Přednosti pozadí

Pátek v 15:05 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Po debaklu minulého týdne, který byl korunován ironickýmy pohledy krásné moderátorky Katky a přezíráním naší úhlavní konkurence HfB, jsme byli rozhodnuti, že tentokrát si jdeme pro vítězství! Pravda, účast potvrdilo jen torzo týmu, chyběly nám takové kapacity, jako je Honza (odborník na odhady a aktuality), Vlastík (bezkonkurenční vědec), Míra (exaktní fyzik) a Adam s Bárou ...

Na druhou stranu naše čtveřice, která se zúčastnila, oplývá mnoha dalšími přednostmi, vedle těch charakterových a vizuálně strhujících jsou tu i znalosti různých oborů (pro kvíz velmi užitečné noty, vesla, pádla a zubařina - tedy přesně ta témata, která se vyskytují zřídka) a také zkoumání předností jiných lidí (lehčí forma voyerismu a šmírování). Větší část torza našeho týmu prohlíží mužská pozadí (případně zkoumá míry kentaurů), někteří jsou naopak zaměřeni na černošky. S příjmením Černoušek to ale jinak nejde. Takže vybavenost k vítězství byla stoprocentní.

Hned v prvním kole nám pomohla obhlédnutá pozadí k odhalení slavného herce a sukničkáře, vycházející sportovní hvězdy a nepříjemného problému jistého Japonce (nebyl to průjem, jak se ozývalo od nejmenovaného účastníka kvízu). U témat "roztrhaná šalinkarta", "kardinálové", "osmičkové roky" a "judo" už jsme s pozadím nevystačili, nepomohla ani znalost not a pádel, přesto jsme si udrželi průběžné první místo. Pak dorazily černošky a Černoušek si přišel na své ...

Zdrcující bylo ovšem 4. kolo s přiřazováním, které nepodpořil ani kofein. Naštěstí to bylo obtížné nejen pro Swingladies, ale také pro DOS, Kulturní barbary, Hier für Bier a pro tým Tým, a my jsme si tak udrželi první příčku. "Renesanční lidé" a "šelmy" - to už byla malina ... jak by řekla Halina ... Jen s těmi odhady jsme byli úplně v ... pozadí. Při počítání kardinálů jsme se odrazili od čísla 32, kterému kontroval počet 24. To se nám nezdálo, tak jsme navrhli průměr. Ani ten nebyl dost dobrý, tak jsme udělali další průměr a došli k číslu 26. Chyba ovšem nebyla v naší neznalosti, ale ve špatné matematické operaci! Měli jsme násobit, snad bychom se pak přiblížili správnému výsledku 218.

Proč jsme nenásobili? Protože chyběl Honza, takto vítěz ankety o nejhezčí pozadí. Pravda, hlasoval jen jeden nejmenovaný člen týmu, ale k doložení oprávněnosti této volby existuje fotografie! O přednostech pozadí ostatních v našem dreamteamu se rozepíšu příště. A přidám i zmínku o pozadí našich předností, jsem totiž rozhodnutý napsat něco velmi bulvárního! Těšte se!!
 

Jak jsme zahájili kvízovací sezónu

11. ledna 2018 v 15:25 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Na první letošní kvíz jsem se těšil od božího rána hned z několika důvodů. Jednak byla žádoucí změna repertoáru (v neděli jsem pil pivo, v pondělí víno, v úterý rum - a tak jsem se těšil na Honzův nepřekonatelný GT - gin tonic). Druhým důvodem bylo to, že uvidím Kentaury a Katku, třetím důvodem byla přislíbená účast šesti členů týmu, což bylo natolik překvapivé, že jsem s ulehčením uvítal, když se tři omluvili. Naše řady naštěstí doplnil kamarád František (ano, to je ten seriózní mladík z večírku). Swing LADIES byli toho večera čtyři muži: Honza, František, Vlastík a já. Chvíli jsme s Honzou zvažovali, že opustíme týmovou konverzaci v messengeru, ale nakonec jsem dostal pouze zákaz psát tam příspěvky. Do odvolání.

Jsme DREAMTEAM, a tak jsme si poslední místo zajistili již v prvním kole získáním pouhých tří bodů. Aby to bylo na tuti, odpověděli jsme ve druhém koule správně pouze dvě otázky. Pak už jsme hráli celkem normálně, protože bylo jisté, že se ze spodní příčky nehneme. Kdo může za naši prohru? Chinaski, prezidenti, zelenina, primitiv, sladká hudba, čas, delta, koktejly a minieuro. Co nám naopak pomohlo, byla Teorie velkého třesku. Po vyčerpávajících pěti kolech na nás ovšem přišla žízeň, i rozhodli jsme se vyhrát bonusovou otázku. Honza dodal odhad, Vlastík se ujal role korektora, František četl diplomku a já jsem přizvukoval. Díky tomu jsme rumy opravdu vyhráli a získali jsme bouřlivý potlesk (na rozdíl od vlažného potlesku pro vítěze hlavní ceny - já mám Hier für Bier rád, tleskal jsem jako o život).


Žízeň jsme uhasili, ale s blížící se půlnocí přišel hlad. Vyrazili jsme do East Village, kde nám ochotný kuchař nabídnul sůl. Další štací byla Pivní opice, kde nám ochotná servírka nenabídla nic. Skončili jsme v KFC a snědli jsme kyblík. Nápojem jsme pohrdli, přece nebudeme pít kolu, když v Leči mají pivo. V Leči mají mnoho piva … ale do mého bytu jsme s Honzou statečně došli po svých. Abychom měli ochutnávku alkoholů tohoto večera kompletní, dorazili jsme se višňovkou. Poté mě Honza naléhavě žádal, abych nepoužil kondomy. Měl jsem totiž kdysi v plánu rozházet je kolem Honzovy postele, aby se hned po probuzení vyděsil, co bylo! Kondomy jsem tedy nepoužil a nebylo nic. Jen jsme trošku zaspali … ale to k pořádnému zahájení sezóny patří.

Čemu se musím naučit aneb O tom, kdo mi chybí

4. ledna 2018 v 17:02 | Michal Novotný |  Co život dal
Volala mi kamarádka, chtěla se přímo od pramene dozvědět něco o mužích ve znamení raka. Mluvili jsme spolu přes hodinu. A já jsem si díky tomu telefonátu uvědomil něco důležitého: je člověk, kterého postrádám. Poprvé jsme se setkali 15. listopadu. Postupně jsem začal vnímat blízkost lidskou, erotickou i citovou … a to je vzácné. Ale v prosinci jsme přerušili kontakt a já nemám jak mu říct, že mi chybí … že ten dopis, který jsem mu kdysi napsal o svých citech, pocitech a emocích … je vlastně pořád pravdivý.

Pokoušel jsem se zapomenout. Párty, večírky, bary, přátelé … ale když jsem pak šel spát, znovu jsem si na něj vzpomněl. Domluvil jsem si rande, ale stejně jsem myslel na jinou náruč. Schůzka za účelem sexu byla super, ale stejně bych raději znovu masíroval nohy tomu, kdo mi schází. Možná bych o něj měl bojovat, ale nevím jak, složil jsem zbraně. I na špatném konci může být něco dobrého: ten člověk se zachoval férově … a proto má můj obdiv.

Minulý rok mě mimo jiné naučil, že má smysl jít i do situací, které člověku dávají pramalé šance, protože i ty mohou přinést nečekaná setkání. Teď se chci naučit trpělivosti a tomu, jak neztratit naději … snad zůstalo aspoň ... přátelství.
 


Premiéra antického dramatu v divadle na Jánské

16. prosince 2017 v 13:46 | Michal Novotný |  Co život dal
Nedávno proběhla premiéra dramatu beznadějného starého autora Michala N. Jedná se o drama ve stylu antické tragédie, které od začátku směřuje ke špatnému konci. Přes značný patos hlavního hrdiny jsou v dramatu svěží místa a vtipné jsou i glosy chóru, do kterého autor obsadil členy pub kvízového týmu.

Hlavními postavami je starší chudák Kalopaidí a krásný, vtipný, temperamentní mladík Kalós. Do děje nás uvádí chór. Květnatě Kalopaidího varuje před setkáním s Kalósem, upozorňuje, že se do něj nesmí zamilovat, předesílá, že se to stejně stane a že příběh skončí špatně. Komu není rady, tomu není pomoci. Výstižně to říká Kalopaidího kolega: "Majkle, ty seš nepoučitelnej!" Tím končí expozice příběhu.

Kolize přichází v okamžiku, kdy hlavní hrdina říká: "Mám to pod kontrolou!" To už všichni vědí, že to nemůže být pravda. Lítá v tom jak papír v průjezdu. Z publika se v tento okamžik ozvalo: "Ale hovno, Kalopaidí!". Jak výstižné! Nicméně dialogy hlavních hrdinů mají spád, zejména díky nadějnému mladému herci, který bravurně předvedl roli Kalóse. V rozhovoru přiznal, že v podobné tragédii ještě nehrál … a pochybuje, že by podobný zážitek chtěl opakovat. Za svůj výkon si ovšem rozhodně zaslouží ocenění, dostalo se mu několika potlesků na otevřené scéně.

Krize přišla v okamžiku, kdy si už i nebohý Kalopaidi přiznal, že se zamiloval, díky čemuž Kalóse ztratil. Hlavní hrdina se zmítá v depresi. Toto místo považuji za dramaticky nejslabší v celé hře. Nejen díky autorovu patosu, ale i díky režii. Laciné rekvizity, jako jsou slzy, píseň Can´t help falling in love, hysterické statusy, patetické dopisy … to všechno balancuje na hranici nevkusu. Na druhou stranu bolest, kterou beze slov předvedl představitel hlavní role, byla podána velmi věrohodně, slzy byly skutečné a dámy v publiku vytahovaly kapesníčky.

Přichází peripetie a s ní i tři nové postavy. Deus ex machina v podobě Nely, Petra a Radka. Dělají, co mohou, aby Kalopaidímu pomohli, a začnou tím, že jej unesou z jeho bytu. Snaží se nejen oni! Příslib pozemských radostí v podobě objetí od Brněnského akademického sboru naplňuje Kalopaidího nadějí! Rozverný chór si přeměřuje kentaury, což rozesměje celé divadlo a odbourá to i herce. S obratem k lepšímu přichází i nečekané finále.

Pub kvíz a důkaz, že přísloví "neštěstí ve hře - štěstí v lásce" platí i naopak. Po vítězném kvízu odchází Kalopaidí domů a věří, že příště bude líp. Chór opět přichází na scénu. Znovu Kalopaidího varuje před setkáním s muži, upozorňuje, že se do nich nesmí zamilovat, předesílá, že se to stejně stane … a končí konstatováním, že komu není rady, tomu není pomoci. Závěr hry je pojat jako Kalósovo symbolické odpuštění. Je to nejsilnější místo hry, které Vás přiměje přemýšlet, jestli stojí za to, prožít pár krásných chvil, i když příběhu chybí happy end. Kalopaidího krátký závěrečný monolog Vás nenechá na pochybách, pro něj to mělo smysl i hodnotu. "Má smysl prožít naplno radost, lásku i bolest. Ne ten žil víc, kdo zažil víc, ale ten, kdo svůj život více prožil."

Tato hra má autobiografické prvky a autor v předmluvě k ní přiznává, že její psaní mu přineslo katarzi, očištění od toho, co prožil. I přes některé nedostatky, které jsem zmínil výše, hru stojí za to vidět!

Tornádo a Vikingové v trávě

6. prosince 2017 v 16:32 | Michal Novotný |  Maléry pana Novotného
Tak nevím, jestli jsem Katce (ano, to je ta krásná a úžasná dívka, která moderuje kvízy v Kentauru) nepokazil plány. Měla v úmyslu ukázat kamarádovi brněnský noční život. Víťa místo ukázky nočního života zažil brněnské tornádo a Vikingy v trávě. Kupodivu se to obešlo bez újmy na zdraví a majetku. Začalo to nevinně. Pozváním na svařák.

Původně jsem měl v úmyslu dát si jeden dva svařáky a jít domů. Ale návrhu, abychom šli do Aloha, nebylo lze odolat. Kdo znáte Katku, rozumíte. V Aloha spousta známých. Bouřlivé vítání, někteří zcela dobrovolně a sami od sebe otvírají náruč, aby mne objali. Tato moje obsese se u některých lidí ujala. Vzduchem lítá led i panáky, někteří hosté ztrácejí rovnováhu, uzavírají se sázky … ale noc je ještě mladá.

Bereme taxi a jedeme do Bastily. Jasně si pamatuji příjezd. Co následovalo znám z vyprávění: líbal jsem ruce, objímal kde koho, vystřídali se na mně dva bodyguardi (tím nemyslím sex), objímal jsem sloupy a líbal mě jakýsi mladík. Do taxíku jsem zaboha nechtěl nastoupit, bylo třeba použít lsti … prý jsem byl nezvladatelné tornádo. To nechápu, já o ničem nevím!

Zažít tornádo některým evidentně nestačí. Aby měl Víťa zážitků ještě víc, naplánovala Katka na další den kolaudaci. Začali jsme decentně - videem s kozama, ovšem s příchodem hry Vikingové se to začalo lámat, neb každá karta v balíčku směřuje k pití: pijí holky, pijí kluci, pijí všichni, pije, kdo se zasekne, pije, kdo dá palec na stůl jako poslední, kdo nezvedne ruku k nebi, kdo zapomene pádlovat nebo šumět a kdo na každou Katčinu otázku neřekne "hovno". Pije i ten, kdo si kartu z balíčku vezme bez toho, že by měl palec na čele. Osmička je solidární - piješ s tím, kdo tě má rád.

Když došlo víno, přešli jsme na vodku. Tráva byl taky dobrej nápad: smáli jsme se i klice u dveří, někteří v pokoji viděli neexistující osoby a karaoke s palcem na čele bylo vkusným poděkováním hostitelce. Správná kolaudace nemůže skončit jen tak obyčejně! Proto jsme si s Honzou vyměnili boty … v těch jeho o dvě čísla menších se mi šlo moooc fajnově. Abych se cestou domů probral, raději jsem si nevzal ani svetr a spolu s mobilem jsem ho nechal u Katky … asi aby mě ráno nikdo nebudil telefonátem.


Brněnský noční život, to chceš. Víťa už to taky ví. Ale možná by to chtělo nějakou akcičku do třetice …

Co všechno se vejde do jediného dne

30. listopadu 2017 v 13:02 | Michal Novotný |  Co život dal
POKLIDNÉ RÁNO
Je 8 hodin ráno, zvoník mě budí (jak to kdysi řekl můj kamarád), já vstávám a jdu si udělat kávu … "Ježíš, to už je tolik? Za chvíli přijde návštěva a tady je bor*el jak v tanku! Umýt nádobí, ustlat postel, dát si sprchu, vysypat popelník, vyvětrat, hodit něco na sebe, připravit občerstvení, dát si cígo, napsat týmu, odepsat na zprávy, zavolat matičce, nakoupit … prokrista, já to nestíhám!" … S příchodem návštěvy nasadím blazeovaný výraz a tvářím se, jako by jedinou starostí tohoto rána bylo vstát, uštípnout suchý list z pelargonie, obléknout se a čekat.

ZKOUŠKA TRPĚLIVOSTI
Chcete-li jít na kvíz s týmem Swingladies, obrňte se trpělivostí a vyzbrojte se papírem a tužkou, neb na otázku "Kdo jde na kvíz?" se dozvíte: já to asi stíhám, já to asi nestíhám, dám vědět, mám domácí úkoly, nevím, (mlčení), dám vědět ve středu ráno … A opravdu, ve středu odpoledne už na beton víte, že jdeme čtyři z devíti (6 stálých členů + 3 stabilní náhradníci). Štěstí, že jsem byl v pondělí na skok v Aloha baru. Skok sice trval 7 hodin, ale v lehkém opojení se mi podařilo předdomluvit náhradníka, který zvýšil náš počet na pět.

SCHŮZKA
Slovy Laďky Kozderkové: "Zatím jenom techtle, pane doktore, k mechtlím jsme se doposud nedostali."

RELAXACE
Po dlouhé době jsem opět masíroval. Aromaterapeutická masáž mi pomáhá relaxovat. Trochu mne znervóznila klientova erekce.

OBĚD
Přístroje lépe fungují, když je zapnete. Například varná konvice a sporák.

NERVÁK
Vytvořil jsem krátké video jako dárek k narozeninám. Byl přede mnou jednoduchý úkol: dostat je na flash disk. Otázka jedné minuty. Můj notebook báječně spolupracoval: zařízení se nepodařilo načíst (4x); průzkumník Windows přestal pracovat (7x); video zatím zpracováváme - zkuste to později (5x); po hodině se mi video skutečně podařilo na flash disk dostat.

PLÁNOVÁNÍ
Takže, dnes kvíz, zítra masáž, angličtina, sraz s kamarádem, v pátek Nela a Ivan = večírek, v sobotu nákupy a potom Jenda a Mirka = večírek, na neděli mi byly navrženy mechtle (pouhé mechtle bez hlubších techtlí), pondělí … fakt NIC?!? To by se tam mohla propašovat další schůzka, úterý - angličtina + mikulášský večírek + kolaudace + večírek s kolegou … to nedám, seškrtat … středy se po tom maratonu nejspíš nedožiju. Amen.

