Čtvrtý pokus o filmový večer aneb Sedmkrát poprvé

20. května 2017 v 15:27 | Michal Novotný |  Maléry pana Novotného
I když to chvíli vypadalo, že 4. filmový večer bude komorní záležitost pro tři, sešlo se nás nakonec šest. Pozvaných bylo 10, což v kombinaci s mou skvělou schopností odhadnout, kolik jídla je třeba nachystat, přineslo očekávaný výsledek: mám další tři dny co jíst - a nebo mám skvělý základ na další večírek. Zbylo i víno! Když už jsem u toho alkoholu, právě ten ukázal, jak altruističtí jsou Míra a Honza! Oba pili pouze pivo, ale přinesli víno a rádler, protože mysleli na ostatní! A propos, fyzikům se ježí chlupy nejen po ruském standardu, ale také po calvadosu!

Domlouvali jsme se přes messenger. Účast Báry a Honzy byla od počátku jistá, Mirka překonala bolest, kterou způsobila alergická reakce, a potvrdila také. Míra váhal, chtěl se vyhnout pantomimě a nechtěl udělat unáhlené rozhodnutí jak splašenej kůň, ale poté, co opravil kolo, přece jen dorazil. Ještě před příjezdem ověřoval, jestli už jsme začali meditovat, až se z nás kouří. Poslal jsem důkazní fotografii. Adam poznamenal, že vidí jen kouř, a Bára to, s logikou ženám vlastní, komentovala slovy: "Ty vidíš prd, máš rýmu!" Pokud jste se zarazili u slova meditovat, tak na vysvětlenou dodávám, že meditace patří mezi top 10 večírkových aktivit, předběhla i pantomimu a lze ji provozovat v jednotlivcích, v párech i ve skupinách. Bývá ukončena mohutnou nirvánou. Doposud byla provozována pouze v okamžicích, kdy se nidko nedívá. Chápu, že Vám to nemusí dávat smysl, ale dál už to nechávám na Vaší fantazii.

Večer jsme zahájili rozhovorem o zajímavých tématech. Ženy probraly samodržky a poté si ukazovaly žíly. Na řadu přišly svatební šaty a netradiční úbor běžce z lesné (boty, tričko a tanga)! Je s podivem, že jsme chvíli mluvili i o filmech (že žádný nepustíme, bylo jasné od počátku). Na řadu přišel sport. Mirka konstatovala, že hokej jsme hráli jak lemry. Míra přišel s opravdu zajímavým příspěvkem o tom, že Češi jsou strážci zlatého hattricku. Musím říct, že i já, který nemám o sport příliš velký zájem, jsem byl zaujat vysvětlením, co to znamená, nebudu se rozepisovat, ale doporučuji vygooglit! Probrali jsme také naše sportovní úspěchy (od Mirčina skvělého času v běhu na 1500 metrů - až po můj úspěch ve stejné disciplíně: pomalou chůzí a drobným podvodem se mi podařilo DOJÍT do cíle). Následovalo odhalení, kdo z nás byl pionýr, kdo skaut a kdo sokol, poté Mirka prozradila, že měla banány na lékařský předpis (platila to pojišťovna?). Čeho jsme se nedopátrali, byla četnost výskytu banánů na pultech předrevolučních prodejen Ovoce a zelenina. Mezi obvyklá témata rozhovorů patří také zdraví. Věděli jste, že v Americe dostávají děti jedno očkování v podobě koktejlu 21 nemocí? Bára to vykreslila asi takto: malé batole, vedle něj injekční stříkačka o rozměrech 50 x 15 cm, lékař vpichuje koktejl a dítě se nafukuje, až mu lezou oči z důlků. Řekl bych, že v tomto bodě máme štěstí, že jsme vyrůstali v Čechách a očkování jsme absolvovali postupně. Diskutovali jsme také o účincích drog a o historii výpočetní techniky. Při této příležitosti nám Honza objasnil souvislost děrných štítků s brouky. Další fázi večera odstartovala jeho věta: "Chtělo by to nějakou chálku!"

