Výlety za hranice normálnosti

13. května 2017 v 13:17 | Michal Novotný |  Téma týdne
Necítím se kompetentní k tomu, abych u jiných posuzoval, co je nebo není normální, ale ve svém životě jsem zažil několik situací, ve kterých jsem překročil hranice svojí normálnosti (nebo minimálně každodennosti). Dostal jsem se díky tomu do nových rolí a o třech z nich se chci rozepsat.

Spasitel
Myslím, že každý člověk občas pocítí potřebu pomáhat druhým. Někdo založí nadaci, jiný do ní přispívá, další pomáhá potřebným. Já jsem začal pomáhat už coby malé pachole na základní škole. Vybral jsem si spolužačku, se kterou nikdo nechtěl kamarádit, což mě štvalo. A tak jsem se s ní spřátelil. Ziskem byla spousta báječných zážitků, dobrý pocit a vši. Pro mě to bylo dobrodružné, pro maminku stresující. Člověk by měl zpozornět, když se někdo v jeho blízkosti velmi často škrábe na hlavě! Nenechal jsem se odradit malichernostmi a v pozdějším věku jsem pomáhal známému, který neměl kde bydlet. Ukradl několik předmětů v mém bytě. Pro mne to bylo stresující, ale policie se (přesně podle mých očekávání) bavila. Když totiž přijdete s historkou, která začíná slovy "Dobrý den, na sociální síti jsem se seznámil s jedním mladíkem, který neměl kde bydlet …", pak je jasné, že jste udělali setsakra velkou chybu. Mladíka neodsuzujte, ty věci vzal proto, že ho jeho "kamarádi" obírali o to málo peněz, co měl z brigád, dokonce ho nepustili do bytu, který zdědil po mamince, proto spal u známých nebo taky venku. Kromě ponaučení, které mi tato situace přinesla, mám od mladíka recept na naprosto vynikající štólu. Je ještě jedna lekce, za kterou jsem vděčný. Rozhodl jsem se pomoci kamarádovi, který měl potíže s alkoholem. Kdo jste něco podobného prožili, víte, o čem mluvím. Motivoval jsem, pomáhal mu s hledáním práce, půjčoval jsem peníze, zavedl jsem ho do poradny, nechal jsem ho u sebe bydlet … a to trvalo několik měsíců. Výsledek? Několik dobře schovaných lahví s alkoholem, které jsem našel na rozličných místech při úklidu (za gaučem, pod postelí, v šatní skříni …). Pak těžko vymahatelný dluh a totální psychické vyčerpání. Bylo to vážné, vystresovaní byli všichni: já, moji přátelé i kolegové. Obrat nastal v okamžiku, kdy se domluvil můj nejlepší kamarád Petr s mojí nejlepší kolegyní Míšou a já byl unesen ze školení rovnou do Petrova bytu. Tam jsem se dozvěděl, jak velkou starost o mne mají, byl jsem přinucen vzít si na pár dní volno a prožít volné dny u Petra, abych se z toho dostal. Co jsem se naučil a dozvěděl? Že pomáhat někomu, kdo pije, je velmi těžké a bez odborné pomoci to zlvádne málokdo. Zjistil jsem, že mám skvělé přátele a kolegy, kteří mě nenechají ve štychu. A kupodivu opět recept - tentokrát na vynikající řízky naruby.

Sportovec
"Michale! Vy a sport?!?" řekla profesorka ruštiny, když uviděla, jaké téma jsem si vytáhnul u maturity. To přesně vystihuje situaci - jsem bohém, hudebník, lingvista, vzdělavatel dospělých, milovník divadla a umění, kuchař a kdo ví co ještě, ale ke sportu kladný vztah nemám. Jednou jsem se to pokusil změnit. Se spolužačkou z vysoké (pedagogická fakulta - obor čeština a hudební výchova) jsme se vydali do posilovny. Pohled pro bohy - dva vykulení klavíristé, oba demodé, ostatní ve stylových outfitech. My ve stresu, ostatní v posilovně se baví už jen při pohledu na nás. Netušili jsme, jak se na těch strojích cvičí, ale snažili jsme se ostatní napodobit. S pomocí personálu jsme se ledacos naučili. A jásem se těšil na ten okamžik, který mi několik lidí barvitě popisovalo: "Začal jsem sportovat, nejdřív mi to nešlo, ani se mi nechtělo, ale teď už bez toho nemůžu žít! A strašně mě to baví!" Marně jsem čekal, kdy moje tělo vyplaví kterýsi hormon, a já budu šťastný, že cvičím. Nic. Ani molekula. Jediné štěstí jsem prožíval v okamžiku, kdy jsem posilovnu opouštěl. Zřejmě mám poruchu žláz s vnitřní sekrecí, říkal jsem si. Poučení se mi dostalo až o několik let později: člověk musí mít a udržovat pozitivní motivaci a minimálně 20x tu činnost zopakovat, aby pocítil radost a vytvořil návyk. Takže teď už je jasné, že s motivací "jéžiš, zase posilovna" a s pěti návštěvami tohoto zařízení nebyla šance. Potěšující ovšem je, že žlázy mám v pořádku. A kdo ví, když už jsem došel k poznání, jak na to, můžu to se sportem zkusit znovu.

Umělec
Už jsem zmiňoval, že mám rád umění. Ale jde o lásku veskrze pasivní, zejména pokud jde o výtvarné umění. Moje "Panna Maria v jesličkách" připomíná lachtana. Přesto se u mne čas od času vyskytuje stav, který nazývám "záchvat kreativity". V tomot stavu skutečně tvořím. Jednou pexeso, jindy Knihu doteků, pak zase partnerské seznamovací karty. Vrcholným výsledkem jednoho ze záchvatů byl otisk vlastního těla - od pasu nahoru. Takže spíš torzo. Moje známá, studentka umělecké školy, mi poradila, jak na to: koupil jsem tvrdý papír velikosti A0, křídy a lak na vlasy. Jelikož v budově mého zaměstnavatele máme krásné sloupy, které jsou pro otisk těla jako stvořené, rozhodl jsem se vytvořit svoje dílo tam. Samozřejmě, že po pracovní době. Na pomoc jsem si musel pozvat kolegu, protože rozemletá křída, kterou smícháte s vodou, na těle usychá proklatě rychle. Připevnili jsme papír na sloup a rozmíchali jsme barevnou směs. Abych si nezašpinil oblečení, svléknul jsem se do trenek a s kolegovou pomocí jsem velmi rychle nanesl barvu na kůži. Objal jsem sloup. Kamarád dohlédl, aby se otiskl každý kousek mého těla dokonale. Povedlo se! Z výsledku bylo naprosto zřejmé, že jde o torzo mužského těla, a dokonce vynikly moje svaly (zřejmě výsledek pěti návštěv v posilovně)! Naše práce tím v tomto okamžiku skončila a bylo potřeba jen uklidit a dát si sprchu. Ovšem se sprchou byla potíž! Cesta k ní vedla po ochozu nad halou, ve které byli stále ještě kolegové a dokonce i několi klientů, přestože už bylo po zavírací hodině. A zkuste být nenápadní, když jste celí od červené barvy a k tomu jen v trenkách - pod vámi hromada lidí, kteří mohou kdykoliv vzhlédnout nahoru. Nebylo zbytí. Ochoz jsem přeběhl rychlostí blesku, zanechávaje za sebou červenou stopu. Po sprše jsme chvíli počkali, až barva uschne, nanesli jsme pořádnou dávku laku na vlasy a opustili jsme stanoviště. Otisk v kanceláři visel ještě několik dní, než jsem jej odvezl a předal jako dárek k narozeninám. Překvapení se podařilo, radost byla na obou stranách.


Všechny moje výlety za hranice normálnosti, i ty bizarnější, o kterých jsem nepsal, mě přivedly k důležitému poznání: že jsou UŽITEČNÉ! Ať už jde o záchvaty tvořivosti, které způsobí láska, nebo o potřebu pomáhat, byť může jít o boj předem prohraný. Má smysl jít nepřipravený do posilovny - a má smysl způsobem skoro detektivním zjistit kontakt na tu osobu, která se vám v kavárně tolik líbila. Stejně tak je přínosem studovat aromaterapii, a pak masírovat klienta s erekcí, nebo udělat si kurz pro pozici bezpečnostního technika, a pak pronikat do tajů výtahových šachet. Můžete prožít báječný rok v divadle jako divák oblíbeného absolventského ročníku studentů herectví - a vzápětí můžete objevovat kouzlo Pub kvízů, ke kterým Vás přivede kamarád. Jednou vás obohatí rozhovor s prostitutem, který potřebuje peníze na dluhy a drogy, jindy debata s bezdomovkyní (vypadala jako Susan Sarandonová a byla z Itálie). Pro jedny budete blázni, pro druhé osoby hodné obdivu. Někdy si trhnete ostudu, jindy zažijete úspěch. Něco možná ztratíte, ale mnohem víc získáte. Tím ziskem jsou zkušenosti, impulsy, inspirace, poznání a radost.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama