Červen 2017

Jak se z Malešic stalo Waterloo

29. června 2017 v 14:15 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Dnes ráno jsem se probudil s bolestí hlavy a s obsedantní myšlenkou na Malešice. Šéfka týmu se probudila s bolavým prstem na noze a s neodbytným pocitem, že "ty středy jsou čím dál náročnější". Nevím, co ráno bolelo Honzu, ale jeho první příspěvek do týmové konverzace zněl: "Zku*vený Malešice!". Míra o následcích včerejšího večera mlčí. Nechci spekulovat o příčinách našeho dnešního stavu, ale z dálky jako bych slyšel ďábelský barmanův smích! Zřejmě ho platí výrobce tequily.

O vítězství jsme bojovali s těmito týmy: Feclý hlavy, Kulturní barbaři a Barbarští kulturisté. Naše hlavní konkurence tentokrát chyběla, což nám skýtalo značné naděje. Chyběla, bohužel, také moderátorka Katka, role moderátora se ujal muž, který (podle Míry) vypadá jako hokejista Honza Kovář. Náš Honza si to ovšem nemyslí a já pod tíhou důkazů (fotografie) uznávám, že jistá podoba tu je, minimálně pokud jde o druhotné pohlavní znaky. Ty prvotní nemohu posoudit.

Když začnete šetřit vodou a nahlásíte to agentuře Koniklec, dostanete se do kvízových otázek. Tak to udělala rodina Balcarových, my jsme o tom, bohužel, nevěděli. Zato jsme věděli, že tramvajáci ve Francii nosí v těchto vedrech sukně. Praktické, zkusím to navrhnout v práci. Myslím, že bankéři v sukních by určitě přitáhli pozornost klientů. Dali jsme i čtyři z pěti Nehollywoodských otázek a získali jsme 9 bodů. První kolo - první místo (spolu s kulturisty).

Opět nebyl vyslyšen hlas shůry a bylo nám to několikrát připomenuto: v každém kole minimálně třikrát. "Zku* vený Malešice!" Jsem si jistý, že se o nich nikdy nemluvilo tolik, jako včera a dnes. Nebýt jich, byli jsme první! Název této pražské čtvrti stává se pro nás synonymem neúspěchu. Následující téma Židé nám sice přineslo pět bodů, ale přesto po druhém kole klesáme na druhé místo. Neklesáme ovšem na mysli.

Třetí kolo zahajuje téma "co se nechytlo": rohovník (Honza ví - je to z oblasti sportu); podle moderátora prý snadno odvodíme staročeské názvy prvků: ďasík, kazík, barvík a chaluzík (neodvodil to žádný tým); hlubozník je podle Honzy staročeské označení pro pořádnou soulož, pro jistotu jsme ale dali na Míru (a opravdu - je to basa!); uhádli jsme význam zkratky KTZ, ale už ne talentovou soutěž. Následují pohádkové písničky, které nám přinesli čtyři body. Menší rozepři způsobila otázka, při kolika stupních se roztaví azbest. První náš návrh je 1300 stupňů, druhý 1800, Míra na to jde přes kobalt a ocel a snižuje na 1701. To nás sice přiblížilo ke správnému výsledku 1500 stupňů celsia, ale uznání se Míra nedočkal. Zásadní chyba, která se mu nevyplatila, byla ta jednička na konci: kdyby tam napsal nulu, měli bychom bod. Zisk šesti bodů nás přesto posunul na první místo. Opět tam potkáváme kulturisty.

Téma "čaje nečaje" je prý vhodné pro ženy a gaye - zmiňované pohlaví i orientaci v týmu máme, ale bohužel chybí znalosti. Za zmínku stojí snad jen jemnější varianta čaje Earl Gray - jmenuje se Lady Gray, ale jsem přesvědčený, že Honzův návrh Earl GAY by měla firma Twinings využít pro některou z chystaných novinek! Ani rozhlas není naše silná stránka, a tak jsme zpět na druhém místě. Ale jen o bod!

V posledním kole jsme putovali po fotbalové mapě, ale bohužel jsme vynechali Frankfurt. Pak přišly na řadu autogramy - Anne Hathaway píše čitelně, ale pana Bartošku bych prosil, aby se trochu zlepšil, přišli jsme kvůli němu o bod. Závěrečné pořadí: jsme druzí, jen půl bodu za vítězi! Napoleon měl Waterloo, my máme Malešice. Ještě že je v bonusové otázce Izrael, to nám jde, takže máme panáky rumu a můžeme zapíjet žal ... a jistou pražskou čtvrť. Z poza baru přichází ďábelský návrh: tequila. Má to rychlé účinky, a tak jsem zaplatil, nechal jsem si napsat omluvenku (šéfka pro jistotu také) a někdo mi zavolal taxi. Vliv mexické kultury byl znát, podle toho vypadal můj rozhovor s řidičem:
  • "Vy víte, kam jedeme???"
  • "Jo, na Jánskou."
  • "Ještě že ne do Malešic"
  • "???"

Hozená rukavice

22. června 2017 v 15:19 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Vyhrát Pub Quiz, to je zavazující. A protože jsme chtěli minulé první místo obhájit, začali jsme se včas připravovat. Adam s Bárou měli nahlášenou dovolenou, Míra si nebyl jistý, jestli přijde, nezbylo než hledat náhradníky - zareagoval Vlastík, který se posledně velmi osvědčil. Kromě toho proběhla válečná porada, na které jsme dohodli několik věcí, které měli vést k porážce týmu HfB: všichni si vezmeme týmové odznaky; pan Kronikář si navíc vezme placku "Free hugs" a nezapomene barevné čtvrtky; pro štěstí opět osaháme příliš často vítězící (přesto oblíbené) mladé germanisty; nebudu se holit. Pokud vám zde chybí dohoda o tom, že například nastudujeme něco z historie či geografie, případně že budeme sledovat aktuality, pak vězte, že náš tým hledá alternativní cesty.

Ještě před 19. hodinou jsem se zajímal, zda Míra přijde. Na to konto mi Honza vysvětlil, že 5 + 2 = 7. Bára tuto informaci doplnila rovnicí 6 - 2 + 1 = 5. Prý to znamená, že přijde. Podivuhodné. Nicméně se nás opravdu sešlo pět: šéfka Bára, Honza (záruka toho, že bude co slavit - ten den úspěšně státnicoval), Míra, Vlastík a já. Přišel čas objednat pití. Poněkud nezvykle jsem si objednal pivo, neboť mi absentující Adam poradil, že růst vousů podpořím extra porcí testosteronu. Objednat si pivo mi přišlo velmi mužné, ale vyvolalo to veliké překvapení u barmana Zdendy: "Máš vousy a už děláš chlapa, jo?!?" V průběhu večera jsem si dal pivo ještě jednou, ale pro extra dávku testosteronu je to asi málo, plnovou pořád nemám. Ještě před zahájením kvízu jsme připravili odznaky, placky a čtvrtky. Bára ověřovala, zda už jsem osahal tým HfB, na což jsem reagoval: "Já jo, a co vy?" Dostalo se mi odpovědi skoro mafiánské: "Na špinavou práci seš tady ty!"

Rozjezd jsme měli excelentní díky Honzovi! Věděl skoro všechno - my ostatní skoro nic. Nabízelo se nechat Honzu hrát samotného a odejít do blízkého East Village (proč to Honzovi kazit, že), ale nakonec jsme zůstali. Jedna z otázek se týkala sportu. Váhali jsme, kterému státu patří označení "fotbalový trpaslík", Vlastík navrhoval Vatikán. Hezká představa - jedenáct kardinálů a prelátů na hřišti hraje fotbal s maďarským týmem. Nakonec jsme museli uznat, že církevní oblečení fotbalu nesvědčí a napsali jsme Lichtenštejnsko, ale nebyla to správná volba. Další ztráta bodu byla způsobena tím, že nenasloucháme hlasu z hůry, totiž šéfce. Toho večera jsme stejnou chybu udělali ještě podruhé. Bára byla rozumná, vyčetla nám to pouze čtyřikrát. Sedm bodů nám (a třem dalším týmům) přineslo první místo. Boj začíná.

Druhé kolo zahájilo téma sobota, pak přišli blondýni. Kdo nám vzal body? Slovenský pivovar, déšť, státní svátek, muzikálová minisérie, Scooby Doo a děti Donalda Trumpa. Ocitáme se na druhém místě, ale od HfB nás dělí pouze půl bodu! Krátké debata o židovství přivedla Báru na filosofickou myšlenku: "Jak to, že máš rád Židy, když jsi taková árijská rasa, Míro?" což Míra s taktem sobě vlastním přešel, ovšem z jeho výrazu se dalo číst, co si o tom myslí: "Je to chucpe!"

Ve třetím kole jsme prokázali znalosti hned z několika oblastí: střední Evropa, střední ucho, Středozemě a zlatá střední cesta. Písničky pozpátku jsme poznali všechny, díky čemuž jsme opět získali první místo. Můžete hádat, kdo nám tam dělal společnost! V pauze se dozvídám, že se svým porostem na tváři vypadám, jako bych vylezl z popelnice. Potěšující bylo, že z té na plasty. Je to sice chucpe, ale bohužel je to taky pravda, tak jsem to po vzoru Míry přešel. Zdá se, že cesta ze stavu "vylezl z popelnice" k výsledku "fešák" bude ještě krušná.

Haiti nám moc štěstí nepřineslo, stejně tak železnice. Mimo jiné jsme měli uhádnout označení lokomotivy, která připomíná jistý předmět. Byla to žehlička. Neuhádli jsme to jen proto, že zadání bylo nejasné: měl to být předmět, který každý z nás používá. Jsme opět druzí, ale první téma posledního kola budí naději: alkohol! Nepoznali jsme pouze bylinu, která je součástí Fernetu. Měla evokovat hořkou chuť a začínat na písmeno Z. Jakýmsi zázrakem se stalo, že Swingladies i HfB vymysleli stejnou neexistující květinu: zhořec! Po alkoholu přišly vrásčité celebrity. Zisk osmi bodů znamenal druhé místo. Mladí germanisté měli jen jediný bod navíc! Hlavní výhra je tedy jejich, ale bonusovou otázku jsme dali a máme co slavit. Ještě než jsme se pustili do oslav a zapíjení, musel Míra spolknout ještě jednu hořkou pilulku (zřejmě ze zhořce): "Vidíš to, tuna železa je vtipnější, než Ty." V jeho očích jsme toho večera podruhé mohli číst ono výstižné hebrejské slovo.

I když nejsme první, máme co zapíjet: Honzovy státnice, bonusovou otázku a ten jediný bod, který nás dělí od vítězství! A když slavit, tak i s kulturním programem: pan kronikář recituje Máchův Máj, Vlastík ho doplňuje dalším evergreenem: "Jan Balada: Neruda česká." Tým HfB nám ovšem háže rukavici: pokud nechceme ztratit čest, musíme příště vyhrát!

Výlet do Kroměříže aneb Poděkování

17. června 2017 v 19:59 | Michal Novotný |  Maléry pana Novotného
Tým Swingladies dnes absolvoval výlet do Kroměříže, která je rodištěm pana kronikáře. Ten se proto ujal role průvodce. Zúčastnili se Bára, Míra a Honza. Den to byl náročný a výživný, posuďte sami.
  • Ranní slunce výpravu navnadilo, ale o vnady jsme přišli již při cestě vlakem. Body dolů za déšť, vítr a chladné počasí.
  • Čteme si posudek diplomové práce Honzova kamaráda - dozvídáme se, že její přínos je nulový. Nic tak člověka nepotěší, jako cizí neštěstí.
  • Míru okouzlil antikvariát na kroměřížském nádraží (miluje knihy) - zareagoval až na větu: "Míro, za minutu začíná výklad o historii města!"
  • Židovská část některé účastníky zklamala - synagoga ani hřbitov již neexistují, radnice vypadá nežidovsky, potěšila snad jen separační zeď.
  • Zdá se, že židovská je zde alespoň banka.
  • Návštěva kostela panny Marie - pan kronikář má co dělat, aby se na svaté půdě nesmál nahlas, proto kostel spěšně opouští.
  • Velké náměstí - Bára poslouchá výklad, pánové bez zájmu postávají a nevnímají.
  • Věž kroměřížského zámku poskytla třem členům rozkošné výhledy, pan kronikář stojí připláclý na zdi věže z důvodu závratí.
  • Hledáme mrtvolu v bedně - nacházíme jen písek.
  • Prohlídka zámku - Míra fotí, i když je to zakázané. Dostává se mu napomenutí.
  • Průvodkyně nám ukazuje místnosti běžně nepřístupné. Na žádost pana kronikáře nás pouští také do kaple.
  • Zdá se, že nám šlape na paty další skupina, proto poslední čtyři místnosti prvního patra bereme poklusem a bez výkladu.
  • Míra studuje knihy v zámecké knihovně (a zřejmě zvažuje, jak to zařídit, aby nenápadně odnesl tu nejtěžší z nich - má 36 kg!), ostatní vraždí pohledem rozjívené německé děti.
  • Návštěva čokoládovny zvyšuje naši chuť k jídlu, a proto raději odcházíme do restaurace Černý orel.
  • Pivo, pivo, pivo, čaj. Polévka nadchla, steak zklamal - body dolů.
  • Pivo, pivo, káva, voda … a znovu čokoládovna. Někteří neodolají.
  • Návštěva kostela svatého Mořice. Míra šmejdí po všech koutech, neb je zvídavý, Bára to laskavě až maminkovsky komentuje: "Mirečku, kdepak Tě máme? Co si to strkáš do té tašky? Tu svěcenou vodu nepij!"
  • Procházíme kolem piaristické koleje a piaristického gymnázia až ke kostelu svatého Jana Křtitele - kupodivu je otevřený a dokonce získáváme fundovaný výklad od přítomné průvodkyně.
  • Masaryk je v podživotní velikosti a navíc po*raný od ptactva. Zklamání.
  • Nabíráme směr Květná zahrada a zjišťujeme, že Honza je hodinový manžel! Právě parkuje u bůhví čí manželky!
  • Libosad je neudržovaný, nedokážeme se shodnout, zda jde o záměr nebo o zanedbání, body dolů.
  • Malý skleník je propadák, Bára tam za žádnou cenu nechce, Míru zklamala kašna, Honza se nevyjadřuje.
  • Z důvodu nedůvěry přeměřujeme kolonádu. Zvažujeme, která metoda měření bude nejlepší, nakonec zvolíme google mapy - délka podle měřítka naštěstí odpovídá!
  • Bára fotí pana kronikáře - vychází z toho strýček Fester. Ani pozdější pokusy nedopadnou lépe. Bohužel to není chyba fotografa.
  • Pan kronikář se dostává do podezření, že je pedofil - volá na holčičku, která jde už druhý den ze školy … secesní psychiatrická léčebna je naštěstí nadohled.
  • Obhlížíme barokní kašnu - postavy na ní drží hřídel a izolátor. Inu, baroko.
  • Míra šmejdí po bludišti a ztrácí se v roští, ostatní jdou zkratkou.
  • Pánové jsou neukáznění a neposlouchají pokyny Báry při focení, Bára rezignuje.
  • Kapr v rybníku na Honzu upřeně čumí. Honza jej vyzývá na pěstní souboj. Kapr se chystá vyjít po schodech za námi, ale ukazuje se, že kapři plavou ve dvojicích. Přesila! Navíc se zdá, že je to kapří policie.
  • Výšlap na jahodový vršek. Zřejmě chybný název - jahody tam nejsou, zato je tam větrno a chladno.
  • Dostává se mi poučení o škodlivosti kouření. Slavná fotografie Adiny Mandlové a Oldřicha Nového s cigaretou jako argument nezabere - vždyť přece umřeli!
  • Míříme k ptačinci. Asi jsme zábavní, přítomné slepice se smějí. Zato kohout pózuje, evidentně se rád fotí.
  • Králíci z králičího kopce se nechtějí ukázat, ale nakonec se jeden přemůže. Vypadá jako kočka.
  • Velký skleník zaujal. Pan kronikář zde potkává předobraz toho, jak bude vypadat poté, co se pár týdnů nebude holit. Je to poněkud děsivé. Báru u předobrazu zaujal chrup, který je stejně děsivý.
  • Míra se zajímá, kolik kaktusů by musel sníst, aby pocítil halucinogenní účinky. Kilo je ale opravdu moc, to nedá, a tak si žádný kaktus nekoupí.
  • Obracíme své kroky zpět k zámecké čokoládovně - následuje Bářin čokoládový orgasmus. (Že by nějaký ten bodík nahoru?)
  • Procházka po Podzámecké zahradě je opravdu krátká - cca 15 metrů.
  • Zmožení účastníci odjíždějí, někteří si povídají, jiní spí … a pan kronikář dostane zákaz čtení knih do té doby, než přečte Honzovu diplomku.
Bez ohledu na bodové hodnocení musím říct, že jsem se královsky bavil a hodně smál. Není taky divu, vždyť na hrudi nosíme placku s nápisem Dreamteam! A tak tento článek chci uzavřít velkým poděkováním všem zúčastněným i nezúčastněným: je mi ctí, že jsem byl do týmu Swingladies přijat, a bylo mi ctí Vás po svém rodném městě provést. Moc Vám děkuji!

