Duben 2017

Lidské Bubliny

28. dubna 2017 v 14:05 | Michal Novotný |  Téma týdne
Potkávat se s lidmi je součástí mojí práce, ale patří to neodmyslitelně také do mého soukromého života. Spolupracuji, konzultuji, rozvíjím, školím, slavím, navštěvuji, relaxuji … a při té příležitosti vidím, slyším, přemýšlím, divím se a bavím se. Při takových příležitostech občas poznám lidi, kteří žijí v bublinách, a jejich svět se stal světem sám pro sebe. Je na hony vzdálen světům ostatních lidí, tedy i těch, se kterými žijí, pracují, případně které vedou a řídí.
Tyto lidské Bubliny bývají v jistém slova smyslu tvořivé, jsou ambiciózní, milují změny, pracují 16 hodin denně … a jsou také cílevědomé, asertivní a sebevědomé. Obvykle totéž očekávají také od ostatních.

Jak vypadá pracovní den takové Bubliny? Vstává brzy ráno, nasedne do auta a cestou vyřídí pár telefonátů. Před poradou si v tabletu prostuduje tabulky od dalších Bublin, vybere jich tak 52 pro ranní pětiminutovku a představí je týmu. Poté napíše pár mailů, nasadí úsměv a jde motivovat. Motivaci ověří v grafu a odjíždí na meeting s nadřízeným. Po efektivní sedmihodinovém maratonu se vrací ke svému týmu a vyhodnocuje. Následuje studium novinek z oboru, nejlépe v cizím jazyce. Večer se vrací domů a do noci pracuje na důležitém projektu, případně studuje. Hrdý na svoji výkonnost jde spát. Tak je to každý den.

Nechci tvrdit, že je to špatně. Ale někdy to prostě vede k tomu, že Bublina ztrácí kontakt s realitou, jak ji žijí její podřízení. Všechny ty Marie, které vaří, nakupují, starají se o děti a o domácnost. Všichni ti Karlové, kteří chodí do hospod a na sportovní zápasy. Nebo ti Lukášové, co navštěvují divadla, realizují se v dobročinných aktivitách, jezdí na kole a zvou slečny na rande … a aby na to měli peníze, chodí i do práce. Bublina pak v bohulibé snaze přimět lidi k radosti z práce a k výkonu, přináší do každodenní rutiny zajímavá zlepšení.

Například nálepky. Briefingy se neosvědčily, budou meetingy. Dáme tomu nový obal, oni to nepoznají.Děje se tam stále totéž, ale vypadá to líp. Zejména když je to nálepka cizokrajná. Taky se Vám vybavuje scéna z filmu "Zítra to roztočíme, drahoušku?" Pánové Kopecký a Sobota nesou bednu s nápisem Made in USA, v bedně nic, hlavně když sousedé koukají! Ale jak správně říkal Zdenko Matula (člověk, kterého si nesmírně vážím a který mi dal pro vzdělávání dospělých nejvíc): "Ludia sú neni blbí!"

Další libůstkou bublin jsou tabu slova: "Hlavně neříkejte, že se něco mění! My to jen zlepšujeme a tuníme." Jasná věc, když začneme pavouka označovat slovem osminožka, hned si ji každý zamiluje. Pár příkladů tabu slov, se kterými jsem se setkal: změna, nabídka, workshop, kostka, pomůcka, důslednost, přínosy, parametry, mínusy, negativa … a to jsem vybral jen pár. Za chvíli se vyplatí napsat lexikon tabu slov, která když nepoužijeme, svět bude krásnější.

Oblíbeným nástrojem jsou také hesla, nejlépe týmově vykřikovaná. Před revolucí nás bavila (kdo by si nevzpomněl na "Socialisticky pracovat, socialisticky žít" nebo "Ani zrno na zmar!") Dnes jsme dál a já nepochybuji, že když například padesátiletá čerstvá babička na poradě uslyší: "Týme, dáme to?" a když pak s ostatními zakřičí: "Jo, my na to máme!" … její motivace vystoupá do závratných výšin. S jakou chutí bych Bublinám do jejich kanceláří pověsil hesla jako: "Už jsi dnes implementoval? Dobrou spoluprací s HR k vyššímu NPS! Kdo nestrukturalizuje, ať nejí! S CRM na věčné časy a nikdy jinak! Kvalitním feedbackem ke kvantitativním změnám!"

