jak puk, ověřím to u nějakého matematika.) Poté kdosi přichází se zajímavou a poněkud překvapující informací o tom, na jaké bolesti si mohou lidé stěžovat: "Bolí mě helma a lyžáky!" nebo "Bolí mě vlasy." Možná to bude vliv oněch psychotropických látek.

Honza s Bárou odcházejí domů, já s Katkou a HfB přecházíme do East Village, máme totiž děsnou chuť na cibulové kroužky. Nezůstalo pouze u jídla, možná budu zítra opravdu potřebovat tu omluvenku. Krátká konverzace s barmanem mě ale přesvědčila, že to nebude tak zlé, zvládl jsem ji v italštině. Andrea je skvělý, usměvavý barman a sympatický muž … ale ještě že je za barem, začínám být open and friendly. Cestou domů dostávám zprávu, že se prostě MUSÍM stavit v Aloha baru. Zjišťuji, že tam jsou dnes open and friendly všichni, jdu z jednoho objetí do druhého. A kromě toho se mi dostává uznání od mého barmana Víti. Během několikaminutového objímání se dozvídám, že jsem báječný host. Tím byla saturována moje potřeba uznání a ocenění, ale můj další pobyt v baru by mohl ohrozit moji potřebu jistoty a bezpečí, tak raději odcházím domů.


Dobře jsem udělal, díky tomu mohu místopřísežně prohlásit, že dnes se žádná indispozice nedostavila. A připojuji poděkování všem výše zmíněným za krásný večer: Báře a Honzovi, konkurenčním týmům, moderátorce Katce i barmanům!

Čtvrtý pokus o filmový večer aneb Sedmkrát poprvé

20. května 2017 v 15:27 | Michal Novotný |  Maléry pana Novotného
I když to chvíli vypadalo, že 4. filmový večer bude komorní záležitost pro tři, sešlo se nás nakonec šest. Pozvaných bylo 10, což v kombinaci s mou skvělou schopností odhadnout, kolik jídla je třeba nachystat, přineslo očekávaný výsledek: mám další tři dny co jíst - a nebo mám skvělý základ na další večírek. Zbylo i víno! Když už jsem u toho alkoholu, právě ten ukázal, jak altruističtí jsou Míra a Honza! Oba pili pouze pivo, ale přinesli víno a rádler, protože mysleli na ostatní! A propos, fyzikům se ježí chlupy nejen po ruském standardu, ale také po calvadosu!

Domlouvali jsme se přes messenger. Účast Báry a Honzy byla od počátku jistá, Mirka překonala bolest, kterou způsobila alergická reakce, a potvrdila také. Míra váhal, chtěl se vyhnout pantomimě a nechtěl udělat unáhlené rozhodnutí jak splašenej kůň, ale poté, co opravil kolo, přece jen dorazil. Ještě před příjezdem ověřoval, jestli už jsme začali meditovat, až se z nás kouří. Poslal jsem důkazní fotografii. Adam poznamenal, že vidí jen kouř, a Bára to, s logikou ženám vlastní, komentovala slovy: "Ty vidíš prd, máš rýmu!" Pokud jste se zarazili u slova meditovat, tak na vysvětlenou dodávám, že meditace patří mezi top 10 večírkových aktivit, předběhla i pantomimu a lze ji provozovat v jednotlivcích, v párech i ve skupinách. Bývá ukončena mohutnou nirvánou. Doposud byla provozována pouze v okamžicích, kdy se nidko nedívá. Chápu, že Vám to nemusí dávat smysl, ale dál už to nechávám na Vaší fantazii.