Po večeři jsme řešili, jaké hry budeme hrát. V první fázi zvítězilo pexeso. Přesunuli jsme se z kuchyně do jídelny, Přinesl jsem zvířátkové pexeso, Míra míchal, Mirka rozložila karty a hra začala. Všechna zvířátka, bohužel, vypadala stejně - respektive vyskytovaly se cca tři kategorie: slepice, jeleni, kočkovité šelmy. Vítězem se stal Míra - přičítám to jeho praxi s elektronovým mikroskopem, který Vás naučí velmi dobře rozlišovat, co vidíte, přestože rozdíly jsou nepatrné. Došlo pivo, vzal jsem tedy džbán a vydal se do Švandy pro čepované. Zatímco jsem byl pryč, Míra našel nový způsob, jak hrát Storycubes! Stavěl kostky na sebe!! Díky němu jsem zjistil, že jsem se zbytečně omezoval účelem kostek (naučit se vyprávět) - mohou cvičit i Vaši zručnost! Následuje pokus o hru Finanční svoboda. Připravil jsem hrací plochu, vysvětlil jsem pravidla - zřejmě jsem nebyl příliš srozumitelný a nebo byla pravidla velmi poutavě podaná, v každém případě jsem byl požádán, abych je zopakoval. Chápavé pohledy přítomných mne přesvědčily, že nejsem srozumitelný. Naštěstí přišla Katka, což způsobilo, že hra Finanční svoboda vyšuměla. Jednak proto, že Katka měla chuť na cigaretu (a kuřáci proto spěšně opustili jídelnu), jednak proto, že přinesla pivo (a pivaři opět měli co pít).

Hry byly vysilující, proto jsme si dali druhou večeři. Tuňáková pomazánka je hit, zmizela jako první. Přenesli jsme se do obýváku a přes obavy z pantomimy, rozhodli jsme se přece jen hrát aktivity. To vyvolalo strach v očích všech přítomných: Bára se bála, aby neměla v týmu Mirku, Honza aby neměl v týmu mne (obojí se naplnilo), Mirka se děsila, že jí to nepůjde, Míra že bude muset hrát pantomimu a já, že mě Honza zabije, když mu to budu kazit. Jediná Katka zůstávalal v klidu, jelikož na našem filmovém večeru byla poprvé. K tanci a poslechu hrál DJ Míra (a užíval si obsluhu gramofonu + bohatý výběr populární hudby, kterou mám na LP: hity Oldfielda, Vondráčkové, Gombitové, skupiny ABBA a Jiřího Maláska … víc toho, bohužel, nemám). Hra probíhala kupodivu v klidné a mírumilovné atmosféře, krveprolití zůstalo pouze jako jedno z hádaných hesel. Tentokrá jsme všichni ukázali, že jsme dobří: Bára nakreslila Balaton, Honza Pipi dlouhou punčochu, Míra svaly, Mirka … (nedokážu to rozpoznat, i když to mám před sebou, ale vypadá to moc hezky, asi jak ostnatý meloun), Katka dokonale popsala již zmíněné krveprolití a já jsem naprosto zřetelně nakreslil lékárenskou váhu. V cíli byl první tým Honza + já (k mé velké úlevě). Důvod je jasný, pokud to nevíte, Honza je fakt dobrej! Teprve na konci hry jsme ale zjistili, že jsme se pohybovali od cíle ke startu. Jediné, co zůstalo neobjasněno, je účel prvních tří políček ve hře. Jedna třeskutá debeta k tomu proběhla už posledně, a tak jsem Míru nabádal, aby to raději znovu nevířil. Dal na má slova.

Bára a Honza stíhají rozjezd ve 3:00, Míra až ten další (zajisté proto, že se od Mirky a ode mne nemohl odpoutat). Drobná potíž nastala, když si chtěla Mirka zavolat taxi. Nejdřív se nemohla dovolat. Poslal jsem jí odkaz a slevu na Liftago. Nešlo to nainstalovat. Poté hledáme Mirčinu peněženku: Mirka hledá v kabelce a v bundě, poté hledám na stejných místech já, pak znovu Mirka, obcházím byt a peněženku nenacházím, opět kabelka a bunda (já i Mirka). Chvíli se bezradně díváme jeden na druhého. Pak mne napadne spásná myšlenka: "Mirko, nesedíš si na ní?" - "Neee." … byla tam!

A jakých že sedm prvenství přinesl tento filmový večer? Zde jsou:
  • Poprvé jsem šel se džbánkem pro pivo
  • Poprvé jsem Honzovi nezkazil hru
  • Poprvé jsme hráli aktivity pozpátku
  • Poprvé jsme využili jídelnu
  • Poprvé jsme hráli pexeso a storycubes
  • A poprvé jsme měli na filmovém večeru Katku!
Možná jsem divný, ale jestli mě něco opravdu těší, tak unavený a se zbytky alkoholu v krvi uklízet spoušť po večírcích. Ty stovky hracích karet v pokojích, plechovky od piva, zbytky jídel, flašky, sklenice, talíře (používané jako popelníky), příbory, skvrny na ubrusu i na podlaze, gramodesky, papíry, tužky a občas i střepy. Právě to totiž ukazuje, že jsme si to opravdu užili! To není ironie, to je fakt! A tak na závěr připojuji výzvu: zbylo tu jídlo i pití, nedáme v neděli pokračování?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama