Květen 2017

Koaliční kvízování

25. května 2017 v 15:35 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Tým Swingladies už absolvoval PubQuiz v plném počtu, v oslabení i s náhradníky. Ale včera jsme poprvé vytvořili koalici. (Malá matematická vsuvka pro ty, kteří si chtějí zopakovat zlomky: polovina Swingladies + dvě třetiny konkurenčního týmu … takže nás bylo sedm šestin … pozoruhodné.) Byli jsme sice v přesile, ale pravidla naštěstí počítají i s touto variantou. Dovolte, abych Vám představil naši posilu: Eva, Daniela, Dan a Tom. Jak vidíte, jsou to mladí, perspektivní, ambiciózní a krásní mladí lidé, ve kterých se nezapře Severní Morava. Potěšující byla účast našich oblíbených konkurentů - HfB, které máme rádi, přestože nám občas říkají Swingersladies, a Už se mi souká ven (kterým se doposud nic nikam nesoukalo … ale kdo ví, třeba jednou …).

Zahájení bylo velkolepé! V aktualitách nám body přinesl meteorit, Madeleine, bezobalový obchod a semifinálové branky. Pravda, z nového SUV od Škodovky jsme uhádli pouze jedno písmeno (Q na konci), což nestačilo ani na půl bodu. Zazářili jsme, když přišlo světlo: definovali jsme jeho rychlost, profičeli jsme semafory, rozpoznali jsme fotometrii, ovládli jsme oboustranný meč ze Star Wars a téma jsme uzavřeli větou z Bible: Budiž světlo! (… a bylo světlo.) V dodatkové otázce se bohužel ukázalo, že dnes budeme s odhady na štíru. Holanďané vyhazují mnohem více potravin, než jsme čekali! Zřejmě následkem hulení psychotropních látek. Po prvním kole první místo - a my za to sklízíme uznalé pohledy mladých germanistů.

Ve druhém kole se jasně ukázalo, že Miloš Zeman nenosí štěstí. A bohužel nepomohli ani spojenci. Pravda, název Zemanovy knihy vzpomínek jsme si vymysleli, mykorhizu jsme s Evičkou neprosadili, císaře jsme nevěděli … a v odhadu počtu vojáků jsme se mýlili jen o 1 700 000, proto jsme získali pouze 3,5 bodu a to nás dostalo až na 4. místo. Uznalé pohledy byly nahrazeny pohledy překvapenými až zděšenými a oba oblíbené týmy se dostali před nás … ale pořád máme šanci! Zachováváme si důstojnost: na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal, jak pravil básník. V pauze se dozvídám další podrobnosti z onoho večera, kdy jsem měl okénko. Byl jsem open and friendly - to je ten stav, kdy jsou všichni krásní a kdy všechny objímám. Muže, ženy, přátele i cizí lidi. Tato zkušenost mi ukázala, že lidé buď mají nedostatek objetí a fyzického kontaktu, nebo jsou velmi tolerantní. Doposud mne nikdo neinzultoval.

Když máte v týmu sportovce, uhrajete v basketbalu 4 body (i když na Wilta Chamberlaina nemáme - ten jich uhrál 100). Dalším tématem bylo Slunce. Člověk by řekl, že Vám prozáří den, u nás ale bylo jen polojasno. Odhad počtu míst v Madison Square Garden patřil k našim nejlepším, rozhodně jsme se nesekli o miliony, HfB byli ale přece jen blíž. Zůstáváme na 4. místě, mladým germanistům však už nestojíme ani za pohled. Henry Ford prý řekl: "Prohra je jen příležitost k tomu, abychom začali znovu a inteligentněji." … to člověka moc nepovzbudí. Spíš mám chuť odpovědět: "Víš co, Forde? Jdi do pr*ele!"

V latině jsme dobří! Unikl nám jen Archimedes. Zato anexe bychom měli dostudovat. Jediné dva body přinesla Honzova vlajka a připojení Rakouska k Německu. Doplňovací otázka - opět odhat, opět jsme o 1,5 milionu vedle. Ne že bychom to vzdali, ale raději ať je to za námi! Jsem z toho tak zničený, že už se nedokážu ani kloudně vyjadřovat: moje věta "V roce 1999, to už jste byli naživu?" pobavila celých sedm šestin našeho koaličního týmu.

Páté kolo a téma indicie! Velmi promyšlená byla první otázka. Dostali jsme šest indicií, z jejich prvních písmen jsme měli poskládat slovo: španělské souostroví, autor básně Havran, rostlina s nažloutlými květy a oranžovými plody, podlahová krytina na šest,operační systém iPhonu a značka dusíku! Dali jsme to - byl to Berlín! V další otázce skládáme čísla do letopočtu: osmé prvočíslo, film s B. Willisem a přehrada. Sebekriticky přiznávám, že za ztrátu tohoto bodu můžu já: "Mišo, ty soutěsky jsou TŘI! Není jich osm!!" V další otázce jsme si spletli Chruščova s Martinem Lutherem Kingem, protože vypadal jak Číňan v antické říze. Následuje bod za Texas a pátá otázka: výsledky předchozích čtyř nás měli dovést k jisté osobnosti. Přestože jsme měli dvě chyby, Kennedyho jsme uhádli. Následující chvíle nám zpestřily pokojové rostliny. Jedenáctá otázka a opět odhad: "Kolik lidí si na Wikipedii denně vyhledá heslo nepřímý důkaz?" Nemohli jsme se dohodnout, jestli napsat 2 tisíce nebo jen 1,5 tisíce. Udělali jsme průměr - a byli jsme vedle. Sedm získaných bodů nás posunulo na třetí místo. V očích HfB nás to trochu rehabilitovalo, opět jim stojíme za nějaký ten pohled. Prestože jejich název (Hier für Bier) Vás může vést k myšlence, že na kvízy chodí kvůli pivu, není to pravda. Oni tam chodí pro vítězství! Gratulujeme.

Třetí místo jsme oslavili rumem Bucanero, neboť jsme vyhráli bonusovou otázku. Alkohol mi začínal stoupat do hlavy, protože za jsem za celý den snědl jen jednu bagetu. Chvíli jsem uvažoval, že přejdu na nealko, ale po náléhání ostatních jsem si to rozmyslel. A tady se ukázalo, jak skvělý je pan hlavní v Kentaurovi: pro všechny případy mi napsal omluvenku na další den do práce! Nemá chybu - posuďte sami:

Následuje družný rozhovor s mladými germanisty a několik vyprávění. Katka nám povídá o tom, jak se seznámila s Danem. Dan přidává vyprávění o pokusu pronést marihuanu do parlamentu (místní bodyguard řadí tuto bylinu mezi PSYCHOTROPICKÉ látky) a vysvětluje, jak to souvisí se Stavovským divadlem. Bára přidává zkušenost s debilním nápadem přítele, který si na Kubu vzal huličskou výbavu. Velmi sugestivně při tom předvádí pohled delegátky. (V mém poznámkovém bloku za touto historkou následuje několik matematických rovnic. Nevím, kdo je psal, ale jedna z nich je opravdu zajímavá: f = 1/x … následují mezivýpočty … a jaké je řešení? F = nevím + máma je fajn; f = tvoje máma; f = slanikova máma. Zírám jak puk, ověřím to u nějakého matematika.) Poté kdosi přichází se zajímavou a poněkud překvapující informací o tom, na jaké bolesti si mohou lidé stěžovat: "Bolí mě helma a lyžáky!" nebo "Bolí mě vlasy." Možná to bude vliv oněch psychotropických látek.

Honza s Bárou odcházejí domů, já s Katkou a HfB přecházíme do East Village, máme totiž děsnou chuť na cibulové kroužky. Nezůstalo pouze u jídla, možná budu zítra opravdu potřebovat tu omluvenku. Krátká konverzace s barmanem mě ale přesvědčila, že to nebude tak zlé, zvládl jsem ji v italštině. Andrea je skvělý, usměvavý barman a sympatický muž … ale ještě že je za barem, začínám být open and friendly. Cestou domů dostávám zprávu, že se prostě MUSÍM stavit v Aloha baru. Zjišťuji, že tam jsou dnes open and friendly všichni, jdu z jednoho objetí do druhého. A kromě toho se mi dostává uznání od mého barmana Víti. Během několikaminutového objímání se dozvídám, že jsem báječný host. Tím byla saturována moje potřeba uznání a ocenění, ale můj další pobyt v baru by mohl ohrozit moji potřebu jistoty a bezpečí, tak raději odcházím domů.


Dobře jsem udělal, díky tomu mohu místopřísežně prohlásit, že dnes se žádná indispozice nedostavila. A připojuji poděkování všem výše zmíněným za krásný večer: Báře a Honzovi, konkurenčním týmům, moderátorce Katce i barmanům!

Čtvrtý pokus o filmový večer aneb Sedmkrát poprvé

20. května 2017 v 15:27 | Michal Novotný |  Maléry pana Novotného
I když to chvíli vypadalo, že 4. filmový večer bude komorní záležitost pro tři, sešlo se nás nakonec šest. Pozvaných bylo 10, což v kombinaci s mou skvělou schopností odhadnout, kolik jídla je třeba nachystat, přineslo očekávaný výsledek: mám další tři dny co jíst - a nebo mám skvělý základ na další večírek. Zbylo i víno! Když už jsem u toho alkoholu, právě ten ukázal, jak altruističtí jsou Míra a Honza! Oba pili pouze pivo, ale přinesli víno a rádler, protože mysleli na ostatní! A propos, fyzikům se ježí chlupy nejen po ruském standardu, ale také po calvadosu!

Domlouvali jsme se přes messenger. Účast Báry a Honzy byla od počátku jistá, Mirka překonala bolest, kterou způsobila alergická reakce, a potvrdila také. Míra váhal, chtěl se vyhnout pantomimě a nechtěl udělat unáhlené rozhodnutí jak splašenej kůň, ale poté, co opravil kolo, přece jen dorazil. Ještě před příjezdem ověřoval, jestli už jsme začali meditovat, až se z nás kouří. Poslal jsem důkazní fotografii. Adam poznamenal, že vidí jen kouř, a Bára to, s logikou ženám vlastní, komentovala slovy: "Ty vidíš prd, máš rýmu!" Pokud jste se zarazili u slova meditovat, tak na vysvětlenou dodávám, že meditace patří mezi top 10 večírkových aktivit, předběhla i pantomimu a lze ji provozovat v jednotlivcích, v párech i ve skupinách. Bývá ukončena mohutnou nirvánou. Doposud byla provozována pouze v okamžicích, kdy se nidko nedívá. Chápu, že Vám to nemusí dávat smysl, ale dál už to nechávám na Vaší fantazii.

Večer jsme zahájili rozhovorem o zajímavých tématech. Ženy probraly samodržky a poté si ukazovaly žíly. Na řadu přišly svatební šaty a netradiční úbor běžce z lesné (boty, tričko a tanga)! Je s podivem, že jsme chvíli mluvili i o filmech (že žádný nepustíme, bylo jasné od počátku). Na řadu přišel sport. Mirka konstatovala, že hokej jsme hráli jak lemry. Míra přišel s opravdu zajímavým příspěvkem o tom, že Češi jsou strážci zlatého hattricku. Musím říct, že i já, který nemám o sport příliš velký zájem, jsem byl zaujat vysvětlením, co to znamená, nebudu se rozepisovat, ale doporučuji vygooglit! Probrali jsme také naše sportovní úspěchy (od Mirčina skvělého času v běhu na 1500 metrů - až po můj úspěch ve stejné disciplíně: pomalou chůzí a drobným podvodem se mi podařilo DOJÍT do cíle). Následovalo odhalení, kdo z nás byl pionýr, kdo skaut a kdo sokol, poté Mirka prozradila, že měla banány na lékařský předpis (platila to pojišťovna?). Čeho jsme se nedopátrali, byla četnost výskytu banánů na pultech předrevolučních prodejen Ovoce a zelenina. Mezi obvyklá témata rozhovorů patří také zdraví. Věděli jste, že v Americe dostávají děti jedno očkování v podobě koktejlu 21 nemocí? Bára to vykreslila asi takto: malé batole, vedle něj injekční stříkačka o rozměrech 50 x 15 cm, lékař vpichuje koktejl a dítě se nafukuje, až mu lezou oči z důlků. Řekl bych, že v tomto bodě máme štěstí, že jsme vyrůstali v Čechách a očkování jsme absolvovali postupně. Diskutovali jsme také o účincích drog a o historii výpočetní techniky. Při této příležitosti nám Honza objasnil souvislost děrných štítků s brouky. Další fázi večera odstartovala jeho věta: "Chtělo by to nějakou chálku!"

Po večeři jsme řešili, jaké hry budeme hrát. V první fázi zvítězilo pexeso. Přesunuli jsme se z kuchyně do jídelny, Přinesl jsem zvířátkové pexeso, Míra míchal, Mirka rozložila karty a hra začala. Všechna zvířátka, bohužel, vypadala stejně - respektive vyskytovaly se cca tři kategorie: slepice, jeleni, kočkovité šelmy. Vítězem se stal Míra - přičítám to jeho praxi s elektronovým mikroskopem, který Vás naučí velmi dobře rozlišovat, co vidíte, přestože rozdíly jsou nepatrné. Došlo pivo, vzal jsem tedy džbán a vydal se do Švandy pro čepované. Zatímco jsem byl pryč, Míra našel nový způsob, jak hrát Storycubes! Stavěl kostky na sebe!! Díky němu jsem zjistil, že jsem se zbytečně omezoval účelem kostek (naučit se vyprávět) - mohou cvičit i Vaši zručnost! Následuje pokus o hru Finanční svoboda. Připravil jsem hrací plochu, vysvětlil jsem pravidla - zřejmě jsem nebyl příliš srozumitelný a nebo byla pravidla velmi poutavě podaná, v každém případě jsem byl požádán, abych je zopakoval. Chápavé pohledy přítomných mne přesvědčily, že nejsem srozumitelný. Naštěstí přišla Katka, což způsobilo, že hra Finanční svoboda vyšuměla. Jednak proto, že Katka měla chuť na cigaretu (a kuřáci proto spěšně opustili jídelnu), jednak proto, že přinesla pivo (a pivaři opět měli co pít).

Hry byly vysilující, proto jsme si dali druhou večeři. Tuňáková pomazánka je hit, zmizela jako první. Přenesli jsme se do obýváku a přes obavy z pantomimy, rozhodli jsme se přece jen hrát aktivity. To vyvolalo strach v očích všech přítomných: Bára se bála, aby neměla v týmu Mirku, Honza aby neměl v týmu mne (obojí se naplnilo), Mirka se děsila, že jí to nepůjde, Míra že bude muset hrát pantomimu a já, že mě Honza zabije, když mu to budu kazit. Jediná Katka zůstávalal v klidu, jelikož na našem filmovém večeru byla poprvé. K tanci a poslechu hrál DJ Míra (a užíval si obsluhu gramofonu + bohatý výběr populární hudby, kterou mám na LP: hity Oldfielda, Vondráčkové, Gombitové, skupiny ABBA a Jiřího Maláska … víc toho, bohužel, nemám). Hra probíhala kupodivu v klidné a mírumilovné atmosféře, krveprolití zůstalo pouze jako jedno z hádaných hesel. Tentokrá jsme všichni ukázali, že jsme dobří: Bára nakreslila Balaton, Honza Pipi dlouhou punčochu, Míra svaly, Mirka … (nedokážu to rozpoznat, i když to mám před sebou, ale vypadá to moc hezky, asi jak ostnatý meloun), Katka dokonale popsala již zmíněné krveprolití a já jsem naprosto zřetelně nakreslil lékárenskou váhu. V cíli byl první tým Honza + já (k mé velké úlevě). Důvod je jasný, pokud to nevíte, Honza je fakt dobrej! Teprve na konci hry jsme ale zjistili, že jsme se pohybovali od cíle ke startu. Jediné, co zůstalo neobjasněno, je účel prvních tří políček ve hře. Jedna třeskutá debeta k tomu proběhla už posledně, a tak jsem Míru nabádal, aby to raději znovu nevířil. Dal na má slova.

Bára a Honza stíhají rozjezd ve 3:00, Míra až ten další (zajisté proto, že se od Mirky a ode mne nemohl odpoutat). Drobná potíž nastala, když si chtěla Mirka zavolat taxi. Nejdřív se nemohla dovolat. Poslal jsem jí odkaz a slevu na Liftago. Nešlo to nainstalovat. Poté hledáme Mirčinu peněženku: Mirka hledá v kabelce a v bundě, poté hledám na stejných místech já, pak znovu Mirka, obcházím byt a peněženku nenacházím, opět kabelka a bunda (já i Mirka). Chvíli se bezradně díváme jeden na druhého. Pak mne napadne spásná myšlenka: "Mirko, nesedíš si na ní?" - "Neee." … byla tam!

A jakých že sedm prvenství přinesl tento filmový večer? Zde jsou:
  • Poprvé jsem šel se džbánkem pro pivo
  • Poprvé jsem Honzovi nezkazil hru
  • Poprvé jsme hráli aktivity pozpátku
  • Poprvé jsme využili jídelnu
  • Poprvé jsme hráli pexeso a storycubes
  • A poprvé jsme měli na filmovém večeru Katku!
Možná jsem divný, ale jestli mě něco opravdu těší, tak unavený a se zbytky alkoholu v krvi uklízet spoušť po večírcích. Ty stovky hracích karet v pokojích, plechovky od piva, zbytky jídel, flašky, sklenice, talíře (používané jako popelníky), příbory, skvrny na ubrusu i na podlaze, gramodesky, papíry, tužky a občas i střepy. Právě to totiž ukazuje, že jsme si to opravdu užili! To není ironie, to je fakt! A tak na závěr připojuji výzvu: zbylo tu jídlo i pití, nedáme v neděli pokračování?

Kdy chodí spát průměrný účastník Pub kvízů

18. května 2017 v 13:40 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Před včerejším kvízem jsme zažili pár dramatických chvil. Nejdřív Honza naznačil, že možná bude muset opustit náš tým. Dokonce chtěl vrátit odznak (který z hygienických důvodů vypral). Míra navrhoval výměnu Kentaura za Livingstone, protože se chtěl projet na kole. Bára dala přednost teambuildingu, Adam to raději nekomentoval a já jsem s hrůzou očekával, jak zareaguje šéfka. Tipoval jsem to na výměnu všech členů týmu. Dopadlo to dobře a Swingladies na kvíz dorazili! Oslabeni o dva členy, ale posíleni o mladého vědce. K naší velké radosti nechyběly naše oblíbené konkurenční týmy "Už se mi souká ven" a "Hier für Bier".

I když je zřejmé, že sledujeme jiné aktuality, než autoři otázek, tématem jsme propluli celkem úspěšně. Horší bylo to následující - zatímco vodníci a bubáci nám jdou, peklo bylo … peklo. Jedinou radost nám přinesla Božská komedie. Výsledkem bylo 4. místo, o které jsme se dělili s mladými germanisty. V pauze probíráme téma hubnutí (ryba je dietní, ale s majonézou chutná líp). Já a šéfka se proto zříkáme brambůrek … ale jen proto, abychom si o půlnoci dali cibulové kroužky a kuřecí křídla. Protože když jíte potmě, nepřiberete.

Druhé kolo odstartovaly kočky, po nich přišli otcové. Ukázalo se, že Honza dnes má svůj den, přestože má zafačovanou ruku (následek potyčky, zinscenované pro jistou dívku, která ráda ošetřuje zraněné). V tomto kole dodal: lva ve skoku, Hrusice, ligera, Otčenáška, Balzaca a otce Furu! Získáváme 8 bodů a posouváme se na 3. místo. Hier für Bier nás neopustili a sdílejí pozici s námi. V pauze se od barmana Honzy dozvídám, jak jsem se před týdnem dostal domů. Následuje krátká diskuse na téma cucfleky. Navazujeme na ně další den rozhovorem o tom, že zapomínání vede k otěhotnění. To aspoň tvrdí Adam. Ale naše šéfka naštěstí nezapomíná. Přeberte si to každý po svém.

Byl bych myslel, že komnata nejvyšší potřeby je vznešený název pro WC, ale v Bradavicích to je jinak, a Honza to ví. Po nataženém běhounu přeběhla úspěsně Tereza Pergnerová a dostala nás až do komnaty ozvěn. Za jedinou ztrátu bodu v tomto tématu mohou budhisté. Následuje pět písní pro Tebe, ale ve zpěvu pokulháváme. Díky tomu opouštíme mladé germanisty a vracíme se na 4. místo. Už se mi souká ven vyprávějí historku o tom, jak vznikl jejich název. Je tak úspěšná, že ji musejí opakovat. Abychom nezůstali pozadu, i my objasňujeme, proč se tým, ve kterém je dnes pouze jedna žena, jmenuje Swingladies. I naše historka se toho večera dočká opakování. Trochu to připomíná slavné vyprávění o vodníkovi z filmu "Na samotě u lesa" - mimochodem, byla na to otázka v jednom z minulých kvízů.

Adam nás opouští, ale přesto se snažíme bojovat. Diplomacie není naše silná stránka. Dalo se čekat, že mezi našimi diplomaty není ani Kratina, ani Kotas. Ztrátu se pokoušíme dohnat křížovkářskými pojmy, ale bohužel přeceňujeme Zaorálkovy náměstky. Sžiti se 4. místem, setrváváme na něm dál. Když ne boj o první místo, alespoň společenské vyžití: domlouváme ochutnávku rumů s majitelem Kentaura, filmový večer bez filmů a návštěvu pošty (kde je dnes East Village) s Katkou. Má totiž narozeniny a to je důvod k oslavě!


Kneipenkvízy a maskoty už bereme s nadhledem. Bára boduje s krevní skupinou, Honza s pásovcem, psem a zajícem. K tomu jeden kříženec a Michelin. Naše umístění není z nejlepších, ale pořád jsme o 20 míst lepší, než fyzikové na kolech. A ani dnes nepůjdeme spát tak brzy, jako průměrný Němec. Zejména když bonusové panáky pijí mladí germanisté a ne my. Nezůstáváme pozadu a objednáváme rumy, abychom si mohli připít s Katkou. Poté objednáváme další rumy a opouštíme holičství, abychom se přesunuli na poštu. Doprovázejí nás naši oblíbení HfB. Máme slušné tempo: pivo, pivo, kroužky, křídla, pivo, odskok do Bílého domu, pivo, kroužky, pivo … a končíme kolem druhé hodiny ranní. Z toho plyne důležitý poznatek: průměrný účastník Pub kvízů nechodí spát před půlnocí! V důsledku společenského vyžití.

Výlety za hranice normálnosti

13. května 2017 v 13:17 | Michal Novotný |  Téma týdne
Necítím se kompetentní k tomu, abych u jiných posuzoval, co je nebo není normální, ale ve svém životě jsem zažil několik situací, ve kterých jsem překročil hranice svojí normálnosti (nebo minimálně každodennosti). Dostal jsem se díky tomu do nových rolí a o třech z nich se chci rozepsat.

Spasitel
Myslím, že každý člověk občas pocítí potřebu pomáhat druhým. Někdo založí nadaci, jiný do ní přispívá, další pomáhá potřebným. Já jsem začal pomáhat už coby malé pachole na základní škole. Vybral jsem si spolužačku, se kterou nikdo nechtěl kamarádit, což mě štvalo. A tak jsem se s ní spřátelil. Ziskem byla spousta báječných zážitků, dobrý pocit a vši. Pro mě to bylo dobrodružné, pro maminku stresující. Člověk by měl zpozornět, když se někdo v jeho blízkosti velmi často škrábe na hlavě! Nenechal jsem se odradit malichernostmi a v pozdějším věku jsem pomáhal známému, který neměl kde bydlet. Ukradl několik předmětů v mém bytě. Pro mne to bylo stresující, ale policie se (přesně podle mých očekávání) bavila. Když totiž přijdete s historkou, která začíná slovy "Dobrý den, na sociální síti jsem se seznámil s jedním mladíkem, který neměl kde bydlet …", pak je jasné, že jste udělali setsakra velkou chybu. Mladíka neodsuzujte, ty věci vzal proto, že ho jeho "kamarádi" obírali o to málo peněz, co měl z brigád, dokonce ho nepustili do bytu, který zdědil po mamince, proto spal u známých nebo taky venku. Kromě ponaučení, které mi tato situace přinesla, mám od mladíka recept na naprosto vynikající štólu. Je ještě jedna lekce, za kterou jsem vděčný. Rozhodl jsem se pomoci kamarádovi, který měl potíže s alkoholem. Kdo jste něco podobného prožili, víte, o čem mluvím. Motivoval jsem, pomáhal mu s hledáním práce, půjčoval jsem peníze, zavedl jsem ho do poradny, nechal jsem ho u sebe bydlet … a to trvalo několik měsíců. Výsledek? Několik dobře schovaných lahví s alkoholem, které jsem našel na rozličných místech při úklidu (za gaučem, pod postelí, v šatní skříni …). Pak těžko vymahatelný dluh a totální psychické vyčerpání. Bylo to vážné, vystresovaní byli všichni: já, moji přátelé i kolegové. Obrat nastal v okamžiku, kdy se domluvil můj nejlepší kamarád Petr s mojí nejlepší kolegyní Míšou a já byl unesen ze školení rovnou do Petrova bytu. Tam jsem se dozvěděl, jak velkou starost o mne mají, byl jsem přinucen vzít si na pár dní volno a prožít volné dny u Petra, abych se z toho dostal. Co jsem se naučil a dozvěděl? Že pomáhat někomu, kdo pije, je velmi těžké a bez odborné pomoci to zlvádne málokdo. Zjistil jsem, že mám skvělé přátele a kolegy, kteří mě nenechají ve štychu. A kupodivu opět recept - tentokrát na vynikající řízky naruby.

Sportovec
"Michale! Vy a sport?!?" řekla profesorka ruštiny, když uviděla, jaké téma jsem si vytáhnul u maturity. To přesně vystihuje situaci - jsem bohém, hudebník, lingvista, vzdělavatel dospělých, milovník divadla a umění, kuchař a kdo ví co ještě, ale ke sportu kladný vztah nemám. Jednou jsem se to pokusil změnit. Se spolužačkou z vysoké (pedagogická fakulta - obor čeština a hudební výchova) jsme se vydali do posilovny. Pohled pro bohy - dva vykulení klavíristé, oba demodé, ostatní ve stylových outfitech. My ve stresu, ostatní v posilovně se baví už jen při pohledu na nás. Netušili jsme, jak se na těch strojích cvičí, ale snažili jsme se ostatní napodobit. S pomocí personálu jsme se ledacos naučili. A jásem se těšil na ten okamžik, který mi několik lidí barvitě popisovalo: "Začal jsem sportovat, nejdřív mi to nešlo, ani se mi nechtělo, ale teď už bez toho nemůžu žít! A strašně mě to baví!" Marně jsem čekal, kdy moje tělo vyplaví kterýsi hormon, a já budu šťastný, že cvičím. Nic. Ani molekula. Jediné štěstí jsem prožíval v okamžiku, kdy jsem posilovnu opouštěl. Zřejmě mám poruchu žláz s vnitřní sekrecí, říkal jsem si. Poučení se mi dostalo až o několik let později: člověk musí mít a udržovat pozitivní motivaci a minimálně 20x tu činnost zopakovat, aby pocítil radost a vytvořil návyk. Takže teď už je jasné, že s motivací "jéžiš, zase posilovna" a s pěti návštěvami tohoto zařízení nebyla šance. Potěšující ovšem je, že žlázy mám v pořádku. A kdo ví, když už jsem došel k poznání, jak na to, můžu to se sportem zkusit znovu.

Umělec
Už jsem zmiňoval, že mám rád umění. Ale jde o lásku veskrze pasivní, zejména pokud jde o výtvarné umění. Moje "Panna Maria v jesličkách" připomíná lachtana. Přesto se u mne čas od času vyskytuje stav, který nazývám "záchvat kreativity". V tomot stavu skutečně tvořím. Jednou pexeso, jindy Knihu doteků, pak zase partnerské seznamovací karty. Vrcholným výsledkem jednoho ze záchvatů byl otisk vlastního těla - od pasu nahoru. Takže spíš torzo. Moje známá, studentka umělecké školy, mi poradila, jak na to: koupil jsem tvrdý papír velikosti A0, křídy a lak na vlasy. Jelikož v budově mého zaměstnavatele máme krásné sloupy, které jsou pro otisk těla jako stvořené, rozhodl jsem se vytvořit svoje dílo tam. Samozřejmě, že po pracovní době. Na pomoc jsem si musel pozvat kolegu, protože rozemletá křída, kterou smícháte s vodou, na těle usychá proklatě rychle. Připevnili jsme papír na sloup a rozmíchali jsme barevnou směs. Abych si nezašpinil oblečení, svléknul jsem se do trenek a s kolegovou pomocí jsem velmi rychle nanesl barvu na kůži. Objal jsem sloup. Kamarád dohlédl, aby se otiskl každý kousek mého těla dokonale. Povedlo se! Z výsledku bylo naprosto zřejmé, že jde o torzo mužského těla, a dokonce vynikly moje svaly (zřejmě výsledek pěti návštěv v posilovně)! Naše práce tím v tomto okamžiku skončila a bylo potřeba jen uklidit a dát si sprchu. Ovšem se sprchou byla potíž! Cesta k ní vedla po ochozu nad halou, ve které byli stále ještě kolegové a dokonce i několi klientů, přestože už bylo po zavírací hodině. A zkuste být nenápadní, když jste celí od červené barvy a k tomu jen v trenkách - pod vámi hromada lidí, kteří mohou kdykoliv vzhlédnout nahoru. Nebylo zbytí. Ochoz jsem přeběhl rychlostí blesku, zanechávaje za sebou červenou stopu. Po sprše jsme chvíli počkali, až barva uschne, nanesli jsme pořádnou dávku laku na vlasy a opustili jsme stanoviště. Otisk v kanceláři visel ještě několik dní, než jsem jej odvezl a předal jako dárek k narozeninám. Překvapení se podařilo, radost byla na obou stranách.


Všechny moje výlety za hranice normálnosti, i ty bizarnější, o kterých jsem nepsal, mě přivedly k důležitému poznání: že jsou UŽITEČNÉ! Ať už jde o záchvaty tvořivosti, které způsobí láska, nebo o potřebu pomáhat, byť může jít o boj předem prohraný. Má smysl jít nepřipravený do posilovny - a má smysl způsobem skoro detektivním zjistit kontakt na tu osobu, která se vám v kavárně tolik líbila. Stejně tak je přínosem studovat aromaterapii, a pak masírovat klienta s erekcí, nebo udělat si kurz pro pozici bezpečnostního technika, a pak pronikat do tajů výtahových šachet. Můžete prožít báječný rok v divadle jako divák oblíbeného absolventského ročníku studentů herectví - a vzápětí můžete objevovat kouzlo Pub kvízů, ke kterým Vás přivede kamarád. Jednou vás obohatí rozhovor s prostitutem, který potřebuje peníze na dluhy a drogy, jindy debata s bezdomovkyní (vypadala jako Susan Sarandonová a byla z Itálie). Pro jedny budete blázni, pro druhé osoby hodné obdivu. Někdy si trhnete ostudu, jindy zažijete úspěch. Něco možná ztratíte, ale mnohem víc získáte. Tím ziskem jsou zkušenosti, impulsy, inspirace, poznání a radost.

Nechval dne před večerem

12. května 2017 v 11:57 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Pro úspěšný průběh posledního Pub quizu byly splněny snad všechny myslitelné předpoklady: náš tým byl v plném počtu, kronikář přinesl barevné čtvrtky, Bára studovala aktuality, Adam včas zaparkoval, Míra přinesl učené knihy, Honza se vzdal sedánku nad diplomkou ve prospěch kvízu a pro šéfku týmu jsme našli odlišovací označení Barča, aby se nepletla s Bárou. Nedosti na tom! Někteří si přinesli i týmovou placku "Dreamteam", na stole po celou dobu ležel čtyřlístek a naše hlavní konkurence (mladí germanisté) byla nepřítomna! A aby bylo naše umístění na bedně zcela jisté, soutěžily pouze tři týmy. Barča to vtipně glosovala slovy: "Nebudeme horší, než třetí." Horší jsme opravdu nebyli.


Mohla nás varovat některá znamení - například stůl, u kterého se sedalo do tiramisú, asi nebyl správná volba, to pak můžete být chytří jak šest rádií, ale proti osudu nic nezmůžete. A pak ten notebook moderátorky Katky, který odmítal vysílat! Míra s Adamem nabídli pomocnou ruku, ale ruka evidentně nestačila. Nebo možná ano, ale pouze k tomu, aby z Katčiny prezentace některé obrázky zmizely a jiné se objevily na nesprávných místech. Promítané odpovědi občas také neodpovídali otázkám.


První kolo začíná jako vždy aktualitami. Byl jsem natěšený na otázku ohledně vybití stáda sobů v Norsku kvůli CWD, neboť tuto aktualitu jsem pečlivě nastudoval - ale autory kvízu zjevně nedojímá smrt dvou tisíc přežvýkavců z čeledi jelenovitých. K prvnímu bodu nám pomohlo sdílení na Facebooku - jen díky tomu jsem věděl, že Martin Dejdar přišel o dva dresy. Míra zabodoval s vědcem Holým a s NCOZ. Proč ale dělat senzaci z toho, když šestadevadesátiletý muž opustí funkci, to nechápu. A za další ztrátu můžu Egon Bondy. Nebyl to magor. Zašlá sláva jako další téma? Chtěl nám snad někdo něco naznačit?! Už v prvním kole?!?! Honzův chmel, Nokia a Jágrův účes přinesli tři body. O jeden bod nás připravily cigarety - kouřím špatnou značku. O druhý bod nás připravila Delvita! Ale v poslední otázce se ukázalo, že jsme ostřílení vlci (mimochodem, i ty chtějí v Norsku vybít), protože z předchozích kol známe počet hesel v anglické i francouzské Wikipedii. Díky tomu jsme tu českou odhadli ... špatně. Ostatní ovšem hádali mnohem hůž a pro nás to byl bod a druhé místo … jen malý háček to mělo … na prvním místě se tlačí oba konkurenční týmy. Šéfka měla pravdu. V tomto kole jsme byli lepší, než třetí. Někdy v průběhu prvního kola znervózněl i jinak vždy klidný Adam a z roztržitosti začal kreslit a psát na papíry, které jsou určené pro psaní odpovědí na kvízové otázky. Ale nestahujme kalhoty, když brod je ještě daleko.

Druhé kolo. Zatímco minule jsme bodovali s vodníky, tentokrát jsme prokázali znalost čarodějnic. Může to vypadat, že rozumíme pohádkám a měli bychom jít do nějaké dětské soutěže ve Studiu kamarád, ale to je omyl! Míra například věděl jméno sexuální čarodějky Ariany Argoni, to rozhodně pro děti není! (Nicméně je zajímavé sledovat, jak náš fyzik při různých příležitostech trousí informace ze svého intimního života. Na stejkovém večeru jsme se dozvěděli o jeho zkušenostech se seznamkami. Teď Ariana … a jsem velmi zvědavý, co to bude příště.) Otrávil nás jen blín, nicméně máme 4 body z pěti. Maturita z češtiny se zdá být slibné téma. Ale když si v zápalu boje nevšimnete pravopisné chyby v předchozí otázce a když nevíte, jaké údaje jsou na maturitním vysvědčení, tak vám nepomůže ani Kladivo na čarodějnice. Zisk osmi bodů nás posunul z druhého místa na třetí.


Další kola už nejsou pro vývoj našeho umístění nijak zajímavá, vezmu je pouze telegraficky:
  • Konec vlády (to není konstatování o situaci týmu, ale téma 3. kola)
  • Martin Šmíd nejen že neexistoval, ale ještě nám vzal bod
  • Některý písničky mají fakt blbý názvy
  • Drogy nám pomohly. Všechny čtyři.
  • Důvody, proč mohou lidé chodit na Eiffelovu věž, jsou někdy opravdu zvláštní: například proto, aby se na ni nemuseli dívat.
  • Nemám rád Opráski!
  • Swingladies mají panáky za bonusovou otázku.
  • Zjevně bychom potřebovali více bonusových otázek, 1 panák nestačí.
  • Situace je vážná. Už ani neřešíme, koho vyloučíme!
Neúspěch zvládáme každý po svém. Adam zmizel. Bára, Míra a Honza hrají fotbálek (Honza vyhrává). Barča sedí na baru. Honza mne bere do týmu na fotbálek. Dávám dva góly. Jsou to vlastňáky. Honza už nevyhrává, zato projevuje neskutečnou míru sebeovládání a nepokouší se mě zabít. Poslední, co si pamatuji, je Malý princi v barvách a zaplacení útraty. Je pravda, že na tento večer bych raději zapomněl, ale měl jsem na mysli kvíz, ne to, co se dělo potom. Zatím se mi podařilo zjistit pouze to, že jsem všechny objímal a že jsem jel domů taxíkem. A modlím se, abych se nedozvěděl nic horšího!

Noc kostelů aneb Jak být šťastný

9. května 2017 v 15:03 | Michal Novotný |  Co život dal
Možná jsem včera objevil recept, jak být šťastný … Z mnoha věcí, které k mému pocitu štěstí přispívají, vybírám tři (minimálně do doby, než je přehodnotím):
1) Seznámit se aspoň s jedním barmanem.
2) Pěstovat si Kvítka.
3) Péct buchty.

Ad 1) Člověk má někdy těžký den, a tak si zajde do kavárny nebo do baru, dá si kávu nebo drink … a uvědomí si, že sedí sám mezi cizími lidmi, kteří se baví, což na náladě moc nepřidá. Ale když máte "svého barmana", tak vejdete do lokálu a uslyšíte: "Ahoj, Majkle!" … a hned víte, že tu nejste sami. Jako byste přišli na návštěvu k dobrým známým. Děkuji všem svým barmanům!

;-)
Ad 2) Když chce člověk druhým dávat (energii, povzbuzení, úsměv, radu, radost … ), musí taky někde brát. To je fyzikální zákon. A když potkáte člověka, který Vám umí naslouchat, který povzbuzuje Vaše lepší já, který Vám umí složit kompliment, tak je to dar, protože NĚCO dostáváte, máte z čeho dávat a můžete to, co dostáváte, opětovat. Takových lidí je třeba si hledět a pěstovat si je jako kvítka. Děkuji svým Kvítkům. :-)

Ad 3) Zdá se, že na jídlo člověk dostane skoro každého (s výjimkou anorektiků). Upekl jsem dezert a přinesl ho přátelům do Aloha baru. Bylo to včera večer. Měl jsem štěstí, dezert se zřejmě povedl, protože jsem slyšel nejvtipnější uznání, jakého se mi za upečené Nebe v hubě dostalo: "Michale, teď jsi uspokojil několik mužů součastně!" Děkuji, přátelé! :-D

A proč mám v nadpisu Noc kostelů? Včera, když jsem nesl dezert přátelům (a měl jsem tedy kousek svého Nebe v batůžku), procházel jsem brněnskými ulicemi, poslouchal Wágnera a prošel jsem kolem několika kostelů. Napadlo mne, nevím proč, abych si je vyfotil. Dnes mám ty fotografie spojené se svými třemi radami pro štěstí.

Stalo se včera

5. května 2017 v 16:15 | Michal Novotný |  Maléry pana Novotného
Můj kamarád Karel sice ocenil moje články, ale poněvadž je to člověk praktický, uvítal by přece jen něco jiného. Říkal jsem si, že to je dobrá, osvěžující myšlenka a že mu jednou vyjdu vstříc. Jen co najdu námět. Námět se našel sám, právě včera večer. Takže, pokud chcete připravit rychlou, zdravou večeři, postupujte jako já. Pokud můj postup dodržíte do puntíku, neušpiníte ani nádobí.

Měl jsem hlad, lednička zela prázdnotou, protože jsem zapomněl nakoupit, a tak jsem se podíval do špajzu. Ejhle, plechovka cizrny! Jak z ní připravit chutný hommos / hummus? Budete potřebovat toto:
· Stroužek česneku
· Trochu olivového oleje
· Pepř a sůl
· Ponorný mixér
· Vhodnou nádobu
· Otvírák na konzervy

Otevřete plechovku s cizrnou. Pokud jste přípravné a předpřípravné kroky provedli naprosto stejně, jako já, v tomto okamžiku zjistíte, že to není cizrna, ale žampióny. Ty dejte do ledničky, mixér, nádobu a otvírák vraťte na místo, stejně tak sůl, pepř, olivový olej a česnek. Velmi důležité je česnek neloupat dřív, než otevřete cizrnu. Jinak Vám totiž kromě žampiónů zbude také oloupaný česnek, pro který nemáte využití. Ten můj leží na kuchyňské lince a čeká, jak s ním naložím.

Znovu se podívejte do ledničky. Je docela možné, že tam najdete otevřenou sklenici okurek (to byl také můj případ). Jsou zdravé a dietní. K jejich konzumaci stačí pouze ruce, pokud jste delikátnější, tak vidlička. Po takto úspěšné přípravě večeře si ani nesedejte ke stolu a jezte nad dřezem. Mohli byste okurky převrhnout a polít ubrus.


Recept zvládne i naprostý začátečník a nezabere více než 5 minut. Dobrou chuť.

Není důležité vyhrát, ale zvítězit!

4. května 2017 v 16:51 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Mám-li popsat včerejší Pub quiz, musím si tentokrát vzít jako průvodce Macha a Šebestovou. Konkrétně díl, ve kterém se ocitnou na planetě Ťap ťap. Je tam totiž hned několik velmi výstižných citátů, které chci využít, a začnu hned u počtu týmů. Zatímco posledně se sešli pouze čtyři, tentokrát jich bylo sedm! Kéž by měla pravdu paní učitelka z planety Ťap ťap: "Ta zviřátka jsou velmi hloupá, zato se ale rychle množí." Zviřátka hloupá nebyla.

O zábavu se hned zkraje postarala zvláštní osoba ženského pohlaví, která si pletla moderátorku soutěže s dýdžejem a byla zřejmě opilá, sjetá nebo bláznivá (tato otázka může mít více správných odpovědí). Na druhou stranu potěšila Adama sdělením, že je krásný a že by si měl sundat svetr. Zajisté to pro něj byla satisfakce, protože posledně díky své nepřítomnosti přišel o pochvalu od konkurenčního týmu (který ovšem nebyl ani opilý, ani sjetý, ani bláznivý). Před startem jsme ještě stihli probrat naše znamení. Lev, beran, rak … ovšem já jsem prase … a nepřítomný náhradník je především člověk.

První kolo. Aktuální dění nebylo nejhorší, do karet nám hrála skutečnost, že Eva a Vašek už se hodí jen pro recesi a výstavu orchidejí ("Jednu bílou orchidej …"). Ovšem definice z Wikipedie, to už tedy bylo jiný kafe! Věděli jste, že večerníček (tedy i Mach a Šebestová) je VEČERNÍ program? Zazářila jedině Bára, když obětovala svoje kapiláry. Naše umístění v tomto kole získáte, když od roku, kdy byla založena Česká strana lidová (také Realistická strana) odečtete rok, kdy se odehrála bitva u Marenga. Výsledek vydělte počtem let, po který už je ČR připojena k internetu. Ne, nezbláznil jsem se. Vysvětlení se Vám dostane ve 3. kole.

Když máte šéfku zubařku, zvládnete i boj proti nemocem, kterým začalo 2. kolo. (Paní učitelka z planety Ťap ťap by Báře zajisté řekla: "Správně, Babulko, máš jedničku s hvězdičkou.") Ještě že tak, protože kdyby jí nebylo, prohlásili bychom s Mírou štětičkovce za brouka. Pravda, v zadání bylo, že má mít využití také v potravinářství, a je fakt, že brouci se dají využít spíše k šíření nemocí, než v boji proti nim. Po nemocech následovaly chutné asijské pokrmy, vynechali jsme pouze polévku. Tyto vcelku úspěšné disciplíny posunuly naše umístění o jednu příčku výše.

Třetí kolo nelze uvést ničím jiným, než početním příkladem z cizí planety: "Jedna květina bez listů, druhá bez nohy a třetí bez prstu, kolik to dělá celkem dnů?" (Pro zvědavé dávám i řešení: 2 dny!) Aritmetika byla šílená a my z ní posléze taky. První i druhou otázku jsme spočítali správně, jen vstupní data jsme měli nesprávná. Ke třetí otázce řeknu jen tolik: já nevím, co je to za blbost volit za prezidenta někoho, komu je 73 let. Kdyby Ludvíka Svobodu zvolili, už když mu bylo 59, víc si to užil a my bychom měli bod. U čtvrté otázky pochopíte, proč jsem začal příkladem z jiné planety: (počet basketbalových hráčů na hřišti + počet ran na par v golfu při bogey) * (součet gamů obou hráčů při tiebreaku v tenise - obvyklý povolený počet střídání na jedné straně ve fotbale). Znám klíčová slova basketbal, golf, tenis a fotbal, ale to je tak všechno. Takže Honzo, Adame, Míro - klobou dolů za správnou odpověď 110. V páté otázce jsme správně sečetli Sněhurku s Alibabou, Tarantinem a s Cibulkou … ale téma dalších pěti otázek předznamenalo náladu i výsledky týmu: Když není do zpěvu. Opravdu nebylo, ještě že se Čajkovskij zamiloval do svého synovce, jinak bychom nezískali ani bod. Klesáme o 2 příčky dolů.

V pauze Bára maceruje smaženou brambůrku ve vodě. Zřejmě to není úplně ono, tak to po chvíli zkouší ve víně. Je to labužnice, právě ona významně přispěla v disciplíně "Asijské pokrmy".