Čímž se dostávám k dalšímu tématu, kterým je jazyk Bublin. Ukázka mluví za vše: "Implementace know-how nám přinese růst NPS. Zvýšíme focus, abychom naplnili misi, kterou představil board na road show. Díky spolupráci s HR zvýšíme soft skills, teamleadři to podpoří na review a připomenou na meetingu. Máme budget i na bannery, alokovali jsme náklady. Chceme jinou client experience, ověří ji mysterry shoping a každé FTE dostane feedback. Podpoříme výměnu best practice na workshopech a rozjedeme trainings on job. Data mining aktualizuje dashboard a tam se pak dozvíme, kdo jede na incentivu." Netřeba komentovat. Jen mám obavu, aby to Bublinám nekomplikovalo soukromý život: "Karle, volám Ti už hodinu a pořád to nebereš. Říkal jsi, že do devíti budeš doma, kde, proboha, jsi?" - "My tady s Jaruškou ještě alokujeme." - "PRASE!!!" … a manželka praští telefonem.


Co je pozitivní na Bublinách? Chtějí se rozvíjet, a tak čtou, studují a chodí na školení. Má to i výsledky, viděl jsem to na vlastní oči. Ranní porada, Bublina se usmívá. Přiměřeně, tak na 7 centimetrů do šířky. Ladně využívá prostor, ale jen tak, aby nenarušila osobní prostor účastníků. Udržuje přiměřený oční kontakt se všemi přítomnými a používá otevřená gesta. Mluví pomalu a srozumitelně. Na flipchart píše čitelně a modrou fixou (zelená není vidět, červená je agresivní, černá je fádní a smutná). S přehledem vynechává tabu slova a otázkami docílí toho, aby si účastníci přišli na řešení sami. Nezapomene na shrnutí a zadání SMART úkolů. Vypadá jak z umělé hmoty, robot. Ztráta osobnosti. Index autenticity = 0. Ale není co vytknout.

Moje osobní zkušenos mi říká, že je důležité dostat do svého života víc, než jen práci. Je velkým přínosem potkávat se s lidmi různých generací a z různých oborů, dostávat nové impulsy a čerpat od nich inspiraci. Možná to není vždy snadné, ale chtěl bych umět nazývat věci pravými jmény a nevyhýbat se ani nepříjemným skutečnostem. Víc než hesla, která stálým opakováním mohou ztrácet na obsahu, mi dávají příklady a vzory - lidé, které chci následovat. Potkal jsem v životě několik vzdělaných a moudrých lidí, kteří dokázali srozumitelně (a česky) vyjádřit svoje myšlenky. Možná se nechovají podle příruček, ale jejich myšlenky přijímám, i když mají uzavřená gesta, i když použijí slova, která se doporučuje obejít nebo vynechat.

Přestože jsem se do Bublin pěkně obul, uvědomuji si dobře, že i já mám své chyby, libůstky, nástroje, nálepky, nedostatky a další věci, které mohou být směšné, rozčilující, obtěžující a nepříjemné. A tak až skončí můj šestnáctihodinový pracovní den, domluvím si schůzku s koučem a najdeme způsoby, jak vytunit moje silné stránky a potlačit moje delty. Také si vezmu feedback od kolegů a začnu psát modrou fixou. Nakoupím i studijní literaturu pro osobní rozvoj. A až se to všechno stane, určitě o tom napíšu článek.

Jak nenapsat úvodní článek aneb Co způsobilo Srdce blogu

22. dubna 2017 v 18:21 | Michal Novotný |  Co život dal
Měl jsem v úmyslu napsat úvodní článek, ve kterém bych řekl něco o tom, kdo jsem, proč píšu, o čem chci psát a co ode mne můžete čekat. Taková moje vizitka. Sedl jsem tedy k notebooku a pustil se do práce. Po 15 minutách jsem nenapsal ani jediné písmeno. Řekl jsem si, že sprcha mě osvěží a půjde to líp. Dal jsem si tedy sprchu a usedl ke klávesnici. Nerad se opakuji, ale po 15 minutách …
KÁVA! … Nerad se opakuji …

Úvodní článek jsem tedy nevymyslel, zato jsem přišel na logická zdůvodnění, proč se do psaní nepouštět:
1) křeček a pravítko jsou vtipnější
2) hlásná trouba je cesta do pekel
3) sekaná má přednost
4) Gorgona má pravdu!

Ad 1) Když jsem při zakládání blogu vyplnil základní údaje, našel jsem pod nimi čtyři otázky. Jedna z nich mne rozesmála. Smál jsem se nahlas a dlouho, zřejmě známka zoufalství - blog už skoro mám, ale co tam budu psát?!? Otázka zněla: K poslechu hudby potřebujete a) pravítko, b) křečka, c) sluchátka. Bože, samo zakládání blogu je vtipnější, než moje psaní! Do toho nejdu.

Ad 2) Občas píšu delší příspěvky na Facebook. Vznikají různě - po večírku, po Pub Quizu, po krátkých filosofických úvahách … Na to konto se v komentářích začala objevovat doporučení, abych napsal knihu, abych začal psát blog. Jsem jen ješitný chlap, a tak polichocen reagoval jsem na jeden z komentářů: "Báro, blog bude!" … to je sice krásná aliterace, ale taky ZÁVAZEK! Celý Facebook se na mě dívá … Abych nepřeháněl, jen přátelé … vlastně těch asi patnáct, kteří zatím četli zmíněný příspěvek … no, možná jen Bára. Ale ta odpovědnost, když mají všichni (Bára) taková očekávání! Na to nemám.

Ad 3) Znáte ten pocit, když se máte pustit do nějaké nepříjemné činnosti, a najednou zjišťujete, že vlastně potřebujete uklidit, taky uvařit, možná i vyvětrat, vyřídit telefonát, napsat mail … já jsem musel udělat nedělní oběd. No uznejte, že sekaná má přednost před psaním úvodního článku. Co na tom, že se ti, kteří budou číst můj blog, nedozvědí, že moje ponaučení a doporučení nesjou dogmata, která platí vždy a pro každého. A určitě se i bez mého vysvětlení dovtípí, že je třeba si je převést na vlastní situace a zájmy. Sekaná má prostě přednost.

Ad 4) Nedávno jsem někde zahlédl krásné a vtipné desatero "Jak dobře psát" (autorem je Gorgona - nakladatelství knih, rafinérie myšlenek). Dvě ponaučení mne opravdu oslovila: "Vyhýbejte se otřepaným frázím jako čert kříži. Pro lásku boží, vystříhejte se patosu!!!" … Gorgona má pravdu! Kdybych opravdu napsal, že děkuji přátelům za motivaci k psaní blogu, že děkuji za podporu, že je mám rád … jedno oko nezůstane suché … a ty potoky patosu! Nemá to cenu. Nicméně, pokud se mi podaří to desatero najít a pokud se naučím vkládat fotky, přidám je sem … Kdyby se tak nestalo, sekaná měla přednost.

Moje psaní o nepsaní je tedy hotové … a možná je na čase, aby se dostalo na vysvětlení druhé části nadpisu. Do této chvíle jsem nevymyslel titulek blogu. Z nápovědy, kterou mi dalo Srdce blogu, už vím, jak je důležitý, o čem vypovídá, jak může vypadat a že bez něj blog nezaložím … a tak stále hledám a vymýšlím. Možná si dám sprchu a kávu … a taky bych měl uklidit … Ale pokud tento článek čtete, dal jsem to!