Kvízování bez šéfky aneb Hlášení s trochou poesie

Čtvrtek v 14:34 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Jak to vypadá, když týmu chybí pevná ruka šéfky, která jela nasát atmosféru Colours of Ostava (a spolu s hudbou a alkoholem nasává také popílek a smog)? O tom začnu trochu netradičně - limerickem:

Swingladies svou účast zrušili,
bez šéfky jen prohru tušili.
Pak se znovu hlásí.
Ptáš se, pročpak asi,
když místem šestým se zkrušili?!

Hier für Bier přítomni nebyli,
ale i tak jsme za debily!
Ztrátu v prvním kole
nedoženem, vole!
Škodíci prvenství dobyli!

Šéfky žal nesmí být veliký,
proto se stáváme škodíky.
Bonusový rum
vykouzlil náš um,
nikoliv znalosti všeliký.

Tak tedy popořádku. Sešlo se nás pět: Ivan (dadaistický aristokrat), Tomáš (zřejmě masochista - přestože jsem mu posledně kazil fotbálek všemi myslitelnými způsoby, chtěl se mnou hrát znovu! Možná ho zaujaly moje zvukové efekty), Adam (díky práci měl v poslední době účast nízkou, ale tentokrát přivedl i štěně), Míra (kvůli kvizu si dal štreku na kole už v úterý) a pan kronikář. Ivan mne hned v úvodu informoval, že pokud hodlám zapomenout mobil, peněženku, košili nebo průběh večera, není to on, kdo mi smí promlouvat do duše. Od toho je tu Bára. Současně mě poučil, že "kdo se ráno nestydí, ten se v noci nebaví", z čehož vyvozuji, že na posledních večírcích jsem se opravdu bavil.

Naší konkurencí byly týmy: Ogy a Škodíci, All clevers, Kulturní barbaři, Zaklínači, Něžní barbaři a tým Tým. Pokud jde o počet týmů, účast tedy byla maximální. Ne tak konkurence, chyběli nám naši oblíbení mladí germanisté. Nijak nám to ale nepomohlo.

Aktuality jsou naší slabou stránkou! Je to jisté a nezbývá, než začít studovat patřičné servery. Vím, že správné hlášení nadřízenému má obsahovat také návrhy řešení: ve čtvrtek může aktuality nastudovat Míra, v pátek Adam, víkendovky si vezmou na starosti obě Báry, pondělí Honza a úterý já. Návrh zatím čeká na schválení šéfkou. Pojďme na další téma - maso. Dozvěděli jsme se, že ťuhýk, ač je to roztomilý ptáček, je pěkná svině! Napichuje svoje oběti na trny! Dále jsme zjistili, že nízký roštěnec najdete na obrázku pod číslem 2. Marián Masný také nepatří do oblasti, které rozumíme. Míra naštěstí věděl, který nový druh masa měl být v ČR zaveden (krokodýlí) a odhadli jsme, že z Jávy pochází tempeh. Máme šesté místo. Toto místo si udržíme až do konce kvízu.

Ve druhém kole jsme si vedli o něco lépe. Tři body nám přinesla Evropská dezintegrace. Na tomto místě chci poděkovat kolegovi z práce: "Paolo, Tvoje přednáška o počátcích EU zanechala stopy! Díky ní jsem si zapamatoval informaci, která nám přinesla bod: Evropské společenství uhlí a oceli!" Následně moderátor Víťa přišel s výborným nápadem: vyberte nejmenšího! Naštěstí mu nešlo o naši výšku ani o velikost pánských přirození. Hledali jsme zemi s nejmenším počtem obyvatel (věděl Adam), nejkratší film (věděl Ivan), premiéra, který byl nejkratší dobu ve funkci (špatný odhad), nejmenší přehradu (věděl Tom, ale nedali jsme na něj) a nejmenší astronomickou jednotku (díky, Míro). Ty bonusovky nám moc nešli, tak se o nich tentokrát nebudu šířit a raději pojďme dál.

"Herní konzole" spolu s tématem "Když byl Šemík ještě hříbě" dali opět prostor Ivanovi, ale získali jsme jen 4 body z 11. Nastal okamžik, kdy se vybíralo zápisné. Nemaje drobné, provedl jsem zajímavou směnu: chybělo mi 30,- Kč. Za stravenku v hodnotě 95,- korun mi Adam dal 50,- korun. Míra mi chtěl také pomoci, a tak jsem mu dal stravenku a on mně 40,- korun. Zřejmě nejsem zrovna dobrý obchodník, ale pocit z toho mám opravdu pěkný a zbylo mi ještě na nějaké to pivko.

Pěkné bylo také 4. kolo, které začalo příjmeními. Ta nám šla výborně, ale zdá se, že manželce prince Charlese nemůžeme přijít na jméno. Pak přišly přesmyčky. Zatracený zlobivý děcko a zatracená zedníkova pomůcka (otázka č. 6). Slota a salto byla malina, stejně tak tenor a terno. Slyšeli jste někdy slovo rotel? Já, bohužel, ne - protože kdyby ano, ortel bych už věděl. Lampion a amplion jsme naštěstí dali také, takže jsme získali 7 bodů, k ničemu nám ale nepomohly.

V posledním kole jsme si vedli nejlépe. dokazuje to zisk 10 bodů. Dokonce jsme si věděli rady i se skateboardy. Pravda, trošku jsem se zarazil u otázky číslo 10 (neúplná loga): z kusu loga svítila písmena SER a vedle toho bylo napsáno slovo "hadry". Jediné, co mne napadlo, bylo "ser na hadry!" Naštěstí Adam odhalil ReSERved! Na řadu přichází rum, fotografování a vzápětí nás opustil Míra s Adamem (letní kino) a Ivan (domov). S Tomem jsme u posledního pivka vyzpovídali Zdendu, abychom se dozvěděli odpovědi na otázky:
  • Kolik toho vypije průměrný Čech na francouzské svatbě?
  • Kolik lahví čeká ubytované hosty na pokoji?
  • Kolik dalších pokojů musíte obejít, abyste mohli vypít to, co průměrný Čech?
  • Kolik francouzských lékařů ošetřuje zraněnou přítelkyni?
  • Jak dlouho se na francouzské svatbě čeká na pivo?
Škoda, že jsme s Tomem nevydrželi déle. Krátce po našem odchodu totiž dorazil Vlastík, aby si s námi připil, a Honza, aby vypil postcoitální škopek. A tak jsme se už nedozvěděli, jak úspěšní jsou mladí vědci ve frisbee, ani podrobnosti o Honzově osobním volnu. Ale protože oblibuji limericky, přidávám jeden, jehož autory jsou studenti anglistiky FFMU (a tematicky se hodí k postcoitálnímu škopku):

V Máchově Máji už nebylo,
jak Lori velice zlobilo,
že zvolal ve chvíli,
kdy se blížil k cíli:
"Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!"
 

Oslavy aneb Když kronikář nemá o čem psát

17. července 2017 v 17:13 | Michal Novotný |  Co život dal
Prolog
Oslavu narozenin beru jako příležitost vidět své přátele. Proto obvykle pořádám několik večírků, abych se potkal se všemi, které mám rád. V den svých narozenin jsem se vydal s Mirkou do Jakoby. V plánu bylo dát si vinný střik, připít si s barmanem Maxem a kolem 22 hodiny jít domů. Je přece neděle. Program jsme nakonec poněkud rozšířili: od vinných střiků jsme přešli k rumům a spolu s barmany z Cubany jsme se přesunuli za barmanem Honzou do Kahly. Doma jsme byli ve 3 hodiny ráno.