PUB QUIZ
Co bylo příčinou neúspěchu: Proč jsme s tou bankovkou neposlechli Vlastíka? Že jsem v dějepisu nedával víc pozor! Měli bychom sledovat seriály na Streamu. Že já vůl tu Makytu neřekl nahlas! Tak tohle příjmení jsme fakt nevymysleli dobře. A název sýru taky ne! Možná jsme i byli 720 km od Prahy, ale bohužel jiným směrem. Nové Malešice mají jméno Jičín. Odhad dobrej, ale jiný tým byl blíž. Když asijské město, proč ne Šanghai? - Protože TOKIO! Co to je, proboha, za zvuky? A tak jsou na prním místě oblíbení mladí germanisté. My jsme čtvrtí, panáky za bonusovou otázku mají Drahaňáci.

DISKUSE V PAUZÁCH A PO KVÍZU
Témata: sex, rande, porno, transsexuálové, ženatí gayové, sex, večírky, drby, kdo přespává v mém bytě … a občas i něco smysluplného.

GIN TONIC
První kolo - první gin. Druhé kolo - druhý gin … Mám pokračovat?

PSYCHOTERAPIE
Náš Honza je fakt dobrej! Kubík je skvělej chlap. Katka je nádherná. Míša je krásná. Evě to sluší a bude mít štěstí v lásce. Hier für Bier jsou chytří a mám je rád. Vzdušné polibky Vlastíkovi. Objetí s Evičkou, s Vlastíkem Ch. a s Honzou. Dnes nic moc, nedostatek objetí doženu jindy.

SPORTY
  • Fotbálek, proti sobě týmy Míša a Míša vs. Honza. Náš tým hraje děsně, do míče se trefujeme spíše náhodou, přesto dáváme 5 gólů (jeden dokonce tím žlutým balónem, který MY počítám za šest)! Pro jistotu dodávám, že do Honzovy branky! Fakt.
  • Fotbálek - proti sobě týmy Vlastík Ch. a Michal vs. barman Honza a Eva. Můj přínos do hry spočívá JEDINĚ v tom, že odbourávám Evičku, která se nemůže smíchy udržet, když mne vidí hrát.
  • Koule jsou přitažlivé, někteří hrají i kulečník … bez znalosti pravidel.

CHVÍLE S HUDBOU
Po sérii gin, gin, gin, gin, gin … roluji plavmo ulicemi. Abych udržel krok a došel domů, pouštím si hudbu do sluchátek a nahlas zpívám.

MILÁ KONVERZACE
Někteří kadeřníci člověka dovedou potěšit. Ještě že tak, protože pak přišla …

RÁNA PALICÍ
… která mne dohnala k slzám. Naštěstí polštář dobře saje. Jsou dvě hodiny ráno … tak dobrou noc.

Poučení, rady ... a něco málo o kvízu a motivaci

15. října 2017 v 10:07 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Poučení: Kdo chodí do Kentaura v pondělí, ve středu od týmu se oddělí.
K tomu, aby člověk sám sebe diskvalifikoval ze středečního kvízování, stačí málo: jít v pondělí do Kentaura. Je tam totiž pondělní kvíz. Pravda, Zdenda s Honzou mi slíbili, že když se zkáruju na mraky až tak, že si nic nebudu pamatovat, tak mě ve středu neprásknou. Dokonce mi slíbili napsat omluvenku do práce. Nezkároval jsem se, zato jsem měl obavy, že budu vyloučen z týmu, protože jsem vlastní neopatrností způsobil jeho oslabení. Nestalo se. Přisuzuji to vlivu theobrominu - tým se ládoval čokoládou Milka (svou jemností tě láká, je nejlepší, co může Šmíd! … ale proč zrovna Šmíd?!? A kdo to je?!?)

Přesto jsem se v závěru kvízu dostavil, abych svou přítomností Báru, Honzu, Tomáše a Vlastíka podpořil. Dobře jsem udělal, dostal jsem totiž rady, jak se dostat do Guinnessovy knihy rekordů:
  • 1) Zápis do knihy rekordů za největší zdevastování skokanského můstku a za nejkurióznější smrt. Mám strach z výšek. Neumím lyžovat. Stačí se tedy vyškrábat na skokanský můstek, nasadit lyže … a nezapomenout před tím udělat poslední pořízení.
  • 2) Zápis za největší počet nabouraných aut. Nemám řidičák … auto jsem řídil pouze jednou: pod vlivem. Můj "učitel" byl také pod vlivem. Byla tma. Úkol zněl jasně: přejet s autem od jezírka k vratům garáže. Popis terénu: vpravo jezírko, vlevo obrovský kmen, za autem schody do domu … Nastartoval jsem dle pokynů, dokonce se mi podařilo auto rozjet … pak jsem pustil volant, zakryl si oči a křičel: "Dělej s tím autem něco! Já nevím, kde je brzda!" Můj "učitel" byl naštěstí pohotový.

Ale abych napsal i něco o kvízu. Viděl jsem poslední kolo - téma Bond girls. Proběhlo 5 obrázků, týmy hádaly název bondovky. Přišly správné odpovědi: první Bond girl - název filmu (od našeho stolu se ozve slovo "kurva"); druhá Bond girl - název filmu (od našeho stolu se ozve slovo "kurva"); třetí Bond girl - název filmu (od našeho stolu se ozve slovo "kurva") … bondovky neznám, ale zdá se, že tři herečky byly lehké děvy. Nelze nevzpomenout na film Dědictví …

Pokoušel jsem se podle odpovědí odhadnout témata - aktuality, měny, cosi geografického, cosi australského, jazyky a Shakespeare, to bylo celkem jasné, ostatní už méně. Odhadl jsem, že jedno z témat mohla být abeceda: "Jaká jsou první čtyři písmena abecedy?" (tým píše CDBA - špatně!); "Děti, a jaké je první písmeno abecedy?" (tým píše A - správně!); "Tak, a teď si znovu vyzkoušíme napsat všechna první čtyři písmena!" (tým píše ABDC - opět špatně!) … Další téma, které se mi podařilo odhadnout dle odpovědí, byla povolání: harmonikář, toaletářka a nevěstinec - to byla slova, která napověděla. Jen jsem si v tomto kontextu nevěděl rady se slovem souostroví. A také si nejsem zcela jistý, co přesně dělá člověk s profesí ostřikovač.