Večer jsme zahájili rozhovorem o zajímavých tématech. Ženy probraly samodržky a poté si ukazovaly žíly. Na řadu přišly svatební šaty a netradiční úbor běžce z lesné (boty, tričko a tanga)! Je s podivem, že jsme chvíli mluvili i o filmech (že žádný nepustíme, bylo jasné od počátku). Na řadu přišel sport. Mirka konstatovala, že hokej jsme hráli jak lemry. Míra přišel s opravdu zajímavým příspěvkem o tom, že Češi jsou strážci zlatého hattricku. Musím říct, že i já, který nemám o sport příliš velký zájem, jsem byl zaujat vysvětlením, co to znamená, nebudu se rozepisovat, ale doporučuji vygooglit! Probrali jsme také naše sportovní úspěchy (od Mirčina skvělého času v běhu na 1500 metrů - až po můj úspěch ve stejné disciplíně: pomalou chůzí a drobným podvodem se mi podařilo DOJÍT do cíle). Následovalo odhalení, kdo z nás byl pionýr, kdo skaut a kdo sokol, poté Mirka prozradila, že měla banány na lékařský předpis (platila to pojišťovna?). Čeho jsme se nedopátrali, byla četnost výskytu banánů na pultech předrevolučních prodejen Ovoce a zelenina. Mezi obvyklá témata rozhovorů patří také zdraví. Věděli jste, že v Americe dostávají děti jedno očkování v podobě koktejlu 21 nemocí? Bára to vykreslila asi takto: malé batole, vedle něj injekční stříkačka o rozměrech 50 x 15 cm, lékař vpichuje koktejl a dítě se nafukuje, až mu lezou oči z důlků. Řekl bych, že v tomto bodě máme štěstí, že jsme vyrůstali v Čechách a očkování jsme absolvovali postupně. Diskutovali jsme také o účincích drog a o historii výpočetní techniky. Při této příležitosti nám Honza objasnil souvislost děrných štítků s brouky. Další fázi večera odstartovala jeho věta: "Chtělo by to nějakou chálku!"

Po večeři jsme řešili, jaké hry budeme hrát. V první fázi zvítězilo pexeso. Přesunuli jsme se z kuchyně do jídelny, Přinesl jsem zvířátkové pexeso, Míra míchal, Mirka rozložila karty a hra začala. Všechna zvířátka, bohužel, vypadala stejně - respektive vyskytovaly se cca tři kategorie: slepice, jeleni, kočkovité šelmy. Vítězem se stal Míra - přičítám to jeho praxi s elektronovým mikroskopem, který Vás naučí velmi dobře rozlišovat, co vidíte, přestože rozdíly jsou nepatrné. Došlo pivo, vzal jsem tedy džbán a vydal se do Švandy pro čepované. Zatímco jsem byl pryč, Míra našel nový způsob, jak hrát Storycubes! Stavěl kostky na sebe!! Díky němu jsem zjistil, že jsem se zbytečně omezoval účelem kostek (naučit se vyprávět) - mohou cvičit i Vaši zručnost! Následuje pokus o hru Finanční svoboda. Připravil jsem hrací plochu, vysvětlil jsem pravidla - zřejmě jsem nebyl příliš srozumitelný a nebo byla pravidla velmi poutavě podaná, v každém případě jsem byl požádán, abych je zopakoval. Chápavé pohledy přítomných mne přesvědčily, že nejsem srozumitelný. Naštěstí přišla Katka, což způsobilo, že hra Finanční svoboda vyšuměla. Jednak proto, že Katka měla chuť na cigaretu (a kuřáci proto spěšně opustili jídelnu), jednak proto, že přinesla pivo (a pivaři opět měli co pít).

Hry byly vysilující, proto jsme si dali druhou večeři. Tuňáková pomazánka je hit, zmizela jako první. Přenesli jsme se do obýváku a přes obavy z pantomimy, rozhodli jsme se přece jen hrát aktivity. To vyvolalo strach v očích všech přítomných: Bára se bála, aby neměla v týmu Mirku, Honza aby neměl v týmu mne (obojí se naplnilo), Mirka se děsila, že jí to nepůjde, Míra že bude muset hrát pantomimu a já, že mě Honza zabije, když mu to budu kazit. Jediná Katka zůstávalal v klidu, jelikož na našem filmovém večeru byla poprvé. K tanci a poslechu hrál DJ Míra (a užíval si obsluhu gramofonu + bohatý výběr populární hudby, kterou mám na LP: hity Oldfielda, Vondráčkové, Gombitové, skupiny ABBA a Jiřího Maláska … víc toho, bohužel, nemám). Hra probíhala kupodivu v klidné a mírumilovné atmosféře, krveprolití zůstalo pouze jako jedno z hádaných hesel. Tentokrá jsme všichni ukázali, že jsme dobří: Bára nakreslila Balaton, Honza Pipi dlouhou punčochu, Míra svaly, Mirka … (nedokážu to rozpoznat, i když to mám před sebou, ale vypadá to moc hezky, asi jak ostnatý meloun), Katka dokonale popsala již zmíněné krveprolití a já jsem naprosto zřetelně nakreslil lékárenskou váhu. V cíli byl první tým Honza + já (k mé velké úlevě). Důvod je jasný, pokud to nevíte, Honza je fakt dobrej! Teprve na konci hry jsme ale zjistili, že jsme se pohybovali od cíle ke startu. Jediné, co zůstalo neobjasněno, je účel prvních tří políček ve hře. Jedna třeskutá debeta k tomu proběhla už posledně, a tak jsem Míru nabádal, aby to raději znovu nevířil. Dal na má slova.

Bára a Honza stíhají rozjezd ve 3:00, Míra až ten další (zajisté proto, že se od Mirky a ode mne nemohl odpoutat). Drobná potíž nastala, když si chtěla Mirka zavolat taxi. Nejdřív se nemohla dovolat. Poslal jsem jí odkaz a slevu na Liftago. Nešlo to nainstalovat. Poté hledáme Mirčinu peněženku: Mirka hledá v kabelce a v bundě, poté hledám na stejných místech já, pak znovu Mirka, obcházím byt a peněženku nenacházím, opět kabelka a bunda (já i Mirka). Chvíli se bezradně díváme jeden na druhého. Pak mne napadne spásná myšlenka: "Mirko, nesedíš si na ní?" - "Neee." … byla tam!

A jakých že sedm prvenství přinesl tento filmový večer? Zde jsou:
  • Poprvé jsem šel se džbánkem pro pivo
  • Poprvé jsem Honzovi nezkazil hru
  • Poprvé jsme hráli aktivity pozpátku
  • Poprvé jsme využili jídelnu
  • Poprvé jsme hráli pexeso a storycubes
  • A poprvé jsme měli na filmovém večeru Katku!
Možná jsem divný, ale jestli mě něco opravdu těší, tak unavený a se zbytky alkoholu v krvi uklízet spoušť po večírcích. Ty stovky hracích karet v pokojích, plechovky od piva, zbytky jídel, flašky, sklenice, talíře (používané jako popelníky), příbory, skvrny na ubrusu i na podlaze, gramodesky, papíry, tužky a občas i střepy. Právě to totiž ukazuje, že jsme si to opravdu užili! To není ironie, to je fakt! A tak na závěr připojuji výzvu: zbylo tu jídlo i pití, nedáme v neděli pokračování?

Kdy chodí spát průměrný účastník Pub kvízů

18. května 2017 v 13:40 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Před včerejším kvízem jsme zažili pár dramatických chvil. Nejdřív Honza naznačil, že možná bude muset opustit náš tým. Dokonce chtěl vrátit odznak (který z hygienických důvodů vypral). Míra navrhoval výměnu Kentaura za Livingstone, protože se chtěl projet na kole. Bára dala přednost teambuildingu, Adam to raději nekomentoval a já jsem s hrůzou očekával, jak zareaguje šéfka. Tipoval jsem to na výměnu všech členů týmu. Dopadlo to dobře a Swingladies na kvíz dorazili! Oslabeni o dva členy, ale posíleni o mladého vědce. K naší velké radosti nechyběly naše oblíbené konkurenční týmy "Už se mi souká ven" a "Hier für Bier".