Další oslava byla v sobotu 8. července. Catering zajistila Mirka (naprosto vynikající, díky) a zůčastnili se: Jenda, Lucka, Adam, Tonda, Karel, Mirek a dva barmani z Aloha (Ondra a Peťa). Dostal jsem nádhernou kytici uvázanou z česneku (díky, Jendo) a barmani mi splnili dlouholeté přání - přinesli mi tričko s nápisem "Já jsem tvůj barman"! Jedním z konverzačních témat tohoto večera byli domácí mazlíčci. Upozorňuji, že následující řádky nejsou vhodné pro slabší povahy:
  • Kdo že to nechal zmrznout rybičky?
  • Kdo dopustil, aby křečka sežrala kočka?
  • Kdo způsobil, že čísi manžel snědl psí bobky (zabalené jako čokoládové bonbóny)?
  • Jak se stalo, že křečka sežrali malí červení broučci?
  • Kdo oběsil slepici, protože jí kvůli strachu z krve nemohl useknout hlavu?
Možná to tak nevypadá, ale nakonec jsme se shodli, že máme rádi zvířata. A to i přes to, že někteří jsou na ně alergičtí.

Oslava se Swingladies
Týden na to jsem pozval přátele z pub kvízového týmu na další oslavu. S občerstvením opět pomáhala Mirka, sponzorským darem pomohl Tomáš (24 plechovek piva) a večera se dále zúčastnili: Bára (bludička), Honza, Míra, Adam a jeho suita (Milan a Lukáš). Vedle neškodných témat (praní, žehlení, úrazy na kole a vliv zemské přitažlivosti na staré lidi) probíráme také děti. Nechci být konkrétní, ale něčí syn byl malý jak morče, malíčky měl jak hokejky a oči jako mimozemšťan. Pro všechny matky, kterým se něco takového přihodí, mám uklidňující informaci: dnes je to pohledný mladý muž. Ostatně i já jsem (dle slov svojí mámy) vypadal v kočárku jako žába a maminka se za mne styděla. Myslím, že dnes už jako žába nevypadám … tedy … spíš doufám.

Krásný byl dárek, který mne nominoval mezi skutečné chlapy (a mezi budoucí klienty Kentraur Barber Schopu): sada pro péči o vousy! Musím říct, že projíždět si vousy kartáčem je neskutečná rozkoš! Když pak použijete olej na vousy s vůní bergamotu, připadáte si božsky. Moc děkuji!

Jelikož jsem měl spousty piva od Toma, hodně vína, které jsem koupil, a hosté přinášeli další lahve (rumy atd.), začal se projevovat vliv alkoholu. Dobře to vystihla Mirka, když vyprávěla jakousi příhodu a řekla: "Přišla doktorka a říká: Paní H., vnímamě te? (sic!) … Zdá se, že alkohol je už slyšet!" V tomto dobrém rozpoložení jsme si zahráli oblíbenou hru "Jaký, kdo, kde, kdy, s kým, co dělal a proč". Na ukázku přikládám něco z našich výtvorů:
  • Bláznivý oslavenec Míša se v čase dospívání holil s Jiřím na náměstí Svobody, protože začalo pršet a nedal se hrát nohejbal. / Nadržený (v tu chvíli nepřítomný) kamarád se zhruba před 10 minutami líbal u jezera s barmanem se zlatým stafylokokem, protože sexuální služby zlevnily. / Mokrý hasič nad ránem v kuchyni u Michala onanoval se skinem, protože měl chutě.
Poslední, co si pamatuji, je DJ Míra, an pouští gramodesky v obýváku. Ráno jsem se probudil a čekalo na mne několik překvapujících zpráv:
  • "Míšo, asi už půjdu domů. Jsem v centru, ale jdu spát. Bára." (Bára někam odešla???) … později jsem se dozvěděl, že skutečně na chvíli odešla, poté se ale vrátila, nalila mi panáka a já jsem se slovy "Dobrou noc" odešel do ložnice.
  • V týmové konverzaci jsem našel Honzův příspěvek: "Ahoj, chtěl bych se omluvit, že jsem se nechal vyprovokovat k té skoro rvačce." (Ona proběhla nějaká skoro rvačka???) … Tak prý ano, ale mezi dvěma hlavními aktéry stáli v řadě všcihni přítomní a vlastními těly zabránili krveprolití a demolici bytu.
  • Honza poté ještě psal pouze mně, zda si pamatuji, kdo s kým odcházel. Musel jsem odpovědět, že nemám tušení.
  • Tom mi psal, že jsem byl "open and friendly", což v praxi znamená, že jsem ho objímal. Prý se to odehrálo na gauči. (Já jsem někoho objímal???) … Bára to později komentovala slovy: "Tím si musí projít všichni!"
  • Posledním hřebíčkem byla zpráva od Mirky: "Bolí mě kyčle!" (Proboha, z čeho???) … tato záležitost je zahalena tajemstvím, ale mohlo to mít něco společného s Honzou. Mirka i Honza to ovšem popírají.
Když (řečeno slovy bludičky) kronikář nemá o čem psát, jsou tu naštěstí tací, kteří si průběh večera pamatují. Poté, co jsem se dopátral toho, co mi zmizelo v paměti, jsem mohl pouze konstatovat, že to bylo fakt HUSTÝ!

Epilog
Po sobotním večeru zůstala spouta nádobí, ve dřezu jsem kromě nádobí našel také jídlo, vajgly, střepy, utěrku, plechovku od piva, zapalovač a nedopitou láhev. Zbylo také hodně jídla a pití. Mám svou maminku rád, vařím jí každou neděli, ale tentokrát jsme společně dojídali zbytky. Špinavé nádobí a přeplněný dřez se dekorativně vyjímali na pozadí a vhodně doplňovali nedělní atmosféru. Pak mi maminka pomohla s úklidem. Je to zlatá žena a byla plna pochopení.

S maminkou jsme nesnědli zdaleka všechno, ale situaci jsem vyřešil naplánováním afterparty, na kterou přišla Bára, Honza a Tom. (Mirka nemohla. Kyčle.) Probrali jsme sobotní večírek, doplnil jsem si dalších pár informací a pak přišly na řadu hry. Začali jsme absurdními otázkami. Ukázalo se, že jsme všichni zvrhlíci, jen Honza si vymýšlí. Došlo i na aktivity. Šel jsem do týmu s Tomášem proti Báře a Honzovi. Byli jsme poněkud unaveni, tak jsme se snažili vyhýbat disciplíně pantomima (toho večera jsme se ovšem z jistým důvodů vyhýbali také česnekové pomazánce … budu diskrétní a o důvodech pomlčím, ale můžete dá prostor svojí fantazii). Musím říct, že jsme si s Tomášem sedli (teď nemluvím o gauči a objímání, ale o myšlenkovém napojení v rámci hry) a díky tomu jsme vyhráli obě kola! Jsem na to hrdý, ale zároveň je mi líto, že naši protihráči neuspěli. Jsou totiž značně soutěživí. Navíc jsme si s Tomem neodpustili pár drobných rejpnutí. Přesto večer skončil v přátelské atmosféře. Na závěr jsme neodolali a došlo i na česnekovou pomazánku! Bára dostala krabičky s dezertem a s jednohubkami a hosté před jedenáctou večer odešli domů.

Oslavy ještě nekoční, přede mnou je poslední, která proběhne pod heslem "Hrnem Brnem", ale už teď mám důležitá ponaučení:
  • Nejlepší večírky začínají slovy: "Zajdeme na jeden vinný střik."
  • Když kronikář nemá o čem psát, informace doplní přátelé. Kde nestačí přátelé, tam pomůže fantazie.
  • "Nedělní oběd s maminkou" a "Afterparty" zní líp, než dojídání zbytků.
Poděkování
Děkuji všem účastníkům oslav za krásné dárky, skvělou atmosféru, netradiční zážitky, humor a vtip a za doplnění informací.

Neúspěch je nutno vyloučit!

13. července 2017 v 17:43 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Účast na středečním kvízu byla nevalná: Adam s Bárou byli na cestách, Míra na kole. Honza na něj seslal hromy a blesky, ale zřejmě nemá až takovou moc nad živly, neboť Míra se dočkal pouze mokré vozovky. A tak náš tým doplnil náhradník Tomáš.

Ještě před začátkem jsem měl pohovor se šéfkou týmu. Týkal se mého večírku, jehož závěr znám pouze z vyprávění. Dostalo se mi ponaučení, že jsem jak malý, že nemám ztrácet košile a mobily, že nemám důvěřovat cizím lidem (najmě tzv. "bubákům" s piercingem v bradavce), ještě že mám přátele v týmu, těm důvěřovat mohu, měl bych se nad sebou zamyslet, dělám jí starosti … a tak podobně. Hle, jak maminkovský přístup! Ano, šéfe! provedu! Toho večera jsem se od Tomáše dozvěděl, že má přezdívku bubák, ale dušoval se, že piercing v bradavce nemá. Důkaz ovšem neukázal.

Kvízování se spolu s námi zúčastnil oblíbený tým HfB, Něžní barbaři a All clevers. V aktualitách jsme prokázali znalost položení základního kamene Karlova mostu a povědomí o incidentu na Tour de France. Co už jsme, bohužel, nevěděli, byla informace o tom, že Ukrajincím vadí most, na jakém festivalu vystupovali Die Antwoord a ským udělala G20 dohodu o spolupráci. O něco lépe jsme si vedli u jazykolamů. Znali jsme Nabukadnesara, sportovkyni s divným jménem i diftongy. Body jsme ztratili díky Ivanu Mládkovi a Gödölö. S pěti body máme třetí místo. Jenže všechny tři konkurenční týmy jsou před námi. "Teď už můžeme být jen lepší!", zaznělo z týmu. Tato předpověď se ale nenaplnila.

V pauze se zaobíráme otázkou, v jakých organizacích jsme byli v dětství - kdo byl jiskra, kdo pionýr, kdo skaut, kdo bludička … já jako nejstarší jsem (podle Honzy) začínal v Hitlerjugend. Zdá se, že jsem muž s minulostí!

Druhé kolo přináší téma světové hospodářství. Díky Honzovi jsme dali magický čtyřúhelník i Evropskou centrální banku. Díky nevědomosti jsme ale nedali další tři otázky. Dokonce ani z marxismu leninismu, a o tom bych měl něco vědět, tloukli nám to do hlavy celou střední školu. Jak se ukazuje, marně. Větší úspěchy jsme slavili s tématem Bejvávalo. Uhodli jsme chybějící slova písně, zrušené platidlo, neexistující stadion i lidové označení auta - zato ten sebevrah, o kterém vím, kde žil, proč jeho sebevraždu tutlali, jakou hudbu a kterého skladatele miloval, že byl blázen … ale to jediné, co jsem nevěděl, bylo (jako na potvoru) jeho jméno. Ferdinand to nebyl. A šest bodů nás z posledního místa nedostalo.

Naše naděje přesto nehasnou. Třetí kolo přineslo do Kentaura brouky: caput, thorax, abdomen, antennae, mandibulae, nosorožík kapucínek, titán i Brouk v hlavě - to by šlo. Po broucích přicházejí živly. Vypadá to jako příchod deseti ran egyptských, ale touto druhou to naštěstí skončilo, libůstky jako žáby, mouchy, vředy, tma apod. už se do témat nedostaly. Ale tři body z pěti - to taky není nic moc. Stále čtvrté místo! Ale od vítězících HfB nás dělí pouze 2,5 bodu!

Velmi dobře jsme si vedli v předposledním kole. Téma znaky a značky jsme zvládli (až na vlajkovou abecedu - tu nedal nikdo), Slovanská velkoměsta také (až na Dněpr). Dokonce i bonusová otázka, ve které jsme znali počet dopravních značek, které byly zavedeny v roce 1935! Bohužel nás zisk devíti bodů vůbec nikam neposunul. A tak jdeme do pátého kola s pocitem marnosti, který doprovází pohrdavé pohledy mladých germanistů. Harry Poter nám dal tři body z pěti. Geometrie byla ovšem za plný počet bodů! Ovšem s bonusovým Draco Malfoyem si rozumějí pouze HfB. Jak jsem pravil na začátku, lepší už jsme nebyli a máme poslední místo.

Je tu ovšem panáková otázka! Tu prostě musíme dát! Elementálové nám byli více než nakloněni (mimochodem, ze kterého filmu je tato hláška?) … v odhadu jsme se sice sekli asi o čtyři miliony, ale ostatní na tom byli ještě hůř. Takže svůj žal můžeme zapít rumem. Bereme to sportovně, na znamení čehož Honza zavelel: "Jdeme hrát fotbálek!" … Jelikož je to bystrý mladý muž, vzal si do týmu ne mě, ale Báru. Chudák Tom, ten jediný ještě nevěděl, že mít pana kronikáře v týmu = zaručeně prohrát. A taky jo. Já jsem přesně věděl, na kterou bránu mám střílet, ale asi jsem jinak orientovaný, protože míč jsem posílal převážně směrem k naší bráně. To, že jsem zápas přežil, je důkazem Tomášovy mírumilovnosti, trpělivosti a lidskosti. Ovšem kdyby se hodnotily zvukové efekty, pak je první cena moje. Bohužel to nemohu doložit nahrávkou, tu pořídím příště.

Bára s Honzou se dorazili billiardem. Hra nebrala konce, ale já jsem se alespoň dozvěděl její pravidla. Tomáš ještě zkoušel moji trpělivost tím, že mi vysvětloval rozdíl mezi pádlem a veslem - odtud jsme se dostali k počtu listů, k upevnění, dále k veslici, pak přišel kajak, kánoe, pramice … a pak to vzdal. Poněkud zdeptáni kvízem, fotbálkem, billiardem atd. jsme zaplatili, zkontrolovali jsme, že pan kronikář odchází s mobilem i s košilí, a odebrali jsme se domů. "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se", jak praví přísloví … ale spíš myslím, že se šéfka bude držet Hitlerova citátu: "Neúspěch je nutno vyloučit!" … a nám, kteří jsme (prý) začínali v Hitlerjugend, nezbude než říct: "Ja, mein Chefin!"
 


Večer kdy nebyl Pub kvíz aneb Záhada

10. července 2017 v 11:47 | Michal Novotný |  Maléry pana Novotného
Ač byla středa, toho večera se Pub kvíz nekonal. Přesto (nebo právě proto) se mi na tento večer sešlo několik aktivit, z nichž každá svým dílem přispěla k záhadě, kterou nedokážu rozluštit. Tento seriál má pět dílů. A já už pátý den marně hledám rozuzlení pro díl šestý. Mám jeden nápad.

Díl 1.: Schůzka.
Domluvil jsem si schůzku. Schůzku, na které mi záleželo. Záleželo mi na ní velice. Ten typ schůzky, kdy se vymydlíte, oholíte (to jsem ovšem vynechal - sliby se mají plnit a já se tři měsíce holit nesmím), obléknete si to nejlepší, co máte, nenavečeříte se, abyste nevypadali tlustí (jak se později ukázalo, byla to první chyba, kterou jsem udělal), použijete nejlepší parfém, učešete se (vynechal jsem - není co česat), nasadíte nejsvůdnější úsměv a vyrazíte. Čekáte, už je 15 minut po času, kdy jste se měli sejít, a tak napíšete zprávu. Následně se dozvíte, že pro bolest hlavy a pro nezájem se schůzka ruší. Jste odstraněni z přátel na FB a odcházíte domů - voňaví, hladoví, vymydlení ... ale už bez úsměvu.