Tým Swingladies skončil na čtvrtém místě. Oslavili jsme to fotbálkem. K výkonům nás motivovalo poprsí a poklopec … i když se ukázalo, že obojí spíše rozptyluje, než pomáhá.

Titul zabrali Hier für Bier aneb Předpoklady k vítězství

6. října 2017 v 13:55 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
V minulém článku jsem psal o triumfálním vítězství našich oblíbených mladých germanistů. Tím pádem tento titul(ek) nemohu znovu použít, byť by se hodil, protože předběhnout HfB o 14 bodů, to už je triumf non cuc plundra (jak zaznělo v jedné pohádce). Chtělo by se napsat, jak jsou členové týmu Swingladies chytří, že vyhráli s neuvěřitelným ziskem 48 bodů. Ale musím přiznat, že tentokrát to byla (dámy prominou) z pr**le klika. A proto bych se rád rozepsal o tom, co k té klice pomohlo.

Prvním předpokladem bylo dát dohromady plný počet lidí. To nebylo snadné. Poté, co jsem vyslal dotaz, kdo jde kvízovat, dostal jsem šest tragických odpovědí: ještě nevím, zvažuju, možná jo, spíš ne, Adam a Bára cajk. Možná se ptáte, proč je odpověď "Adam a Bára cajk" tragická. Odpověď je jednoduchá: tato odpověď znamená, že teď si to oba myslí, ale bůhví, jak tomu bude za 24 hodin. Žádnou jistotu to nedává. Odeslal jsem tedy zprávu náhradníkům a vytvořil jsem si seznam. Tomáš poznamenal, že to vypadá jako seznam budoucích partnerů (Honza už v ten okamžik měl splněno). Vytáhl jsem tedy na světlo jiný seznam - "přátelé žluté pohovky" (to jsou ti, kteří neušli mým free hugs), ve kterém měl pro změnu splněno Tomáš. Tím jsem eliminoval další komentáře. Vývoj počtu účastníků v posledních 12 hodinách před kvízem byl dramatický: Honza slíbil, že zlomí Moniku, ale nezadařilo se. Několik náhradníků odmítlo, ale přesto v 1:34 se zdá, že nás přece jen bude šest. Situace se ovšem nadále vyvíjela: v 6:17 - 5 ks, v 8:33 - 4 ks, v 8: 54 - 2 ks, v 10:47 - 3 ks, ve 12:44 - 2ks; ve 13:22 - 3ks; 14:05 - 4 ks; 14:10 - 6ks. A opravdu jsme přišli v plném počtu. Překvapivě chyběl Adam i Bára.
Jiskru naděje přinesl čtyřlístek, který se mi ve středu podařilo najít. Ale ten by sám o sobě nestačil, k vítězství nám pomohlo mnoho dalších věcí:
  • máme v týmu milovníky sportu, divadla a literatury
  • posloucháme český rozhlas a křepelky
  • máme v týmu vědce a odborníka na odhady
  • jezdíme na hory
  • umíme násobit a dělit
  • odebíráme vědecké časopisy
  • sledujeme správné aktuality a volby
  • někteří z nás pamatují francouzskou revoluci, jiní o ní mají načteno
  • umíme francouzsky, rusky, latinsky a česky
  • umíme spočítat Jágra
  • a máme fakt z pr**le kliku!
V průběhu večera slyším od čtyř lidí, čí nepřítomnost také přispěla k prvnímu místu Swingladies. Nepřítomnost je riskantní podnik, hrozí pomluvy, vyloučení a můžete přijít do řečí.

K úspěchu napomohlo také to, že jsme správným způsobem využili pauzy. Tomáš mi barvitě líčil, že sex je víc, než kolo. Poté vyprávěl historku o tom, jak přetlačoval kuličku. Z nejmenovaných zdrojů jsem se dozvěděl, že Madonna večer se v Kentauru koná díky tomu, že Zdenda dělá zpěvačce manažera a Rade Madonnu holí. Na to konto hledáme gynekologické křeslo. Neúspěšně. Vlastík nám poutavě vypráví o tom, co dělá s gelem, a co mu pak pomůže na skvrny. Nejmenovaný člen týmu (poté, co pohledem sjede mne a Zdendu) sezná, že Zdenda to má delší.

První místo bylo tedy výsledkem splnění mnoha předpokladů a oslavili jsme je pivem, šipkami a fotbálkem. Moje osobní skóre bylo 2:2 (dva góly do branky protivníka, dva vlastňáky). Skóre u šipek jsme nepsali, což byla chyba, po třetím kole už jsme si nepamatovali, kolik bodů máme. Zde bych rád poznamenal, že ženská ňadra nejsou dostatečnou motivací pro lepší výsledek. Tedy aslespoň pro vědce.


Slavili jsme až do zavíračky Kentaura, poté se čtyři z nás přenesli do Poslední Leče, kde jsme navázali kontakt s architektem a s jeho kamarádem. Proběhlo to způsobem poněkud netradičním: "Jdu takhle kolem a koukám na vás, že bych si s vámi vykládala, přemýšlím, jestli mě oslovíte. Vy to neděláte, tak to jdu udělat já. Je to pro mě poprvý, tak na mě buďte hodní." Zabralo to báječně. Pana architekta jsem si (spolu s Nelou) odvedl po třetí hodině ranní domů, neboť oba prošvihli rozjezdy a odjezdy. Žluté sedačce jsme se zdárně vyhnuli a šli jsme spát. A když říkám spát, nemyslím sex. Dobrou noc.