Vítězství aneb Sliby se mají plnit

16. června 2017 v 18:38 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Ve středu odpoledne nic nenasvědčovalo tomu, že bychom si měli užít další krásný kvízový večer: Míra se omluvil už minulý týden, Bára hlásila, že se musí starat o štěně a Adam mlčel. To by ještě nemuselo nic znamenat. Ovšem když vám šéfka týmu začne klesat na mysli a napíše "Já na to s*ru", je třeba zmobilizovat síly a zachránit situaci. Já i Honza jsme se do toho s vervou pustili a v podstatě jsme slíbili, že tentokrát budou super otázky a že vyhrajeme. A už předem jsme litovali naši hlavní konkurenci (Hier für Bier), protože dnes zcela jistě nebudou první! Zabralo to a šéfka nakonec napsala blazeované "Pfff, tak jo". Na poslední chvíli se mi naštěstí podařilo sehnat posilu - Vlastíka. Jeho oborem je historie, čímž výborně doplňuje torzo našeho týmu. Má vousy, takže zapadá do prostředí (Kentaur Bar and Barber Shop) … a tak jsem se tentokrát neoholil … ve víře, že nám toto moje gesto přinese štěstí. Dobrým znamením bylo i prohlášení moderátorky Katky: "Dneska jsou super otázky, to bude pohodový kvíz!" Fajn, zbývala už jen maličkost: OPRAVDU VYHRÁT.

V aktualitách jsme se dozvěděli, že zaměstnanci radnice musejí močit v sedě a že dopravu v Bratislavě zastavily labutě. Pravda, podstatou úspěšného kvízování je, že to VÍTE, ne že se to máte dozvědět, takže rozjezd nebyl úplně nejlepší. První vlaštovkou byla filharmonie v reflexních vestách na staveništi. Chanel ovšem nepobouřil ani plavkami, ani krajkami … ale bumerangem. Druhý z pěti bodů v aktualitách přinesl Honza s Tomášem Sivokem. Následovaly nejcennější značky světa, kde jsme získali čtyři z pěti bodů. Celkový zisk šesti bodů nám přinesl 3 místo. To mne trochu zneklidnilo. Ale říkal jsem si, že když si pro štěstí sáhnu na přespříliš často vítězný tým HfB, určitě to pomůže. Sáhnul jsem si na všechny. Nabádal jsem i ostatní členy týmu Swingladies, ale marně.

Oceány nám daly plný počet bodů, horší to bylo s hybridy. Kdo je otcem a matkou muly i mezka Honza věděl, poznal i Hanebný pancharty. Pancharty Primuse jsme neznali, stejně tak hanebného Lisenka. Připočítejte šířku Mariánského příkopu, získáte 7 bodů a (pozor!) vyšvihnete se o jedno místo nahoru, navíc šlapete hlavní konkurenci na paty! Svitla naděje a po pauze přišel Josef. Věděli jsme (nikoliv DOZVĚDĚLI JSME SE), kdy má svátek, dvě ze tří literárních postav, kdo byl náš dědek Josef, čím se vyučil strýc Pepin a poznali jsme i Pepe jeans. Parlez-vous francais? To se neptám, ptali se nás. Jako francouzštinář jsem dostal příležitost - četl jsem všechny francouzské názvy (a opravdu jsem si to užíval). A náš tým ukázal, co v nás je: ELO + Paul McCartney + Frühlingová + Piti piti pa + 2500 = 5 bodů. k tomu 4,5 za Josefa a dostáváme se na 1. místo! Nechtěl jsem radostí křičet, předvedl jsem tedy pouze pantomimu, kterou šéfka ocenila slovy: "Ty bys to mohl natočit jako gif!"

Abych si udržel čistou hlavu, odložil jsem víno a odhodlal jsem se zůstat do konce kvízu jen na vodě. Začali jsme tématem New York v seriálech. První otázka se týkala Sexu ve městě. Na to Vlastík prohlásil: "Jinej seriál, než Sex ve městě, neznám." … což Bára komentovala slovy: "Myslím, že teď ale začnou ty jiný!" Nevěděl Vlastík, věděli ostatní. V další fázi na nás Katka vytasila dřevo: dýmky, modely, hudební nástroje, jasan … všechno jsme dali! Pak přišel číšník Gunther, ale bod nám nepřinesl. Předvádím další gif a naše hlavní konkurence klesá na 3. místo. Už ani šéfka nepochybuje a do posledního kola jdeme s dlouho neviděnou bojovností!