I když je zřejmé, že sledujeme jiné aktuality, než autoři otázek, tématem jsme propluli celkem úspěšně. Horší bylo to následující - zatímco vodníci a bubáci nám jdou, peklo bylo … peklo. Jedinou radost nám přinesla Božská komedie. Výsledkem bylo 4. místo, o které jsme se dělili s mladými germanisty. V pauze probíráme téma hubnutí (ryba je dietní, ale s majonézou chutná líp). Já a šéfka se proto zříkáme brambůrek … ale jen proto, abychom si o půlnoci dali cibulové kroužky a kuřecí křídla. Protože když jíte potmě, nepřiberete.

Druhé kolo odstartovaly kočky, po nich přišli otcové. Ukázalo se, že Honza dnes má svůj den, přestože má zafačovanou ruku (následek potyčky, zinscenované pro jistou dívku, která ráda ošetřuje zraněné). V tomto kole dodal: lva ve skoku, Hrusice, ligera, Otčenáška, Balzaca a otce Furu! Získáváme 8 bodů a posouváme se na 3. místo. Hier für Bier nás neopustili a sdílejí pozici s námi. V pauze se od barmana Honzy dozvídám, jak jsem se před týdnem dostal domů. Následuje krátká diskuse na téma cucfleky. Navazujeme na ně další den rozhovorem o tom, že zapomínání vede k otěhotnění. To aspoň tvrdí Adam. Ale naše šéfka naštěstí nezapomíná. Přeberte si to každý po svém.

Byl bych myslel, že komnata nejvyšší potřeby je vznešený název pro WC, ale v Bradavicích to je jinak, a Honza to ví. Po nataženém běhounu přeběhla úspěsně Tereza Pergnerová a dostala nás až do komnaty ozvěn. Za jedinou ztrátu bodu v tomto tématu mohou budhisté. Následuje pět písní pro Tebe, ale ve zpěvu pokulháváme. Díky tomu opouštíme mladé germanisty a vracíme se na 4. místo. Už se mi souká ven vyprávějí historku o tom, jak vznikl jejich název. Je tak úspěšná, že ji musejí opakovat. Abychom nezůstali pozadu, i my objasňujeme, proč se tým, ve kterém je dnes pouze jedna žena, jmenuje Swingladies. I naše historka se toho večera dočká opakování. Trochu to připomíná slavné vyprávění o vodníkovi z filmu "Na samotě u lesa" - mimochodem, byla na to otázka v jednom z minulých kvízů.

Adam nás opouští, ale přesto se snažíme bojovat. Diplomacie není naše silná stránka. Dalo se čekat, že mezi našimi diplomaty není ani Kratina, ani Kotas. Ztrátu se pokoušíme dohnat křížovkářskými pojmy, ale bohužel přeceňujeme Zaorálkovy náměstky. Sžiti se 4. místem, setrváváme na něm dál. Když ne boj o první místo, alespoň společenské vyžití: domlouváme ochutnávku rumů s majitelem Kentaura, filmový večer bez filmů a návštěvu pošty (kde je dnes East Village) s Katkou. Má totiž narozeniny a to je důvod k oslavě!


Kneipenkvízy a maskoty už bereme s nadhledem. Bára boduje s krevní skupinou, Honza s pásovcem, psem a zajícem. K tomu jeden kříženec a Michelin. Naše umístění není z nejlepších, ale pořád jsme o 20 míst lepší, než fyzikové na kolech. A ani dnes nepůjdeme spát tak brzy, jako průměrný Němec. Zejména když bonusové panáky pijí mladí germanisté a ne my. Nezůstáváme pozadu a objednáváme rumy, abychom si mohli připít s Katkou. Poté objednáváme další rumy a opouštíme holičství, abychom se přesunuli na poštu. Doprovázejí nás naši oblíbení HfB. Máme slušné tempo: pivo, pivo, kroužky, křídla, pivo, odskok do Bílého domu, pivo, kroužky, pivo … a končíme kolem druhé hodiny ranní. Z toho plyne důležitý poznatek: průměrný účastník Pub kvízů nechodí spát před půlnocí! V důsledku společenského vyžití.

Výlety za hranice normálnosti

13. května 2017 v 13:17 | Michal Novotný |  Téma týdne
Necítím se kompetentní k tomu, abych u jiných posuzoval, co je nebo není normální, ale ve svém životě jsem zažil několik situací, ve kterých jsem překročil hranice svojí normálnosti (nebo minimálně každodennosti). Dostal jsem se díky tomu do nových rolí a o třech z nich se chci rozepsat.

Spasitel
Myslím, že každý člověk občas pocítí potřebu pomáhat druhým. Někdo založí nadaci, jiný do ní přispívá, další pomáhá potřebným. Já jsem začal pomáhat už coby malé pachole na základní škole. Vybral jsem si spolužačku, se kterou nikdo nechtěl kamarádit, což mě štvalo. A tak jsem se s ní spřátelil. Ziskem byla spousta báječných zážitků, dobrý pocit a vši. Pro mě to bylo dobrodružné, pro maminku stresující. Člověk by měl zpozornět, když se někdo v jeho blízkosti velmi často škrábe na hlavě! Nenechal jsem se odradit malichernostmi a v pozdějším věku jsem pomáhal známému, který neměl kde bydlet. Ukradl několik předmětů v mém bytě. Pro mne to bylo stresující, ale policie se (přesně podle mých očekávání) bavila. Když totiž přijdete s historkou, která začíná slovy "Dobrý den, na sociální síti jsem se seznámil s jedním mladíkem, který neměl kde bydlet …", pak je jasné, že jste udělali setsakra velkou chybu. Mladíka neodsuzujte, ty věci vzal proto, že ho jeho "kamarádi" obírali o to málo peněz, co měl z brigád, dokonce ho nepustili do bytu, který zdědil po mamince, proto spal u známých nebo taky venku. Kromě ponaučení, které mi tato situace přinesla, mám od mladíka recept na naprosto vynikající štólu. Je ještě jedna lekce, za kterou jsem vděčný. Rozhodl jsem se pomoci kamarádovi, který měl potíže s alkoholem. Kdo jste něco podobného prožili, víte, o čem mluvím. Motivoval jsem, pomáhal mu s hledáním práce, půjčoval jsem peníze, zavedl jsem ho do poradny, nechal jsem ho u sebe bydlet … a to trvalo několik měsíců. Výsledek? Několik dobře schovaných lahví s alkoholem, které jsem našel na rozličných místech při úklidu (za gaučem, pod postelí, v šatní skříni …). Pak těžko vymahatelný dluh a totální psychické vyčerpání. Bylo to vážné, vystresovaní byli všichni: já, moji přátelé i kolegové. Obrat nastal v okamžiku, kdy se domluvil můj nejlepší kamarád Petr s mojí nejlepší kolegyní Míšou a já byl unesen ze školení rovnou do Petrova bytu. Tam jsem se dozvěděl, jak velkou starost o mne mají, byl jsem přinucen vzít si na pár dní volno a prožít volné dny u Petra, abych se z toho dostal. Co jsem se naučil a dozvěděl? Že pomáhat někomu, kdo pije, je velmi těžké a bez odborné pomoci to zlvádne málokdo. Zjistil jsem, že mám skvělé přátele a kolegy, kteří mě nenechají ve štychu. A kupodivu opět recept - tentokrát na vynikající řízky naruby.