Ve čtvrtém kole hádáme, kdo jsou "nesousedé" ale geografie není naše silná stránka. Míra při této příležitosti nakreslil rozkošnou měňavku s ocáskem (posléze se ukázalo, že je to Litva, Lotyšsko a Estonsko). Na to konto jsem nakreslil pannu Mariu v jesličkách. Připomínala a) lachtana, b) ducha (také tato otázka má více správných odpovědí). Stroje, které mají co do činění s faunou, nám nijak významně nepomohli. Adam odhalil, že nad hlavami nám létá Beluga, a já jsem díky studiu francouzštiny dodal správné typové označení kachny. Bohužel jsme nevěděli, že kapr má něco společného s pilou, žabka se sekačkou a že vlk roste na stromě. Psychiatra na mne nevolejte, tohle tam opravdu bylo. Ostatní týmy nebyly o mnoho úspěšnější, takže kupodivu jdeme s pořadím nahoru.

Renomé jsme si spravili v pátém kole! Do včerejška jsem netušil, že jsem odborník na vodníky. Celebrity v Simpsonech - to byla malina. A kdybychom poslechli Honzu a umístili vodníka na 9. místo, měli bychom plný počet bodů. Ovšem k dalšímu postupu nahoru to nestačilo. Doufali jsme, že zabodujeme v bonusové otázce, ale i když Honza poctivě četl Ottův slovník naučný, k heslu "dřevec" se nedostal. My ostatní jsme nečetli vůbec, proto jsme netušili, na které straně se zmíněné heslo vyskytuje. Panáky jsme si tedy zaplatili sami … a při jejich pití jsme zaznamenali zajímavý, vědecky dosud nepopsaný jev: fyzikům se po vypití ruského standardu ježí chlupy! Kronikářům ne, pil jsem ho také.


Paní učitelka z Macha a Šebestové správně řekla: "Člověk je pánem tvorstva, protože si ví rady v každé situaci a vítězí čím? RO - ZU - MEM!" Proto jsme rozebrali příčiny neúspěchu: chyběli nám fixy, barevné papíry, post-ity, flipchart a hrací kostka ve tvaru pravidelného mnohostěnu! To snadno pořídíme, ale kromě toho nemáme v týmu žádného germanistu, a to se zdál být mnohem závažnější problém … dokud jsem si neuvědomil, že náš tým dovede překládat verše z němčiny! A to velmi kvalitně!! Posuďte sami:
na fotografiích vidíte originál Morgensternovy básně "Noční rybí zpěv", vedle její překlad od Josefa Hiršala … a poslední je můj vlastní překlad! (Uznávám, že čtvrtý verš by se dal vylepšit, ale jsem si jistý, že každý člen týmu Swingladies by ten překlad zvládl také. A určitě i lépe!) Takže jsme klidní, včera jsme sice nevyhráli, ale příště zvítězíme!!

Pub Quiz v oslabení

2. května 2017 v 13:39 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Včerejší večer byl opět ve znamení Pub Quizu. Předcházela mu ale delší konverzace v messengeru.
Zahájil ji Míra otázkou: "Zítra quiz, nebo slavíme titul?" V odpovědích na Mírův dotaz se řešilo, zda jde o titul šlechtický nebo exekuční, že být zazipovaný v RARu fakt není nic moc, že se Honza nebojí použít krásné jméno šéfky týmu, že já doma potají užívám helium a Bára v ordinaci rajský plyn ... a taky něco málo o diplomce.

Míra je bystrý muž pregnantního myšlení, a tak po 29 zprávách, které na něj vůbec nereagovaly, vrátil diskusi zpět informací, že jde na Kometu, ale najde za sebe kvalitní náhradu. Podobně reagoval také Adam ... a druhá Bára napsala, že je nemocná.

V tomto bodě nastal zlom a náš rozhovor značně zrychlil (na cca 19 zpráv za minutu) a nabral na dramatičnosti. Šéfka týmu Bára přitvrdila ("Dva zběhové a jeden lazar! Absentéři!") a okořenila svoje odpovědi ironií. Ostatní zůstávali vcelku klidní a stíhali probrat židovskou třešeň, tiramisu, větrníky, okamžik sedání a zjištění (zní to až fyzikálně, ale souvisí to s jídlem!), Andreje a kedlubny a také odhad moči. Já jsem se víceméně zdržel. Míra si udržoval gentlemanskou polohu tím, že Báru oslovoval Madame a Mylady, a poté ještě napsal, že v blízké době máme čekat krátkou tiskovou zprávu. Musíme ovšem počkat, až přestane sněžit.

Honza navrhl řešit situaci telefonátem do Ronda, že je tam bomba. Adam přišel s kreativní myšlenkou zavolat také do Kentaura, že přijde zubařka - pak už bude záležet na zásahových jednotkách, které riziko vyhodnotí jako vyšší. Situace se poněkud uklidnila poté, co Štěpán přislíbil nahradit tři chybějící členy.

Sešli jsme se čtyři. Někdo z nás se zřejmě před tímto večerem v oslabení modlil, ať jsou všichni svatí s námi. Byli tam - ale ne proto, aby nám pomohli, nýbrž proto, aby byli v otázkách. A nejen oni, objevila se tam také zabíjačka z paní Bovaryové, odmocnina z Orwela, Masaryk na lodi, hořčice v hrnci, cenné předměty v tanku ... a situaci ještě komplikovaly mraky zdvojených písmen a dálnopis. Obzvláště matoucí pro mne byla otázka tohoto znění: "Sparta, Sparta, Slavia, Sparta, Sparta, Sparta, Sparta, Sparta, Liberec, Sparta, _______ (toto jsme hádali), Sparta, Liberec, Sparta, Slavia, Slavia ..." Víte, jaká byla odpověď? Dámy prominou, to nelze napsat jinak: "Banik, p***!"

Notovali jsme si až u muzikálů a Honzovy číselné odhady také přinášely ovoce (až na ty svaté - místo co by nás hlídali, byli v neodhadnutelném počtu na ostrovech). Nicméně budu diskrétní a o pořadí tentokrát pomlčím.

Po quizu se objevil Míra a společně jsme chvíli diskutovali o vaření a vybavení kuchyně: Bára má mísu, Míra nemá mísu, ale bral by Missku. Následovala krátká Mírova glosa, že neviděl Báru s koštětem. Bylo lze ji vidět s mopem, ale Míra je napřed. A kromě toho jsme domluvili termín třetího pokusu o filmový večer. Hle, s jakým přehledem zvládáme také neúspěchy, chtělo by se říct. Ovšem v našich diskusích se s úpornou pravidelností objevuje téma, koho vyloučíme. Došlo i na ně a je s podivem, že tým Swingladies po včerejšku ještě existuje.

Ale já vím proč! Důvodů je 8: máme asertivní a krásnou šéfku, profíka na hledání talentů a na motivaci, skvělého odhadce, který je vždy v klidu, vtipného volnomyšlenkářského fyzika, báječnou chytrou Báru, ochotné a přátelské náhradníky Štěpána a Martina a k tomu i kronikáře! Swingladies jsou prostě DREAM TEAM!