Vlastík sice zná jen Sex ve městě, ale tohle kolo bylo jeho: vojevůdci. Začali jsme americkou občanskou válkou. Trochu jsme zaváhali u Žižky (měl koule z olova a my jsme měli hádat, co měl uschované v zadní části těla - pokud to nevíte, byl to olověný zásobník, prý se to učí na základní škole). Göring byl tlustý, proto Vlastík poznal jeho uniformu, navíc věděl i bitvu u Thermopyl. Skóre nám kazil jen kožešník Žukov. Posledním tématem večera byli tři v jednom - dali jsme dva (body z pěti). Jako bonus jsme společně vydedukovali, kolik obyvatel má Trocnov. Vyhráli jsme! Přesně, jak jsme prorokovali a slibovali! Nevím, jestli to způsobilo to odhodlání, se kterým jsme motivovali šéfku, nebo moje sahání na vítěze … nebo ty Vlastíkovy a moje vousy, ale byli jsme první! Hlavní konkurence 6 bodů za námi!! A mně vám bylo těch HfB opravdu líto … v oslavách mi to ovšem nezabránilo!



Objednali jsme cognac Rémy Martin, přijali jsme gratulace a poukaz … a naše radost byla bezbřehá! Hned jsme také psali odpadlíkům (a chvíli to vypadalo, že se stanou předmětem oblíbené a dlouho nerealizované debaty "koho vyloučíme"). A tady někde jsem buď udělal chybu, nebo první krok ke změně svého image: majiteli Kentaura jsem slíbil, že se tři měsíce nebudu holit (i Barber shop potřebuje příliv nových klientů). Možná bych to nebral až tak vážně, ale druhý den mi přišla zpráva, že chlapské slovo, podpořené plácnutím, slibem a rukoudáním, platí. Takže přátelé, sliby se mají plnit, proto se do 14. září NEHOLÍM. A vím, co dělám. Zdenkova zpráva totiž obsahovala PS, které mne naplňuje nadějí: "Budeš fešák!" … beru to jako slib!

Jak překonat sebe sama aneb Den ve znamení flow

9. června 2017 v 15:16 | Michal Novotný |  Co život dal
Dnešní den mne přivedl k poznání, jak překonat sám sebe, jak dokázat víc, než si člověk myslí, že může. Výsledkem dnešních úvah jsou tato ponaučení:
1) Myslete na přátele
2) Zbavte se zbytků
3) Vytvářejte příležitosti

Ad 1) Přišel jsem z práce domů a pocítil jsem únavu a neuvěřitelnou lenost. Ani chuť k jídlu jsem nemě! Že mám napsat přání k svátku? Že bych měl ustlat postel, umýt nádobí, vyvětrat, nakoupit, nachystat si večeři, vymyslet program na večer? Uf, nechce se mi, to počká, zítra je taky den. I uvařil jsem si kávu, zapálil cigaretu a začal jsem si číst nadpisy článků a příspěvků na Facebooku (protože číst CELÝ článek mi připadalo ohromně únavné). Ale když jsem viděl svoje přátele, napadlo mne, co kdyby chtěl někdo z nich přijít na návštěvu? Někteří u mne ještě nebyli, možná budou chtít prošmejdit byt - a ta neustlaná postel, neumyté nádobí a moje energie na bodu mrazu … Vystřelil jsem ze židle a dal jsem se do uklízení. A se zvyšujícím se indexem uklizenosti bytu vzrůstala i moje energie!

Ad 2) Když jsem se s úklidem dostal až do kuchyně, zjistil jsem, že buď umyju nádobí ručně, nebo musím ještě nějaké zašpinit, aby se mi vyplatilo zapnout myčku. Nakouknu tedy do ledničky a ejhle, je tam v hrnci zbytek segedínu! Zbyla mi od včerejška cereální bageta, to půjde. Chtělo by to ještě dezert - ale když si v misce rozmíchám tu trochu jogurtu, co tu mám od soboty, s medem a ořechy, tak to bude ňamka uhaha. Nachystal jsem si tedy večeři a tím jsem získal pro doplnění myčky: hrnec, pokličku, talíř, příbor, misku, malou lžičku, prkénko a nůž. Vzhledem k tomu, že jsem byl celý den hladem, značně mi to pomohlo a začal jsem se cítit zase o něco líp. Navíc jsem mohl zapnout myčku a zbavil jsem se zbytků. (Pro ekology dodávám, že kelímek od jogurtu jsem vytřídil do plastů, stejně tak sáček od bagety a od ořechů.) Podařilo se mi tedy vyburcovat chuť k jídlu, nachystat večeři, uklidit ledničku, umýt nádobí … a ještě jsem byl ekologický! Srovnáno se stavem "zítra je taky den" to byla téměř hyperaktivita!

Ad 3) Jsa takto posilněn, usedl jsem k notebooku a napsal to přání k svátku. A taky jsem začal konverzaci na chatu, ze které vyplynulo příjemné setkání. Vytvořil jsem příležitost, jenže ouha, co moje vlasy?!? Mám je dlouhé = víc než těch 5 milimetrů, na které mi je stříhá strojek, musím je zkrátit! Nevíte, jak složitá to je operace: odnést z koupelny předložku, co je před vanou, nachystat vysavač (na ty ostříhané vlasy), nachystat čistič koupelen a houbu (abych pak mohl umýt umyvadlo), umýt si hlavu, třikrát projet celou hlavu strojkem (aby mi nikde netrčel ani milimetr), vysát vlasy z podlahy, vysprchovat se, utřít podlahu, umýt umyvadlo, vrátit koberečky a vysavač na místo. Téda, tolik práce za mnou … Na tomto místě musím poděkovat mé zlaté kamarádce Mirce - to je ta osoba, která mi moji vlastní poučku o vytváření příležitostí připomíná. Mirindo, děkuji.

Nezbývá než vysvětlit, jak to celé souvisí s nadpisem "Den ve znamení Flow" … Inu dnes jsem se hned zrána pustil do tvorby prezentace na školení. Blíží se jedenáctá hodina a já si říkám: "Ještě dokončím tento blok, a půjdu na oběd." Když v tom to přišlo: FLOW! Dokončil jsem ne 1 blok, ale všechny! Hlad jsem nevnímal, uklizečku jsem zaregistroval až v okamžiku, kdy mi sáhla na nohu (chtěla vysypat koš, který mám vedle pravého lýtka). Zvonění telefonu jsem zaregistroval až jako zmeškaný hovor. A když jsem se podíval na hodinky, jestli už je čas na oběd, bylo 16:30. To moje krátkodobé vyčerpání způsobil ten krásný stav, kdy jste ponořeni do práce, nevnímáte svět, hrozně vás to baví a hlava jede na plné obrátky. A já považuji za velké štěstí, že moje práce tyto stavy vyvolává.

Večer plný opakování aneb Statistika je neúprosná

2. června 2017 v 11:43 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Fyzikové jsou lidé chytří, vtipní, sympatičtí, sportovní i sečtělí, ale poněkud nepraktičtí. Proto se jim snadno může stát, že po krásném dni stráveném na kole mají takové spáleniny od Slunce, že se nemohou dostavit na kvíz. Ne tak lékařky! Ty přesně vědí, co fyzikům poradit: "Příště se namaž!" … toho večera jsme se, myslím, namazali všichni.

Šéfka týmu přišla na poslední chvíli, opět zachraňovala životy v tramvaji. Zvažovali jsme, zda lze život zachránit výměnou plomby, tracheotomií provedenou zubařskou vrtačkou či rajským plynem, který s sebou pro všechny případy nosí každý zubař. Zřejmě mi něco uniklo, protože z vysvětlení jsem pochopil, že šéfka slečnu zachránila pouhou svojí přítomností. Za odměnu jí byly nabídnuty lístky do divadla … ale dala přednost kvízu … buď proto, že je tak zodpovědná, nebo proto, že by se stala předmětem debaty na téma "koho vyloučíme".

Dovolte, abych Vám představil naše konkurenční týmy: nahoře u holičských křesel sedí Nežní barbaři, pod nimi Kulturní barbaři. Naproti nim HfB (neboli Hier für Bire - náš nejoblíbenější a velmi často vítězící tým), za barem LTT (význam zkratky netuším, mohlo by to znamenat "Léta to tutlám", ale raději se na to zeptám). Před barem pak můžete vidět Drahaňáky. Nejvyšší židle je určena pro moderátorku Katku, ta ještě netuší, že toho večera zažije dramatické okamžiky, takže je zatím usměvavá a klidná.

V prvním kole jsme nezabodovali. Po nepříliš dobře zvládnutých aktualitách jsme nepříliš dobře zvládli také téma "Ať žijí doktoři". Z míry nás vyvedla Ábelova cena, respektive obor, kterého se týká. Jediný Ábel, na kterého jsme si vzpomněli, byl bratr Kaina, který pracoval v oboru pastevectví, za které se, počítám, cena nedává. (Co mne ovšem zaujalo, když jsem si Ábela hledal ve Wikipedii, je původní význam tohoto jména: ranní pára nad vodní hladinou, která po východu slunce rychle zmizí. Člověk by nevěřil, že do čtyř písmen se vejde celé souvětí!) Se čtyřmi body jsme obsadili (kupodivu) druhé místo. V pauze domlouváme výlet do Kroměříže a chatu na přehradě. Adam doporučuje, abych byl na zmiňované chatě izolován na balkóně, protože bych svou potenciální přítulností mohl obtěžovat ostatní členy týmu. Díky, Adame … a v Kroměříži Ti radím, abys zvýšil svou pozornost! Hrozí, že si sedneš do tiramisú!

Francouzské regiony nám šly celkem dobře: poznali jsme Bretagne, polévku bouillabaise, vlajku ostrova … ovšem co francouzského máme v lednici nám vrtalo hlavou do poslední chvíle. A byl to Honza, kdo si vzpomněl: dijonská hořčice! Další téma předznamenalo náš konečný výsledek: bramborové medaile! Sport není nic pro mě. Adam se sice pokoušel ověřit si, jestli nevím, který maratonec měl 4. místo v Berlíně, ale marně. Maratonce neznám ani jednoho. Bonusové francouzské departementy odhadujeme (na rozdíl od odhadů v minulém kvízu, kdy se naše odchylky pohybovaly v řádech milionů) celkem přesně, ale bohužel jeden z týmů byl lepší. Posouváme se na třetí místo.

Třetí kolo zahajuje téma WC a s ním se blíží bouře! Tu způsobily dvě otázky: "Proč se WC dříve označovalo dvěma nulami?" a "Jaký je název pro chemickou sloučeninu WC?" … Swingladies trvají na tom, že odpověď "číslo místnosti" zcela jasně implikuje požadované řešení "aby se WC odlišilo od pokojů". Něžní barbaři zase trvají na tom, že karbid není přesný chemický název a že tedy jejich odpověď je správná! Za chvíli se hádá půlka lokálu, druhá polovina se dobře baví a pan hlavní k tomu pouští hudbu jak z grotesky. Katka bledne, její vysoká židlička se pod ní kymácí … ale nakonec to ustojí, všichni se uklidníme a pokračujeme dalším tématem - zpátky v čase. Bonusová otázka, týkající se maximální délky ocasu medvěda hnědého, nás vede k zamyšlení, co přesně má autor na mysli. S odpovědí 22 centimetrů získáváme bod … ale stále jsme na vážkách, o který ocas jde. Další hádka ohledně WC už nemá takové grády, ale Katka přece jen odchází na čerstvý vzduch.

Poslední dvě kola už nepřinesla mnoho zajímavého. Kombinatorika a pravděpodobnost způsobila dvě věci: veliké počítání a hádku uvnitř týmu. Máme jediný bod. Konspirační teorie - opět jediný bod. Hádej, kdo jsem - totéž. Jedině přísloví nám šla, ale stačilo to jen na bramborovou medaili. Bonusovou otázku vyhráli Drahaňáci, ale nevadí - rumy objednal Honza a zapíjíme s ním zkoušku z ruštiny. Zapíjí se také hádka s Katkou a hádka uvnitř týmu, v důsledku čehož se všichni usmíříme. Následuje několik tequil s barmanem Honzou … a někde tady se stane, že se věci začnou dít opakovaně:
· Prochází kolem nás dáma venčící psy.
· Potkávám pana architekta s obrovským vlkodavem.
· Jdu obhlédnout situaci do East Village.
· Znovu kolem nás prochází dáma venčící psy
· Podruhé potkávám pana architekta s obrovských vlkodavem.
· Opět jdu obhlédnout situaci do East Village.
· Honza, zdá se, usíná.
· Volám taxi a jedeme domů.
· Před domem potkáváme Katku na kole.
· Honza nechce domů, pokoušíme se pokračovat a nabíráme směr Aloha bar.
· Potkávám svého barmana z Kahly.
· Ve 3 ráno je kupodivu všude zavřeno.
· Opět potkávám svého barmana z Kahly
· Znovu jdeme domů.
· Podruhé potkáváme Katku na kole.
· Honza zase nechce domů, pokoušíme se pokračovat a nabíráme směr Dřevěný orel.
· Stále je všude zavřeno.
· Honza podruhé toho večera usíná - tentokrát pod bankomatem.
· Po třetí jdeme domů … a tentokrát také dojdeme domů.
· Honza usíná v předsíni a poté na gauči v obýváku.

Blíží se čtvrtá hodina ranní. Zatímco fyzikové jsou nevyspalí kvůli spáleninám, ostatní členové týmu Swingladies to mají v důsledku kvízování. Statistika je neúprosná! Psal jsem to už dříve - průměrný účastník Pub quizu nechodí spát před půlnocí. Dobré ráno!