Díl 2.: Panák na žal
Zdrchaný M. se rozhodne, že přece nebude trčet doma. S náladou na bodu mrazu vezme batůžek, do uší si pustí hudbu, která má pomoci překonat žal, a vyráží do Aloha. Dává si panáka na zahnání trudnomyslnosti. Ten v kombinaci s přátelskými barmany zabírá a nálada se poněkud lepší. Již méně zdrchaný M. však ještě musí za kamarádem před Janáčkovo divadlo, a tak se loučí s barmany, přislibuje pozdější návrat a vyráží na další povzbuzující setkání.

Díl 3.: Virtuální kamarád
Před asi rokem jsem v oblíbeném baru poznal báječného kamaráda. Pokaždé, když jsem mu pak napsal, zda se můžeme vidět, neměl čas nebo nepřišla žádná odpověď. Občas se stalo, že sám napsal - ale to jsem zase nemohl já. Po nějaké době jsem začal mít pocit, že jsem si ho vymyslel - nebo že to je jen virtuální bytost. Ale onoho večera se kamarád ozval - a opravdu jsme se setkali. Před Janáčkem! Musel jsem to zdokumentovat na fotografii, jinak by mi nikdo nevěřil. Když jsem dorazil na místo, překvapilo mne, kolik lidí na Janáčkových trávnících bylo! Popíjel jsem víno, pozoroval hvězdy (neboť jsem ležel - alkohol mi lehce stoupal do hlavy) a užíval si toho, že kamarád opravdu existuje. Moje nálada jde stále nahoru.

Díl 4.: Hladoví studenti
Na trávníku před Janáčkem vedle nás leží a sedí studenti. Dvě dívky a jeden mladý muž. Dáváme se do řeči. Studenti mají hlad. Jsou to vegetariáni. Virtuální kamarád, jeho známý a já se vydáváme do večerky na nákup jídla a pití. Poté, co hladové studenty uspokojíme sýrovou a tuňákovou bagetou, otevíráme víno a pokračujeme v pití a povídání. Na stupnici přítulnosti se posouvám o pár příček výše. Obětí večera je milá studentka (sic!). Ale slíbil jsem návrat do Aloha, proto tam odcházím.

Díl 5.: Aloha
Lehce ovíněn přišel jsem do Aloha baru, dal jsem si ještě jednoho či dva panáky na žal, který už beztak byl ten tam, zaplatil jsem a odešel domů. Sám. Pamatuji si ještě, že mám rozepnutou košili ... a pak přichází ráno. Probudil jsem se doma, s batůžkem, dveře od bytu zavřené a klíče zevnitř. Cajk.
Realita byla poněkud jiná. V Aloha jsem nezaplatil, nemohl jsem si vzpomenout na PIN. Kromě toho jsem se druhý den ráno dozvěděl, že jsem tam zapomněl peněženku. Ještě že jsem ji neztratil. Sám jsem prý neodcházel, doprovázel mě (slovy mého barmana) snědý bubák s piercingem v bradavce. (A to vážně?!?) Odcházel jsem s mobilem a v košili - ale domů jsem došel bez mobilu a bez košile. Ten mobil mě tak nepřekvapuje - mohl mi vypadnout, bubák mě mohl okrást ... ale ta košile, to je prostě záhada! Kde jsem se na cca třech stech metrech mohl svléknout z košile? A jakou roli v tom hrál snědý bubák?

Díl 6.: (Ne)pravděpodobné rozuzlení
Vůbec nevím, jak se to s tou košilí stalo, ale napadlo mne možné řešení: Bubák je fetišista!

Jak se z Malešic stalo Waterloo

29. června 2017 v 14:15 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Dnes ráno jsem se probudil s bolestí hlavy a s obsedantní myšlenkou na Malešice. Šéfka týmu se probudila s bolavým prstem na noze a s neodbytným pocitem, že "ty středy jsou čím dál náročnější". Nevím, co ráno bolelo Honzu, ale jeho první příspěvek do týmové konverzace zněl: "Zku*vený Malešice!". Míra o následcích včerejšího večera mlčí. Nechci spekulovat o příčinách našeho dnešního stavu, ale z dálky jako bych slyšel ďábelský barmanův smích! Zřejmě ho platí výrobce tequily.

O vítězství jsme bojovali s těmito týmy: Feclý hlavy, Kulturní barbaři a Barbarští kulturisté. Naše hlavní konkurence tentokrát chyběla, což nám skýtalo značné naděje. Chyběla, bohužel, také moderátorka Katka, role moderátora se ujal muž, který (podle Míry) vypadá jako hokejista Honza Kovář. Náš Honza si to ovšem nemyslí a já pod tíhou důkazů (fotografie) uznávám, že jistá podoba tu je, minimálně pokud jde o druhotné pohlavní znaky. Ty prvotní nemohu posoudit.

Když začnete šetřit vodou a nahlásíte to agentuře Koniklec, dostanete se do kvízových otázek. Tak to udělala rodina Balcarových, my jsme o tom, bohužel, nevěděli. Zato jsme věděli, že tramvajáci ve Francii nosí v těchto vedrech sukně. Praktické, zkusím to navrhnout v práci. Myslím, že bankéři v sukních by určitě přitáhli pozornost klientů. Dali jsme i čtyři z pěti Nehollywoodských otázek a získali jsme 9 bodů. První kolo - první místo (spolu s kulturisty).

Opět nebyl vyslyšen hlas shůry a bylo nám to několikrát připomenuto: v každém kole minimálně třikrát. "Zku* vený Malešice!" Jsem si jistý, že se o nich nikdy nemluvilo tolik, jako včera a dnes. Nebýt jich, byli jsme první! Název této pražské čtvrti stává se pro nás synonymem neúspěchu. Následující téma Židé nám sice přineslo pět bodů, ale přesto po druhém kole klesáme na druhé místo. Neklesáme ovšem na mysli.

Třetí kolo zahajuje téma "co se nechytlo": rohovník (Honza ví - je to z oblasti sportu); podle moderátora prý snadno odvodíme staročeské názvy prvků: ďasík, kazík, barvík a chaluzík (neodvodil to žádný tým); hlubozník je podle Honzy staročeské označení pro pořádnou soulož, pro jistotu jsme ale dali na Míru (a opravdu - je to basa!); uhádli jsme význam zkratky KTZ, ale už ne talentovou soutěž. Následují pohádkové písničky, které nám přinesli čtyři body. Menší rozepři způsobila otázka, při kolika stupních se roztaví azbest. První náš návrh je 1300 stupňů, druhý 1800, Míra na to jde přes kobalt a ocel a snižuje na 1701. To nás sice přiblížilo ke správnému výsledku 1500 stupňů celsia, ale uznání se Míra nedočkal. Zásadní chyba, která se mu nevyplatila, byla ta jednička na konci: kdyby tam napsal nulu, měli bychom bod. Zisk šesti bodů nás přesto posunul na první místo. Opět tam potkáváme kulturisty.

Téma "čaje nečaje" je prý vhodné pro ženy a gaye - zmiňované pohlaví i orientaci v týmu máme, ale bohužel chybí znalosti. Za zmínku stojí snad jen jemnější varianta čaje Earl Gray - jmenuje se Lady Gray, ale jsem přesvědčený, že Honzův návrh Earl GAY by měla firma Twinings využít pro některou z chystaných novinek! Ani rozhlas není naše silná stránka, a tak jsme zpět na druhém místě. Ale jen o bod!

V posledním kole jsme putovali po fotbalové mapě, ale bohužel jsme vynechali Frankfurt. Pak přišly na řadu autogramy - Anne Hathaway píše čitelně, ale pana Bartošku bych prosil, aby se trochu zlepšil, přišli jsme kvůli němu o bod. Závěrečné pořadí: jsme druzí, jen půl bodu za vítězi! Napoleon měl Waterloo, my máme Malešice. Ještě že je v bonusové otázce Izrael, to nám jde, takže máme panáky rumu a můžeme zapíjet žal ... a jistou pražskou čtvrť. Z poza baru přichází ďábelský návrh: tequila. Má to rychlé účinky, a tak jsem zaplatil, nechal jsem si napsat omluvenku (šéfka pro jistotu také) a někdo mi zavolal taxi. Vliv mexické kultury byl znát, podle toho vypadal můj rozhovor s řidičem:
  • "Vy víte, kam jedeme???"
  • "Jo, na Jánskou."
  • "Ještě že ne do Malešic"
  • "???"

Hozená rukavice

22. června 2017 v 15:19 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Vyhrát Pub Quiz, to je zavazující. A protože jsme chtěli minulé první místo obhájit, začali jsme se včas připravovat. Adam s Bárou měli nahlášenou dovolenou, Míra si nebyl jistý, jestli přijde, nezbylo než hledat náhradníky - zareagoval Vlastík, který se posledně velmi osvědčil. Kromě toho proběhla válečná porada, na které jsme dohodli několik věcí, které měli vést k porážce týmu HfB: všichni si vezmeme týmové odznaky; pan Kronikář si navíc vezme placku "Free hugs" a nezapomene barevné čtvrtky; pro štěstí opět osaháme příliš často vítězící (přesto oblíbené) mladé germanisty; nebudu se holit. Pokud vám zde chybí dohoda o tom, že například nastudujeme něco z historie či geografie, případně že budeme sledovat aktuality, pak vězte, že náš tým hledá alternativní cesty.

Ještě před 19. hodinou jsem se zajímal, zda Míra přijde. Na to konto mi Honza vysvětlil, že 5 + 2 = 7. Bára tuto informaci doplnila rovnicí 6 - 2 + 1 = 5. Prý to znamená, že přijde. Podivuhodné. Nicméně se nás opravdu sešlo pět: šéfka Bára, Honza (záruka toho, že bude co slavit - ten den úspěšně státnicoval), Míra, Vlastík a já. Přišel čas objednat pití. Poněkud nezvykle jsem si objednal pivo, neboť mi absentující Adam poradil, že růst vousů podpořím extra porcí testosteronu. Objednat si pivo mi přišlo velmi mužné, ale vyvolalo to veliké překvapení u barmana Zdendy: "Máš vousy a už děláš chlapa, jo?!?" V průběhu večera jsem si dal pivo ještě jednou, ale pro extra dávku testosteronu je to asi málo, plnovou pořád nemám. Ještě před zahájením kvízu jsme připravili odznaky, placky a čtvrtky. Bára ověřovala, zda už jsem osahal tým HfB, na což jsem reagoval: "Já jo, a co vy?" Dostalo se mi odpovědi skoro mafiánské: "Na špinavou práci seš tady ty!"

Rozjezd jsme měli excelentní díky Honzovi! Věděl skoro všechno - my ostatní skoro nic. Nabízelo se nechat Honzu hrát samotného a odejít do blízkého East Village (proč to Honzovi kazit, že), ale nakonec jsme zůstali. Jedna z otázek se týkala sportu. Váhali jsme, kterému státu patří označení "fotbalový trpaslík", Vlastík navrhoval Vatikán. Hezká představa - jedenáct kardinálů a prelátů na hřišti hraje fotbal s maďarským týmem. Nakonec jsme museli uznat, že církevní oblečení fotbalu nesvědčí a napsali jsme Lichtenštejnsko, ale nebyla to správná volba. Další ztráta bodu byla způsobena tím, že nenasloucháme hlasu z hůry, totiž šéfce. Toho večera jsme stejnou chybu udělali ještě podruhé. Bára byla rozumná, vyčetla nám to pouze čtyřikrát. Sedm bodů nám (a třem dalším týmům) přineslo první místo. Boj začíná.

Druhé kolo zahájilo téma sobota, pak přišli blondýni. Kdo nám vzal body? Slovenský pivovar, déšť, státní svátek, muzikálová minisérie, Scooby Doo a děti Donalda Trumpa. Ocitáme se na druhém místě, ale od HfB nás dělí pouze půl bodu! Krátké debata o židovství přivedla Báru na filosofickou myšlenku: "Jak to, že máš rád Židy, když jsi taková árijská rasa, Míro?" což Míra s taktem sobě vlastním přešel, ovšem z jeho výrazu se dalo číst, co si o tom myslí: "Je to chucpe!"

Ve třetím kole jsme prokázali znalosti hned z několika oblastí: střední Evropa, střední ucho, Středozemě a zlatá střední cesta. Písničky pozpátku jsme poznali všechny, díky čemuž jsme opět získali první místo. Můžete hádat, kdo nám tam dělal společnost! V pauze se dozvídám, že se svým porostem na tváři vypadám, jako bych vylezl z popelnice. Potěšující bylo, že z té na plasty. Je to sice chucpe, ale bohužel je to taky pravda, tak jsem to po vzoru Míry přešel. Zdá se, že cesta ze stavu "vylezl z popelnice" k výsledku "fešák" bude ještě krušná.

Haiti nám moc štěstí nepřineslo, stejně tak železnice. Mimo jiné jsme měli uhádnout označení lokomotivy, která připomíná jistý předmět. Byla to žehlička. Neuhádli jsme to jen proto, že zadání bylo nejasné: měl to být předmět, který každý z nás používá. Jsme opět druzí, ale první téma posledního kola budí naději: alkohol! Nepoznali jsme pouze bylinu, která je součástí Fernetu. Měla evokovat hořkou chuť a začínat na písmeno Z. Jakýmsi zázrakem se stalo, že Swingladies i HfB vymysleli stejnou neexistující květinu: zhořec! Po alkoholu přišly vrásčité celebrity. Zisk osmi bodů znamenal druhé místo. Mladí germanisté měli jen jediný bod navíc! Hlavní výhra je tedy jejich, ale bonusovou otázku jsme dali a máme co slavit. Ještě než jsme se pustili do oslav a zapíjení, musel Míra spolknout ještě jednu hořkou pilulku (zřejmě ze zhořce): "Vidíš to, tuna železa je vtipnější, než Ty." V jeho očích jsme toho večera podruhé mohli číst ono výstižné hebrejské slovo.

I když nejsme první, máme co zapíjet: Honzovy státnice, bonusovou otázku a ten jediný bod, který nás dělí od vítězství! A když slavit, tak i s kulturním programem: pan kronikář recituje Máchův Máj, Vlastík ho doplňuje dalším evergreenem: "Jan Balada: Neruda česká." Tým HfB nám ovšem háže rukavici: pokud nechceme ztratit čest, musíme příště vyhrát!