Triumfální vítězství aneb O důležitosti přípravy

29. září 2017 v 14:17 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Přípravu na středeční kvízování jsme nepodcenili. Proběhla porada části týmu, během které jsme se pilně připravovali na téma aktuality. Porada začala ve Stopkově pivnice, poté se přenesla přes Panoptikum, Poslední leč a Jakoby do Aloha. Byla značně vyčerpávající, ale rozhodně přínosná. V podobném duchu byla i druhá porada ještě menší části našeho týmu (Bašty, Aloha, Bastila … a ztracený kufr - to není podnik, ale výsledek akce; zde chci zdůraznit, že kufr nebyl můj). Ještě že jsem měl od úterka dovolenou! Nicméně na středu jsem se cítil velmi připraveně!

Náš barman Honza nám zarezervoval stůl, na kterém nás čekala cedulka "Swingers mix 3 - 10 ks". Což celkem odráží realitu, protože i když se jmenujeme Swingladies, o sexu mluvíme celkem často a počet přítomných lidí v týmu je zcela pravidelně do poslední chvíle neznámý. Tentokrát nás bylo šest - Míru zastoupil náš první náhradník Tom. Tým doplnil pes Tobiáš, jehož hlavní rolí bylo rozptylovat ostatní týmy svou přítulností a tím je připravit o body. V prvních třech kolech mu to šlo, ve čtvrtém ale polevil a v pátém už rozptyloval pouze nás. Zřejmě proto, že týmů bylo tentokrát osm! Nechyběli naši oblíbení Hier für Bier, já jsem byl pověřen zaregistrovat nový tým Aloha (kamarád Ondra, kterého znám z Aloha, a jeho slečna učitelka).

Aktuality jsme dali skvěle, což byl zajisté výsledek poctivé přípravy. Jen ty kriticky ohrožené druhy zvěře jsme střelili špatně. Ovšem téma Angelika, to byla jiná! Plný počet bodů! Kupodivu i díky tomu, že znám dobře film Slunce, seno … Po prvním kole jsme tedy první, ale v těsném závěsu za námi jsou mladí germanisté. V pauze se věnuji Tobiášovi … tedy spíš on mně: tulí se, kouše, olizuje a Adam nabádá mne, abych ho olíznul taky. Byl v tom zcela jasný záměr: olíznutí Tobiáše vyfotit, fotku zveřejnit, udělat ze mne zoofila a připsat tak další kapitolu do mého životopisu. Swingladies už mi vymysleli kapitolu Hitlerjugend a pedofil … a soutěž o nejlepší kapitolu pokračuje.

Úspěchy jsme slavili i ve druhém kole s tématy průmyslová revoluce + sport a tráva. Pravda, nebyli jsme s to si vzpomenout, jaké zboží se může vlakem dovážet z Lince, napadlo nás jen linecké cukroví a živě jsme si představovali, jak je lopatami házejí do nákladních vagónů. Že sportovci užívají trávu, vím od Tomáše, druhé kolo potvrdilo, že je to celosvětový trend. Proč ne, ale nic pro mne, čtyřrozměrné vidění + slzy, které s pleskáním tečou do kýblu + ležení naznak před hospodou nepatří mezi zážitky, které bych si musel zopakovat. Jsme opět první, HfB klesají na třetí místo (Tobiáš se snaží). Zrzci nám ve třetím kole jdou, ale Známá alba pro nás známá nejsou. Přesto si (po reklamaci jednoho bodu) držíme první místo, ale už nejsme sami! Germanisté jsou tam s námi!

Další kolo přineslo sedmičku v letopočtech a ústí řek. Postupně jsme vytvořili krásné kresby Jižní, Střední i Severní Ameriky a Afriky, kontinenty nám jdou. Ale to je, bohužel, tak všechno. Tobiáš se taky nesnažil, proto klesáme na druhé místo. Kdo je první, není třeba říkat, že. Poslední kolo skýtalo jisté naděje: TGM a jarní louka. Tobiáš ovšem rozptyluje nás a na konkurenci kašle. Ty vědomosti tam byli, ale když jste neustále pod stolem a hladíte štěně, tak to značně nabourá vaše soustředění. Triumfální vítězství proto patří mladým, oblíbeným germanistům (kterým jsem slíbil, že v tomto článku použiji i slova "zdrcující prohra" … škrtám si, mám splněno). Ale přiznávám, během dvou kol získali o 10 bodů víc! Klobouk dolů! My máme druhé místo.

Doufali jsme v zisk panáků, ale Wimbledonskou otázku jsme nedali. Panáky jsme přesto měli, protože Bára (nikoliv Bludička = šéfová, ale naše okatá, krásná tmavovláska) měla před časem narozeniny, které bylo třeba oslavit. To se také stalo - mužská část týmu (tedy nikoliv já) slavila fotbálkem, ke kterému jsem se posléze přidal. Předtím se mi důkladně věnovalo štěně … doufám, že to nikdo nefotil. Ale mám zákaz. Veškerá snaha o výchovu Tobiáše šla vniveč poté, co jsem ho "vychovával" já.

Toho večera vedly moje kroky z Kentaura do Aloha, kde jsem měl sraz s týmem Aloha. Dozvěděl jsem se zajímavou aktualitu o slečně, které zvracela do kabelky (což mi evokovalo kresbu mého spolužáka ze střední - jeho dílo se jmenovalo Pozvracená žena), doufejme, že se to objeví v příštím kvízu. Abych nezahálel, procvičoval jsem si angličtinu, neb od úterý chodím do kurzu s báječnou lektorkou (hned v první hodině odhalila, že jsem pub´s animal či jak se to píše). Příležitost ke konverzaci v cizím jazyce mi poskytl sympatický Ind a jeho krásná řecká přítelkyně. Procvičoval jsem zejména poslech a slovíčka yes, no a really. Oni jsou zřejmě pokročilejší, procvičovali kde co (včetně francouzských polibků … měl jsem chuť se zapojit, francouzština mi jde celkem dobře). Kolem čtvrté hodiny ráno jsem usoudil, že příprava na příští kvízové aktulity i příprava na další hodinu angličtiny je dostatečná, a tak jsem se odebral domů. Připravovat se z knih, číst, studovat a učit se - to je určitě důležité. Ale není nad to, když se připravujete v reálných situacích.

Týmu Hier für Bier děkuji za to, že mne nabádali, abych psal o triumfálním vítězství. Z nadpisu to vypadá, že jsme vyhráli my. Pokud jde o náměty, co mám použít ve svých článcích, uvítám další spolupráci!

Přepis TV rozhovoru se Swingladies

21. září 2017 v 11:19 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
"Vážení diváci, jsme v brněnském Sono centru, kde za chvíli začne slavnostní ceremoniál udílení cen nejlepším Pub kvízovým týmům, tedy těm, kterým se díky kombinaci důvtipu a strategie podařilo získat 4. místo. Naší televizi se podařilo natočit exkluzivní rozhovor s týmem Swingladies, který Vám teď pustíme."