Sportovec
"Michale! Vy a sport?!?" řekla profesorka ruštiny, když uviděla, jaké téma jsem si vytáhnul u maturity. To přesně vystihuje situaci - jsem bohém, hudebník, lingvista, vzdělavatel dospělých, milovník divadla a umění, kuchař a kdo ví co ještě, ale ke sportu kladný vztah nemám. Jednou jsem se to pokusil změnit. Se spolužačkou z vysoké (pedagogická fakulta - obor čeština a hudební výchova) jsme se vydali do posilovny. Pohled pro bohy - dva vykulení klavíristé, oba demodé, ostatní ve stylových outfitech. My ve stresu, ostatní v posilovně se baví už jen při pohledu na nás. Netušili jsme, jak se na těch strojích cvičí, ale snažili jsme se ostatní napodobit. S pomocí personálu jsme se ledacos naučili. A jásem se těšil na ten okamžik, který mi několik lidí barvitě popisovalo: "Začal jsem sportovat, nejdřív mi to nešlo, ani se mi nechtělo, ale teď už bez toho nemůžu žít! A strašně mě to baví!" Marně jsem čekal, kdy moje tělo vyplaví kterýsi hormon, a já budu šťastný, že cvičím. Nic. Ani molekula. Jediné štěstí jsem prožíval v okamžiku, kdy jsem posilovnu opouštěl. Zřejmě mám poruchu žláz s vnitřní sekrecí, říkal jsem si. Poučení se mi dostalo až o několik let později: člověk musí mít a udržovat pozitivní motivaci a minimálně 20x tu činnost zopakovat, aby pocítil radost a vytvořil návyk. Takže teď už je jasné, že s motivací "jéžiš, zase posilovna" a s pěti návštěvami tohoto zařízení nebyla šance. Potěšující ovšem je, že žlázy mám v pořádku. A kdo ví, když už jsem došel k poznání, jak na to, můžu to se sportem zkusit znovu.

Umělec
Už jsem zmiňoval, že mám rád umění. Ale jde o lásku veskrze pasivní, zejména pokud jde o výtvarné umění. Moje "Panna Maria v jesličkách" připomíná lachtana. Přesto se u mne čas od času vyskytuje stav, který nazývám "záchvat kreativity". V tomot stavu skutečně tvořím. Jednou pexeso, jindy Knihu doteků, pak zase partnerské seznamovací karty. Vrcholným výsledkem jednoho ze záchvatů byl otisk vlastního těla - od pasu nahoru. Takže spíš torzo. Moje známá, studentka umělecké školy, mi poradila, jak na to: koupil jsem tvrdý papír velikosti A0, křídy a lak na vlasy. Jelikož v budově mého zaměstnavatele máme krásné sloupy, které jsou pro otisk těla jako stvořené, rozhodl jsem se vytvořit svoje dílo tam. Samozřejmě, že po pracovní době. Na pomoc jsem si musel pozvat kolegu, protože rozemletá křída, kterou smícháte s vodou, na těle usychá proklatě rychle. Připevnili jsme papír na sloup a rozmíchali jsme barevnou směs. Abych si nezašpinil oblečení, svléknul jsem se do trenek a s kolegovou pomocí jsem velmi rychle nanesl barvu na kůži. Objal jsem sloup. Kamarád dohlédl, aby se otiskl každý kousek mého těla dokonale. Povedlo se! Z výsledku bylo naprosto zřejmé, že jde o torzo mužského těla, a dokonce vynikly moje svaly (zřejmě výsledek pěti návštěv v posilovně)! Naše práce tím v tomto okamžiku skončila a bylo potřeba jen uklidit a dát si sprchu. Ovšem se sprchou byla potíž! Cesta k ní vedla po ochozu nad halou, ve které byli stále ještě kolegové a dokonce i několi klientů, přestože už bylo po zavírací hodině. A zkuste být nenápadní, když jste celí od červené barvy a k tomu jen v trenkách - pod vámi hromada lidí, kteří mohou kdykoliv vzhlédnout nahoru. Nebylo zbytí. Ochoz jsem přeběhl rychlostí blesku, zanechávaje za sebou červenou stopu. Po sprše jsme chvíli počkali, až barva uschne, nanesli jsme pořádnou dávku laku na vlasy a opustili jsme stanoviště. Otisk v kanceláři visel ještě několik dní, než jsem jej odvezl a předal jako dárek k narozeninám. Překvapení se podařilo, radost byla na obou stranách.


Všechny moje výlety za hranice normálnosti, i ty bizarnější, o kterých jsem nepsal, mě přivedly k důležitému poznání: že jsou UŽITEČNÉ! Ať už jde o záchvaty tvořivosti, které způsobí láska, nebo o potřebu pomáhat, byť může jít o boj předem prohraný. Má smysl jít nepřipravený do posilovny - a má smysl způsobem skoro detektivním zjistit kontakt na tu osobu, která se vám v kavárně tolik líbila. Stejně tak je přínosem studovat aromaterapii, a pak masírovat klienta s erekcí, nebo udělat si kurz pro pozici bezpečnostního technika, a pak pronikat do tajů výtahových šachet. Můžete prožít báječný rok v divadle jako divák oblíbeného absolventského ročníku studentů herectví - a vzápětí můžete objevovat kouzlo Pub kvízů, ke kterým Vás přivede kamarád. Jednou vás obohatí rozhovor s prostitutem, který potřebuje peníze na dluhy a drogy, jindy debata s bezdomovkyní (vypadala jako Susan Sarandonová a byla z Itálie). Pro jedny budete blázni, pro druhé osoby hodné obdivu. Někdy si trhnete ostudu, jindy zažijete úspěch. Něco možná ztratíte, ale mnohem víc získáte. Tím ziskem jsou zkušenosti, impulsy, inspirace, poznání a radost.

Nechval dne před večerem

12. května 2017 v 11:57 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Pro úspěšný průběh posledního Pub quizu byly splněny snad všechny myslitelné předpoklady: náš tým byl v plném počtu, kronikář přinesl barevné čtvrtky, Bára studovala aktuality, Adam včas zaparkoval, Míra přinesl učené knihy, Honza se vzdal sedánku nad diplomkou ve prospěch kvízu a pro šéfku týmu jsme našli odlišovací označení Barča, aby se nepletla s Bárou. Nedosti na tom! Někteří si přinesli i týmovou placku "Dreamteam", na stole po celou dobu ležel čtyřlístek a naše hlavní konkurence (mladí germanisté) byla nepřítomna! A aby bylo naše umístění na bedně zcela jisté, soutěžily pouze tři týmy. Barča to vtipně glosovala slovy: "Nebudeme horší, než třetí." Horší jsme opravdu nebyli.


Mohla nás varovat některá znamení - například stůl, u kterého se sedalo do tiramisú, asi nebyl správná volba, to pak můžete být chytří jak šest rádií, ale proti osudu nic nezmůžete. A pak ten notebook moderátorky Katky, který odmítal vysílat! Míra s Adamem nabídli pomocnou ruku, ale ruka evidentně nestačila. Nebo možná ano, ale pouze k tomu, aby z Katčiny prezentace některé obrázky zmizely a jiné se objevily na nesprávných místech. Promítané odpovědi občas také neodpovídali otázkám.