Výlet do Kroměříže aneb Poděkování

17. června 2017 v 19:59 | Michal Novotný |  Maléry pana Novotného
Tým Swingladies dnes absolvoval výlet do Kroměříže, která je rodištěm pana kronikáře. Ten se proto ujal role průvodce. Zúčastnili se Bára, Míra a Honza. Den to byl náročný a výživný, posuďte sami.
  • Ranní slunce výpravu navnadilo, ale o vnady jsme přišli již při cestě vlakem. Body dolů za déšť, vítr a chladné počasí.
  • Čteme si posudek diplomové práce Honzova kamaráda - dozvídáme se, že její přínos je nulový. Nic tak člověka nepotěší, jako cizí neštěstí.
  • Míru okouzlil antikvariát na kroměřížském nádraží (miluje knihy) - zareagoval až na větu: "Míro, za minutu začíná výklad o historii města!"
  • Židovská část některé účastníky zklamala - synagoga ani hřbitov již neexistují, radnice vypadá nežidovsky, potěšila snad jen separační zeď.
  • Zdá se, že židovská je zde alespoň banka.
  • Návštěva kostela panny Marie - pan kronikář má co dělat, aby se na svaté půdě nesmál nahlas, proto kostel spěšně opouští.
  • Velké náměstí - Bára poslouchá výklad, pánové bez zájmu postávají a nevnímají.
  • Věž kroměřížského zámku poskytla třem členům rozkošné výhledy, pan kronikář stojí připláclý na zdi věže z důvodu závratí.
  • Hledáme mrtvolu v bedně - nacházíme jen písek.
  • Prohlídka zámku - Míra fotí, i když je to zakázané. Dostává se mu napomenutí.
  • Průvodkyně nám ukazuje místnosti běžně nepřístupné. Na žádost pana kronikáře nás pouští také do kaple.
  • Zdá se, že nám šlape na paty další skupina, proto poslední čtyři místnosti prvního patra bereme poklusem a bez výkladu.
  • Míra studuje knihy v zámecké knihovně (a zřejmě zvažuje, jak to zařídit, aby nenápadně odnesl tu nejtěžší z nich - má 36 kg!), ostatní vraždí pohledem rozjívené německé děti.
  • Návštěva čokoládovny zvyšuje naši chuť k jídlu, a proto raději odcházíme do restaurace Černý orel.
  • Pivo, pivo, pivo, čaj. Polévka nadchla, steak zklamal - body dolů.
  • Pivo, pivo, káva, voda … a znovu čokoládovna. Někteří neodolají.
  • Návštěva kostela svatého Mořice. Míra šmejdí po všech koutech, neb je zvídavý, Bára to laskavě až maminkovsky komentuje: "Mirečku, kdepak Tě máme? Co si to strkáš do té tašky? Tu svěcenou vodu nepij!"
  • Procházíme kolem piaristické koleje a piaristického gymnázia až ke kostelu svatého Jana Křtitele - kupodivu je otevřený a dokonce získáváme fundovaný výklad od přítomné průvodkyně.
  • Masaryk je v podživotní velikosti a navíc po*raný od ptactva. Zklamání.
  • Nabíráme směr Květná zahrada a zjišťujeme, že Honza je hodinový manžel! Právě parkuje u bůhví čí manželky!
  • Libosad je neudržovaný, nedokážeme se shodnout, zda jde o záměr nebo o zanedbání, body dolů.
  • Malý skleník je propadák, Bára tam za žádnou cenu nechce, Míru zklamala kašna, Honza se nevyjadřuje.
  • Z důvodu nedůvěry přeměřujeme kolonádu. Zvažujeme, která metoda měření bude nejlepší, nakonec zvolíme google mapy - délka podle měřítka naštěstí odpovídá!
  • Bára fotí pana kronikáře - vychází z toho strýček Fester. Ani pozdější pokusy nedopadnou lépe. Bohužel to není chyba fotografa.
  • Pan kronikář se dostává do podezření, že je pedofil - volá na holčičku, která jde už druhý den ze školy … secesní psychiatrická léčebna je naštěstí nadohled.
  • Obhlížíme barokní kašnu - postavy na ní drží hřídel a izolátor. Inu, baroko.
  • Míra šmejdí po bludišti a ztrácí se v roští, ostatní jdou zkratkou.
  • Pánové jsou neukáznění a neposlouchají pokyny Báry při focení, Bára rezignuje.
  • Kapr v rybníku na Honzu upřeně čumí. Honza jej vyzývá na pěstní souboj. Kapr se chystá vyjít po schodech za námi, ale ukazuje se, že kapři plavou ve dvojicích. Přesila! Navíc se zdá, že je to kapří policie.
  • Výšlap na jahodový vršek. Zřejmě chybný název - jahody tam nejsou, zato je tam větrno a chladno.
  • Dostává se mi poučení o škodlivosti kouření. Slavná fotografie Adiny Mandlové a Oldřicha Nového s cigaretou jako argument nezabere - vždyť přece umřeli!
  • Míříme k ptačinci. Asi jsme zábavní, přítomné slepice se smějí. Zato kohout pózuje, evidentně se rád fotí.
  • Králíci z králičího kopce se nechtějí ukázat, ale nakonec se jeden přemůže. Vypadá jako kočka.
  • Velký skleník zaujal. Pan kronikář zde potkává předobraz toho, jak bude vypadat poté, co se pár týdnů nebude holit. Je to poněkud děsivé. Báru u předobrazu zaujal chrup, který je stejně děsivý.
  • Míra se zajímá, kolik kaktusů by musel sníst, aby pocítil halucinogenní účinky. Kilo je ale opravdu moc, to nedá, a tak si žádný kaktus nekoupí.
  • Obracíme své kroky zpět k zámecké čokoládovně - následuje Bářin čokoládový orgasmus. (Že by nějaký ten bodík nahoru?)
  • Procházka po Podzámecké zahradě je opravdu krátká - cca 15 metrů.
  • Zmožení účastníci odjíždějí, někteří si povídají, jiní spí … a pan kronikář dostane zákaz čtení knih do té doby, než přečte Honzovu diplomku.
Bez ohledu na bodové hodnocení musím říct, že jsem se královsky bavil a hodně smál. Není taky divu, vždyť na hrudi nosíme placku s nápisem Dreamteam! A tak tento článek chci uzavřít velkým poděkováním všem zúčastněným i nezúčastněným: je mi ctí, že jsem byl do týmu Swingladies přijat, a bylo mi ctí Vás po svém rodném městě provést. Moc Vám děkuji!

Vítězství aneb Sliby se mají plnit

16. června 2017 v 18:38 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Ve středu odpoledne nic nenasvědčovalo tomu, že bychom si měli užít další krásný kvízový večer: Míra se omluvil už minulý týden, Bára hlásila, že se musí starat o štěně a Adam mlčel. To by ještě nemuselo nic znamenat. Ovšem když vám šéfka týmu začne klesat na mysli a napíše "Já na to s*ru", je třeba zmobilizovat síly a zachránit situaci. Já i Honza jsme se do toho s vervou pustili a v podstatě jsme slíbili, že tentokrát budou super otázky a že vyhrajeme. A už předem jsme litovali naši hlavní konkurenci (Hier für Bier), protože dnes zcela jistě nebudou první! Zabralo to a šéfka nakonec napsala blazeované "Pfff, tak jo". Na poslední chvíli se mi naštěstí podařilo sehnat posilu - Vlastíka. Jeho oborem je historie, čímž výborně doplňuje torzo našeho týmu. Má vousy, takže zapadá do prostředí (Kentaur Bar and Barber Shop) … a tak jsem se tentokrát neoholil … ve víře, že nám toto moje gesto přinese štěstí. Dobrým znamením bylo i prohlášení moderátorky Katky: "Dneska jsou super otázky, to bude pohodový kvíz!" Fajn, zbývala už jen maličkost: OPRAVDU VYHRÁT.

V aktualitách jsme se dozvěděli, že zaměstnanci radnice musejí močit v sedě a že dopravu v Bratislavě zastavily labutě. Pravda, podstatou úspěšného kvízování je, že to VÍTE, ne že se to máte dozvědět, takže rozjezd nebyl úplně nejlepší. První vlaštovkou byla filharmonie v reflexních vestách na staveništi. Chanel ovšem nepobouřil ani plavkami, ani krajkami … ale bumerangem. Druhý z pěti bodů v aktualitách přinesl Honza s Tomášem Sivokem. Následovaly nejcennější značky světa, kde jsme získali čtyři z pěti bodů. Celkový zisk šesti bodů nám přinesl 3 místo. To mne trochu zneklidnilo. Ale říkal jsem si, že když si pro štěstí sáhnu na přespříliš často vítězný tým HfB, určitě to pomůže. Sáhnul jsem si na všechny. Nabádal jsem i ostatní členy týmu Swingladies, ale marně.