REPORTÉR: "Dobrý večer, zatímco v sále vidíme smutné tváře vašich soupeřů, tedy těch politování hodných, kteří skončili první, druzí a třetí - například Hier für Bier, Myší síla a Papírová růže, Vy máte opravdu velký důvod se radovat! Včera se Vám totiž podařil opravdu skvělý kousek, svoje čtvrté místo jste obhájili s neuvěřitelným rozdílem 5,5 bodu od třetích a 6 bodů od pátých. Co všechno musí tým udělat pro takový úspěch?"
  • Bludička: "Tak předně je potřeba disciplína, ale zároveň pochopení pro hráče. V čele týmu musí být silná osobnost, která je kombinací šéfa a maminky."
  • Míra: "Pokud chcete uspět, vyžaduje to také oběti! Vědecký výzkum, rande - to všechno musí stranou!"
  • Honza: "Já vidím základ v přípravě a v budování sportovního ducha! Moje strategie spočívá v každodenním čtení Ottova slovníku naučného, ale abych zmátl konkurenční týmy, začal jsem od písmene Ž! Sportovního ducha udržujeme pravidelným hraním fotbálku."
  • Míša: "A v neposlední řadě je třeba mít genderově vyvážený tým - nejen s ohledem na pohlaví, ale také na sexuální orientaci."
REPORTÉR: "Ano, všimli jsme si, že na posledním kvízu jste byli v poněkud netradičním složení, byla to součást strategie?"
  • Kronikář: "Samozřejmě! Už v sobotu jsem navázal kontakt s naší novou náhradnicí Míšou, proběhlo krátké výběrové řízení, kterým velmi úspěšně prošla, a pak jsme do brzkých ranních hodin diskutovali o jejím zapojení do hry. Trénovali jsme i tanec a kreslení na tělo."
  • Míša: "Musím říct, že výběrové řízení a následná příprava mi dala zabrat! Byla jsem zcela vyčerpaná, navíc jsem musela odrážet zájem mladíka z jiného týmu! Ale já měla od začátku jasno: Swingladies jsou nejlepší, tam chci být! Ztrátu tekutin mi pomohl nahradit náš barman Honza, a tak jsem sobotní večer zvládla bez úhony, našeho barmana ale velkolepá péče o moje pohodlí trošku zmohla."
REPORTÉR: "Tým Swingladies proslul svými talismany, vidím na vašich hrudích odznáčky Dreamteam."
  • Bludička: "No, včera jsme odznáčky neměli, ale to byl samozřejmě záměrný tah, potřebovali jsme zmást nepřítele. Při takové konkurenci, jakou jsou Myšáci a HfB se nebojíme ani úskoků!"
  • Tom: "Jako 1. náhradník musím říct, že nejen odznáčky pomáhají. Za dobu svého dlouhého působení jsem si všiml, že pro úspěšný tým je důležité mít vlastní logo a týmový čtyřlístek. Byl jsem i v jiných týmech, tak to můžu posoudit. Bez loga a čtyřlístku se mezi nejlepší prostě nedostanete!"
  • Honza: "Je pravda, že vytvořit logo nebylo jen tak. Nekonečné noční diskuse o jeho podobě, barvě, umístění na odpovědních lístcích … a pak sama tvorba, to byly hodiny a hodiny práce, samozřejmě nad rámec pracovní doby našeho Kronikáře. A řekl bych, že se to podařilo!"
  • Kronikář: "Díky, Honzo!"
REPORTÉR: "Můžete nám říct něco bližšího o průběhu včerejšího večera?"
  • Tom: "Nevěřili byste, jak zákeřní jsou někteří účastníci kvízů. Když vám u kopytníků sugestivně podsouvají orla, to máte co dělat, abyste se nenechali ovlivnit."
  • Bludička: "Velkou naději jsem vkládala do tématu Prkna, která znamenají svět. Ale v otázce, která se týkala muzikálu, mi tým nenaslouchal a tak bylo 4. místo na chvíli ohroženo."
  • Kronikář: "Ale není to jen o naslouchání šéfce týmu. Důležité je také umět pracovat s informacemi. Autoři otázek mají ve zvyku zamlžit otázku metodou PMI - tedy příliš mnoho informací. Například nadbytečné sdělení o tom, že jistá společenská událost vzbudila vlnu nevole! Je přece nad slunce jasnější, že nevzbudila vlnu vole! Ale za sebe musím říct, že nejvíc mi dalo zabrat druhé kolo s tématy slovní hříčky a limonády. A jsem hrdý, že jsem jako nesportovec pomohl k odhalení sportovní disciplíny!"
  • Míša: "A abych podpořila výkony žen, musím dodat, že odhalení přístoje na výrobu limonády považuji za Bludiččin husarský kousek! Zcela záměrně jsme název nenapsali přesně, abychom se, nedej bože, nedostali na třetí místo. Bohužel jsme to ve druhém kole neuhlídali, a tak se na 4. místě ocitla Trebeach."
REPORTÉR: "A co Vám pomohlo v dalších kolech kvízu?"
  • Míra: "Tak předně znalost úhlavních nepřátel. Tady to byla Honzova a moje parketa."
  • Kronikář: "Mně hrozně pomohlo, že mě Honza nenechal ve štychu s pravopisem mladé Simpsonové."
  • Honza: "Jen tak na okraj musím dodat, že pravidelný sex také pomáhá k odhalení správných odpovědí."
  • Bludička: "Ale musíte u toho naslouchat všem zvukům!"
REPORTÉR: "Nicméně jsme se doslechli, že nejobtížnější bylo čtvrté kolo. Jaká úskalí Vás čekala tam?"
  • Míša: "Ověřili jsme si, že nesmíte ženy posuzovat podle obličeje, jako se to málem stalo panu kronikáři. Z obličeje prostě jméno poznat nejde!"
  • Míra: "Propočítal jsem, že pokud si v tomto kole necháme ujít 3., 4., 6., 8., 9., 10. a doplňkovou otázku, tak to 4. místo máme!"
  • Bludička: "To je totiž výhoda, když máte vědce v týmu! A tak jsme s klidem mohli organizaci, která pomáhá ženám, pojmenovat Ženy v pokušení nebo Women click."
  • Kronikář: "Pravda, trochu zarážející byla informace, že v armádní hierarchii je také hodnost bisexuála, což se nám bystře podařilo odhalit za jeho slangovým označením."
  • Honza: "Ale řeknu vám, že vymýšlet špatné názvy pro střelné zbraně dá zabrat! Tu otázku jsme podle Mírova výpočtu prostě nesměli dát! A vyšlo to!"
REPORTÉR: "V posledním kole prý tým odhalil Honzovo kuchařské umění, je to pravda?"
  • Míša: "Honzova vejce jsou proslulá! Ale pan Kronikář o tom, kupodivu, nevěděl! Prý si to ověří."
  • Míra: "Ale tady u posledního kola bych chtěl znovu vyzdvihnout úspěchy žen z našeho týmu! Bludička nám ohromně pomohla s anatomií pohlavních orgánů!"
  • Honza: "A další téma mapy už jsme stříleli naslepo. Čtvrté místo bylo totiž jisté!"
REPORTÉR: "Váš úspěch byl korunován bonusovou otázkou a ziskem panáků. Jak se Vám podařilo odhadnout správný výsledek?"
  • Míra: "Udělal jsem prvotní odhad. Pan Kronikář jej porovnal se svým výpočtem a pak jsme spočítali odchylku. Honza jako odborník na odhady výsledek korigoval. To je o pečlivé vědecké práci a o týmovém duchu!"
REPORTÉR: "To je jistě poučné i pro ostatní týmy. Ovšem vy jste známí nejen svými úspěchy v kvízování. Umíte si prý také svoje vítězství užít."
  • Bludička: "To je pravda. Obvykle decentně popijeme, povíme si příhody z osobního života, sportovního ducha podpoříme šipkami, kulečníkem nebo fotbálkem a pak jdeme domů. Někdy je ale vyčerpání tak velké, že musíme jet taxíkem."
REPORTÉR: "Prozradíte nám některé z historek z osobního života?"
  • Kronikář: "Honza včera poutavě vyprávěl o tom, jak chodil z holkou z Dalešic. Pointa spočívala v tom, že je tam SUPR pivo."
  • Tom: "Míra nám zase povídal o svém strachu z vysávání. Pan Kronikář jej doplnil informací od jistého bigoše ze seznamky: vysavač prý lze využít nejen k vysávání. Z toho jsme byli úplně paf!"
  • Míša: "Pro mne byl osvěžující fotbálek. To, co předvádí pan Kronikář, jste v životě neslyšeli! K vidění toho u něj sice moc není, ale ty dva vlastňáky, které dal jen proto, aby nás potěšil, nám udělaly radost."
  • Bludička: "Ale aby to nevypadalo, že jsme frivolní, i při zábavě je třeba si udržet důstojnost. A tak všichni muži v týmu pouštěli pana Kronikáře vždy prvního se slovy: Dámy mají přednost! A hned na druhém místě jsem šla já. Prostě nejde jen o obsah, jde také o formu."
REPORTÉR: "Komu byste za svoje vítězství chtěli poděkovat?"
  • Bludička: "Já především svému týmu i náhradníkům, bez kterých bychom to 4. místo nedali."
  • Míša: "Já musím poděkovat barmanovi Honzovi za to, že mě seznámil s týmem Swingladies."
  • Honza: "Poděkování si zaslouží taky Zdenda a Rade za perfektní zázemí, které nám v Kentauru poskytují a za senzační alko i nealko nápoje. A pochopitelně i Regi, která dokázala z Kronikáře udělat fešáka!"
  • Míra: "Musím poděkovat svojí slečně za to, že mi umožnila účast na tomto vítězném kvízování. A že zatím nechce, abych vysával."
  • Tom: "Bez dobrého moderátora je kvíz v … na nic. Víťo, děkujeme!"
  • Kronikář: "Tak já rozhodně nemůžu zapomenou poděkovat svým taxikárům, kteří mě ochotně vozí těch asi 20 metrů domů."
REPORTÉR: "Děkujeme za rozhovor a gratulujeme ke 4. místu i k bonusové otázce! Slavnostní ceremoniál za chvíli začíná, užijte si krásný večer!"
  • Swingladies: "Děkujeme!"

Kam dál