První kolo začíná jako vždy aktualitami. Byl jsem natěšený na otázku ohledně vybití stáda sobů v Norsku kvůli CWD, neboť tuto aktualitu jsem pečlivě nastudoval - ale autory kvízu zjevně nedojímá smrt dvou tisíc přežvýkavců z čeledi jelenovitých. K prvnímu bodu nám pomohlo sdílení na Facebooku - jen díky tomu jsem věděl, že Martin Dejdar přišel o dva dresy. Míra zabodoval s vědcem Holým a s NCOZ. Proč ale dělat senzaci z toho, když šestadevadesátiletý muž opustí funkci, to nechápu. A za další ztrátu můžu Egon Bondy. Nebyl to magor. Zašlá sláva jako další téma? Chtěl nám snad někdo něco naznačit?! Už v prvním kole?!?! Honzův chmel, Nokia a Jágrův účes přinesli tři body. O jeden bod nás připravily cigarety - kouřím špatnou značku. O druhý bod nás připravila Delvita! Ale v poslední otázce se ukázalo, že jsme ostřílení vlci (mimochodem, i ty chtějí v Norsku vybít), protože z předchozích kol známe počet hesel v anglické i francouzské Wikipedii. Díky tomu jsme tu českou odhadli ... špatně. Ostatní ovšem hádali mnohem hůž a pro nás to byl bod a druhé místo … jen malý háček to mělo … na prvním místě se tlačí oba konkurenční týmy. Šéfka měla pravdu. V tomto kole jsme byli lepší, než třetí. Někdy v průběhu prvního kola znervózněl i jinak vždy klidný Adam a z roztržitosti začal kreslit a psát na papíry, které jsou určené pro psaní odpovědí na kvízové otázky. Ale nestahujme kalhoty, když brod je ještě daleko.

Druhé kolo. Zatímco minule jsme bodovali s vodníky, tentokrát jsme prokázali znalost čarodějnic. Může to vypadat, že rozumíme pohádkám a měli bychom jít do nějaké dětské soutěže ve Studiu kamarád, ale to je omyl! Míra například věděl jméno sexuální čarodějky Ariany Argoni, to rozhodně pro děti není! (Nicméně je zajímavé sledovat, jak náš fyzik při různých příležitostech trousí informace ze svého intimního života. Na stejkovém večeru jsme se dozvěděli o jeho zkušenostech se seznamkami. Teď Ariana … a jsem velmi zvědavý, co to bude příště.) Otrávil nás jen blín, nicméně máme 4 body z pěti. Maturita z češtiny se zdá být slibné téma. Ale když si v zápalu boje nevšimnete pravopisné chyby v předchozí otázce a když nevíte, jaké údaje jsou na maturitním vysvědčení, tak vám nepomůže ani Kladivo na čarodějnice. Zisk osmi bodů nás posunul z druhého místa na třetí.


Další kola už nejsou pro vývoj našeho umístění nijak zajímavá, vezmu je pouze telegraficky:
  • Konec vlády (to není konstatování o situaci týmu, ale téma 3. kola)
  • Martin Šmíd nejen že neexistoval, ale ještě nám vzal bod
  • Některý písničky mají fakt blbý názvy
  • Drogy nám pomohly. Všechny čtyři.
  • Důvody, proč mohou lidé chodit na Eiffelovu věž, jsou někdy opravdu zvláštní: například proto, aby se na ni nemuseli dívat.
  • Nemám rád Opráski!
  • Swingladies mají panáky za bonusovou otázku.
  • Zjevně bychom potřebovali více bonusových otázek, 1 panák nestačí.
  • Situace je vážná. Už ani neřešíme, koho vyloučíme!
Neúspěch zvládáme každý po svém. Adam zmizel. Bára, Míra a Honza hrají fotbálek (Honza vyhrává). Barča sedí na baru. Honza mne bere do týmu na fotbálek. Dávám dva góly. Jsou to vlastňáky. Honza už nevyhrává, zato projevuje neskutečnou míru sebeovládání a nepokouší se mě zabít. Poslední, co si pamatuji, je Malý princi v barvách a zaplacení útraty. Je pravda, že na tento večer bych raději zapomněl, ale měl jsem na mysli kvíz, ne to, co se dělo potom. Zatím se mi podařilo zjistit pouze to, že jsem všechny objímal a že jsem jel domů taxíkem. A modlím se, abych se nedozvěděl nic horšího!

Kam dál