Oceány nám daly plný počet bodů, horší to bylo s hybridy. Kdo je otcem a matkou muly i mezka Honza věděl, poznal i Hanebný pancharty. Pancharty Primuse jsme neznali, stejně tak hanebného Lisenka. Připočítejte šířku Mariánského příkopu, získáte 7 bodů a (pozor!) vyšvihnete se o jedno místo nahoru, navíc šlapete hlavní konkurenci na paty! Svitla naděje a po pauze přišel Josef. Věděli jsme (nikoliv DOZVĚDĚLI JSME SE), kdy má svátek, dvě ze tří literárních postav, kdo byl náš dědek Josef, čím se vyučil strýc Pepin a poznali jsme i Pepe jeans. Parlez-vous francais? To se neptám, ptali se nás. Jako francouzštinář jsem dostal příležitost - četl jsem všechny francouzské názvy (a opravdu jsem si to užíval). A náš tým ukázal, co v nás je: ELO + Paul McCartney + Frühlingová + Piti piti pa + 2500 = 5 bodů. k tomu 4,5 za Josefa a dostáváme se na 1. místo! Nechtěl jsem radostí křičet, předvedl jsem tedy pouze pantomimu, kterou šéfka ocenila slovy: "Ty bys to mohl natočit jako gif!"

Abych si udržel čistou hlavu, odložil jsem víno a odhodlal jsem se zůstat do konce kvízu jen na vodě. Začali jsme tématem New York v seriálech. První otázka se týkala Sexu ve městě. Na to Vlastík prohlásil: "Jinej seriál, než Sex ve městě, neznám." … což Bára komentovala slovy: "Myslím, že teď ale začnou ty jiný!" Nevěděl Vlastík, věděli ostatní. V další fázi na nás Katka vytasila dřevo: dýmky, modely, hudební nástroje, jasan … všechno jsme dali! Pak přišel číšník Gunther, ale bod nám nepřinesl. Předvádím další gif a naše hlavní konkurence klesá na 3. místo. Už ani šéfka nepochybuje a do posledního kola jdeme s dlouho neviděnou bojovností!

Vlastík sice zná jen Sex ve městě, ale tohle kolo bylo jeho: vojevůdci. Začali jsme americkou občanskou válkou. Trochu jsme zaváhali u Žižky (měl koule z olova a my jsme měli hádat, co měl uschované v zadní části těla - pokud to nevíte, byl to olověný zásobník, prý se to učí na základní škole). Göring byl tlustý, proto Vlastík poznal jeho uniformu, navíc věděl i bitvu u Thermopyl. Skóre nám kazil jen kožešník Žukov. Posledním tématem večera byli tři v jednom - dali jsme dva (body z pěti). Jako bonus jsme společně vydedukovali, kolik obyvatel má Trocnov. Vyhráli jsme! Přesně, jak jsme prorokovali a slibovali! Nevím, jestli to způsobilo to odhodlání, se kterým jsme motivovali šéfku, nebo moje sahání na vítěze … nebo ty Vlastíkovy a moje vousy, ale byli jsme první! Hlavní konkurence 6 bodů za námi!! A mně vám bylo těch HfB opravdu líto … v oslavách mi to ovšem nezabránilo!



Objednali jsme cognac Rémy Martin, přijali jsme gratulace a poukaz … a naše radost byla bezbřehá! Hned jsme také psali odpadlíkům (a chvíli to vypadalo, že se stanou předmětem oblíbené a dlouho nerealizované debaty "koho vyloučíme"). A tady někde jsem buď udělal chybu, nebo první krok ke změně svého image: majiteli Kentaura jsem slíbil, že se tři měsíce nebudu holit (i Barber shop potřebuje příliv nových klientů). Možná bych to nebral až tak vážně, ale druhý den mi přišla zpráva, že chlapské slovo, podpořené plácnutím, slibem a rukoudáním, platí. Takže přátelé, sliby se mají plnit, proto se do 14. září NEHOLÍM. A vím, co dělám. Zdenkova zpráva totiž obsahovala PS, které mne naplňuje nadějí: "Budeš fešák!" … beru to jako slib!

Jak překonat sebe sama aneb Den ve znamení flow

9. června 2017 v 15:16 | Michal Novotný |  Co život dal
Dnešní den mne přivedl k poznání, jak překonat sám sebe, jak dokázat víc, než si člověk myslí, že může. Výsledkem dnešních úvah jsou tato ponaučení:
1) Myslete na přátele
2) Zbavte se zbytků
3) Vytvářejte příležitosti

Ad 1) Přišel jsem z práce domů a pocítil jsem únavu a neuvěřitelnou lenost. Ani chuť k jídlu jsem nemě! Že mám napsat přání k svátku? Že bych měl ustlat postel, umýt nádobí, vyvětrat, nakoupit, nachystat si večeři, vymyslet program na večer? Uf, nechce se mi, to počká, zítra je taky den. I uvařil jsem si kávu, zapálil cigaretu a začal jsem si číst nadpisy článků a příspěvků na Facebooku (protože číst CELÝ článek mi připadalo ohromně únavné). Ale když jsem viděl svoje přátele, napadlo mne, co kdyby chtěl někdo z nich přijít na návštěvu? Někteří u mne ještě nebyli, možná budou chtít prošmejdit byt - a ta neustlaná postel, neumyté nádobí a moje energie na bodu mrazu … Vystřelil jsem ze židle a dal jsem se do uklízení. A se zvyšujícím se indexem uklizenosti bytu vzrůstala i moje energie!

Ad 2) Když jsem se s úklidem dostal až do kuchyně, zjistil jsem, že buď umyju nádobí ručně, nebo musím ještě nějaké zašpinit, aby se mi vyplatilo zapnout myčku. Nakouknu tedy do ledničky a ejhle, je tam v hrnci zbytek segedínu! Zbyla mi od včerejška cereální bageta, to půjde. Chtělo by to ještě dezert - ale když si v misce rozmíchám tu trochu jogurtu, co tu mám od soboty, s medem a ořechy, tak to bude ňamka uhaha. Nachystal jsem si tedy večeři a tím jsem získal pro doplnění myčky: hrnec, pokličku, talíř, příbor, misku, malou lžičku, prkénko a nůž. Vzhledem k tomu, že jsem byl celý den hladem, značně mi to pomohlo a začal jsem se cítit zase o něco líp. Navíc jsem mohl zapnout myčku a zbavil jsem se zbytků. (Pro ekology dodávám, že kelímek od jogurtu jsem vytřídil do plastů, stejně tak sáček od bagety a od ořechů.) Podařilo se mi tedy vyburcovat chuť k jídlu, nachystat večeři, uklidit ledničku, umýt nádobí … a ještě jsem byl ekologický! Srovnáno se stavem "zítra je taky den" to byla téměř hyperaktivita!

Ad 3) Jsa takto posilněn, usedl jsem k notebooku a napsal to přání k svátku. A taky jsem začal konverzaci na chatu, ze které vyplynulo příjemné setkání. Vytvořil jsem příležitost, jenže ouha, co moje vlasy?!? Mám je dlouhé = víc než těch 5 milimetrů, na které mi je stříhá strojek, musím je zkrátit! Nevíte, jak složitá to je operace: odnést z koupelny předložku, co je před vanou, nachystat vysavač (na ty ostříhané vlasy), nachystat čistič koupelen a houbu (abych pak mohl umýt umyvadlo), umýt si hlavu, třikrát projet celou hlavu strojkem (aby mi nikde netrčel ani milimetr), vysát vlasy z podlahy, vysprchovat se, utřít podlahu, umýt umyvadlo, vrátit koberečky a vysavač na místo. Téda, tolik práce za mnou … Na tomto místě musím poděkovat mé zlaté kamarádce Mirce - to je ta osoba, která mi moji vlastní poučku o vytváření příležitostí připomíná. Mirindo, děkuji.

Nezbývá než vysvětlit, jak to celé souvisí s nadpisem "Den ve znamení Flow" … Inu dnes jsem se hned zrána pustil do tvorby prezentace na školení. Blíží se jedenáctá hodina a já si říkám: "Ještě dokončím tento blok, a půjdu na oběd." Když v tom to přišlo: FLOW! Dokončil jsem ne 1 blok, ale všechny! Hlad jsem nevnímal, uklizečku jsem zaregistroval až v okamžiku, kdy mi sáhla na nohu (chtěla vysypat koš, který mám vedle pravého lýtka). Zvonění telefonu jsem zaregistroval až jako zmeškaný hovor. A když jsem se podíval na hodinky, jestli už je čas na oběd, bylo 16:30. To moje krátkodobé vyčerpání způsobil ten krásný stav, kdy jste ponořeni do práce, nevnímáte svět, hrozně vás to baví a hlava jede na plné obrátky. A já považuji za velké štěstí, že moje práce tyto stavy vyvolává.

Večer plný opakování aneb Statistika je neúprosná

2. června 2017 v 11:43 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Fyzikové jsou lidé chytří, vtipní, sympatičtí, sportovní i sečtělí, ale poněkud nepraktičtí. Proto se jim snadno může stát, že po krásném dni stráveném na kole mají takové spáleniny od Slunce, že se nemohou dostavit na kvíz. Ne tak lékařky! Ty přesně vědí, co fyzikům poradit: "Příště se namaž!" … toho večera jsme se, myslím, namazali všichni.

Šéfka týmu přišla na poslední chvíli, opět zachraňovala životy v tramvaji. Zvažovali jsme, zda lze život zachránit výměnou plomby, tracheotomií provedenou zubařskou vrtačkou či rajským plynem, který s sebou pro všechny případy nosí každý zubař. Zřejmě mi něco uniklo, protože z vysvětlení jsem pochopil, že šéfka slečnu zachránila pouhou svojí přítomností. Za odměnu jí byly nabídnuty lístky do divadla … ale dala přednost kvízu … buď proto, že je tak zodpovědná, nebo proto, že by se stala předmětem debaty na téma "koho vyloučíme".

Dovolte, abych Vám představil naše konkurenční týmy: nahoře u holičských křesel sedí Nežní barbaři, pod nimi Kulturní barbaři. Naproti nim HfB (neboli Hier für Bire - náš nejoblíbenější a velmi často vítězící tým), za barem LTT (význam zkratky netuším, mohlo by to znamenat "Léta to tutlám", ale raději se na to zeptám). Před barem pak můžete vidět Drahaňáky. Nejvyšší židle je určena pro moderátorku Katku, ta ještě netuší, že toho večera zažije dramatické okamžiky, takže je zatím usměvavá a klidná.

V prvním kole jsme nezabodovali. Po nepříliš dobře zvládnutých aktualitách jsme nepříliš dobře zvládli také téma "Ať žijí doktoři". Z míry nás vyvedla Ábelova cena, respektive obor, kterého se týká. Jediný Ábel, na kterého jsme si vzpomněli, byl bratr Kaina, který pracoval v oboru pastevectví, za které se, počítám, cena nedává. (Co mne ovšem zaujalo, když jsem si Ábela hledal ve Wikipedii, je původní význam tohoto jména: ranní pára nad vodní hladinou, která po východu slunce rychle zmizí. Člověk by nevěřil, že do čtyř písmen se vejde celé souvětí!) Se čtyřmi body jsme obsadili (kupodivu) druhé místo. V pauze domlouváme výlet do Kroměříže a chatu na přehradě. Adam doporučuje, abych byl na zmiňované chatě izolován na balkóně, protože bych svou potenciální přítulností mohl obtěžovat ostatní členy týmu. Díky, Adame … a v Kroměříži Ti radím, abys zvýšil svou pozornost! Hrozí, že si sedneš do tiramisú!

Francouzské regiony nám šly celkem dobře: poznali jsme Bretagne, polévku bouillabaise, vlajku ostrova … ovšem co francouzského máme v lednici nám vrtalo hlavou do poslední chvíle. A byl to Honza, kdo si vzpomněl: dijonská hořčice! Další téma předznamenalo náš konečný výsledek: bramborové medaile! Sport není nic pro mě. Adam se sice pokoušel ověřit si, jestli nevím, který maratonec měl 4. místo v Berlíně, ale marně. Maratonce neznám ani jednoho. Bonusové francouzské departementy odhadujeme (na rozdíl od odhadů v minulém kvízu, kdy se naše odchylky pohybovaly v řádech milionů) celkem přesně, ale bohužel jeden z týmů byl lepší. Posouváme se na třetí místo.

Třetí kolo zahajuje téma WC a s ním se blíží bouře! Tu způsobily dvě otázky: "Proč se WC dříve označovalo dvěma nulami?" a "Jaký je název pro chemickou sloučeninu WC?" … Swingladies trvají na tom, že odpověď "číslo místnosti" zcela jasně implikuje požadované řešení "aby se WC odlišilo od pokojů". Něžní barbaři zase trvají na tom, že karbid není přesný chemický název a že tedy jejich odpověď je správná! Za chvíli se hádá půlka lokálu, druhá polovina se dobře baví a pan hlavní k tomu pouští hudbu jak z grotesky. Katka bledne, její vysoká židlička se pod ní kymácí … ale nakonec to ustojí, všichni se uklidníme a pokračujeme dalším tématem - zpátky v čase. Bonusová otázka, týkající se maximální délky ocasu medvěda hnědého, nás vede k zamyšlení, co přesně má autor na mysli. S odpovědí 22 centimetrů získáváme bod … ale stále jsme na vážkách, o který ocas jde. Další hádka ohledně WC už nemá takové grády, ale Katka přece jen odchází na čerstvý vzduch.

Poslední dvě kola už nepřinesla mnoho zajímavého. Kombinatorika a pravděpodobnost způsobila dvě věci: veliké počítání a hádku uvnitř týmu. Máme jediný bod. Konspirační teorie - opět jediný bod. Hádej, kdo jsem - totéž. Jedině přísloví nám šla, ale stačilo to jen na bramborovou medaili. Bonusovou otázku vyhráli Drahaňáci, ale nevadí - rumy objednal Honza a zapíjíme s ním zkoušku z ruštiny. Zapíjí se také hádka s Katkou a hádka uvnitř týmu, v důsledku čehož se všichni usmíříme. Následuje několik tequil s barmanem Honzou … a někde tady se stane, že se věci začnou dít opakovaně:
· Prochází kolem nás dáma venčící psy.
· Potkávám pana architekta s obrovským vlkodavem.
· Jdu obhlédnout situaci do East Village.
· Znovu kolem nás prochází dáma venčící psy
· Podruhé potkávám pana architekta s obrovských vlkodavem.
· Opět jdu obhlédnout situaci do East Village.
· Honza, zdá se, usíná.
· Volám taxi a jedeme domů.
· Před domem potkáváme Katku na kole.
· Honza nechce domů, pokoušíme se pokračovat a nabíráme směr Aloha bar.
· Potkávám svého barmana z Kahly.
· Ve 3 ráno je kupodivu všude zavřeno.
· Opět potkávám svého barmana z Kahly
· Znovu jdeme domů.
· Podruhé potkáváme Katku na kole.
· Honza zase nechce domů, pokoušíme se pokračovat a nabíráme směr Dřevěný orel.
· Stále je všude zavřeno.
· Honza podruhé toho večera usíná - tentokrát pod bankomatem.
· Po třetí jdeme domů … a tentokrát také dojdeme domů.
· Honza usíná v předsíni a poté na gauči v obýváku.

Blíží se čtvrtá hodina ranní. Zatímco fyzikové jsou nevyspalí kvůli spáleninám, ostatní členové týmu Swingladies to mají v důsledku kvízování. Statistika je neúprosná! Psal jsem to už dříve - průměrný účastník Pub quizu nechodí spát před půlnocí. Dobré ráno!

Kam dál