Červenec 2017

Degustace rumů aneb Co způsobil čtvrtý vzorek

28. července 2017 v 15:43 | Michal Novotný |  Maléry pana Novotného
Po včerejší degustaci rumů v Kentauru stojím před problémem, jak tento článek pojmout, aby byl zveřejnitelný a aby nikoho neurazil. Rumovému průvodci Jakubovi se (za značné spolupráce publika) podařilo tento zážitek povýšit na událost smyslnou až orgastickou. Prsty v tom mají také Olli a Joky z Finska. Pochopíte, až se dostaneme ke vzorku číslo 4.

Sešli jsme se v pěkné sestavě: Katka, Bára, Edit, Tomáš, Honza a já. Na stole nás čekaly sklenice na rum, karafa s vodou, tyčinky, nachos a dva dipy - pikantní a avokádový. Avokádový se mi podařilo překřtít na mangový. U označení "mango" jsme setrvali po celý večer.

Degustaci zahájil Jakub otázkami: "Víte, co je to rum? Byl už někdo z vás na degustaci rumů? Byli jste aspoň na degustaci vína?!?" Nikdo nic nevěděl, nikdo nikde nebyl. Nevyhlášenou soutěž o nejburanštější hlášku zahájilo několik účastníků tuzemákem. Do této nepsané soutěže se postupně zapojily všechny stoly. Řekl bych, že jsme si to i užívali. A Jakub to bral s klidem a s trpělivostí. Prokázal, že je velmi tolerantní.

Dostali jsme informace o destilaci, původu i stáří rumů, dozvěděli jsme se, co je to Angels´ Share, zjistili jsme, že jeden rok zrání v tropech = tři roky zrání ve Skotsku, seznámili jsme se s pojmem solera a poté jsme byli poučeni, že pro posouzení kvality rumu potřebujeme čich, zrak a chuť. Pro čichovou zkoušku nám Jakub doporučil čichat každou nosní dírkou zvlášť. Na to konto pak Bára u zrakové zkoušky navrhla dívat se každým okem zvlášť - okamžitě to zkoušíme! Pan průvodce poté pronese poněkud nebezpečnou větu, které se Bára i já okamžitě chytneme:
  • Jakub: "Kdyžtak je možnost se na cokoliv podívat blíž."
  • Bára: "Teď hned?"
  • Já: "Na cokoliv??"
Zdenda nalévá první vzorek - Flor de Cana (sedmiletý, Nicaragua, rodina Pelas založila palírnu 1890). Honza vkusně reaguje: "Já si dám plnou!" (Příspěvek do nevyhlášené soutěže.) Vzorek hodnotíme každý po svém: já dávám rumu jednu hvězdu ze tří, Honza zjišťuje, že pivo po tomto rumu chutná líp. Edit přichází s příspěvkem, že kocovina z barevných alkoholů je horší, než z bílých. Uvažujeme, že to experimentálně prověříme. Rozdělujeme se do dvou skupin - jedna pro bílé alkoholy, druhá pro barevné. Navrhuji vytvořit srovnávací skupinu pivařů (Honza). Někdo další navrhuje udělat také skupiny dle věku a pohlaví. Závěrečné rozdělení Bára glosuje slovy: "Co kus, to skupina!".

Přichází druhý vzorek - Flor de Cana (18 let), kterému dávám tři hvězdy! Nazval bych to echt rumem a je to můj favorit večera. Třetí na řadě je Gosling´s Family reserve (rum 16 až 20 letý, Bermudy, v lahvích od šampaňského, číslované lahve, černá pečeť a není to solera!) Jakub labužnicky popisuje chuť: "karamel, oříšky, čokoláda …" a Honza to doplňuje slovy: "Dáš si pulčáka a jako bys snědla celej dort, Báro."

Kuřáci si vymínili pauzu, během které probírají (mimo jiné) svoje zkušenosti s trávou. Nejmenovaný účastník debaty začal svůj příspěvek opravdu zajímavě: "Jednou z trávy, to jsem ještě dělal vrcholový sport, …" Zřejmě mám o sportu a sportovcích zkreslené představy.

Přichází klíčový moment večera! Zdenda nalévá Ron de Jeremy - solera, 10 - 15 let (který mají na svědomí již zmiňovaní Olli a Joky, takto majitelé reklamky, kteří svůj rum pojmenovali po pornoherci) - tento rum udal směr naší debaty:
  • Bára: "Olli, Joky, Jeremy - ty jména jsou všechny porno."
  • Jakub: "V každé lahvi je prý kousek jeho samotného!"
  • Honza: "Ten chlap by se rozdal."
  • Bára: "To nevím, jestli to ještě chci pít!"
  • (Honza ukazuje Báře fotku Rona Jeremyho.)
  • Bára: "Tak to už nechci pít!!"
  • Já: "Dávám mu dvě hvězdy."
  • Na to reaguje Jakub: "Zdendo, pusť mu video, ať mu dá tu třetí hvězdu."
Pátým rumem v pořadí je Relicario, který ode mne získává dvě hvězdy (Dominikánská republika, sušší, solera.) Jako vždy začínáme čichovou zkouškou a dodržujeme pravidlo "každou nosní dírkou zvlášť" … naše příspěvky raději uvedu beze jmen:
  • X: "Taky zkouším díry!"
  • Y: "X a jeho díry - rubrika v blogu!"
  • Z: "Cítím třísloviny!"
  • X: "Z, ty taky ve všem cítíš třísla!"
  • Y připomíná jistou příhodu, která skončila bolestí kyčlí a dodává: "Zajímavé, že vždycky jsi poblíž ty, X!"
Jako poslední přichází rum Bayou (americký z Louisiany, solera, čtyřletá firma s kajmanem ve znaku, přidávají karamel, chuť je ostřejší). B s lahví rumu v ruce se nám svěřuje: "Mám to rád v ruce, rád s tím chodím!" Jakub chce zjistit, který rum chutnal účastníkům nejvíce, a tak dává hlasovat. Po prvním hlasování Zdenda upřesňuje zadání: "Zvedejte ruce jenom!" Následuje potlesk Jakubovi a Zdendovi, který Y komentuje slovy: "Tobě nikdo netleská, Zdendo, ty seš jenom hezkej!" Jakub pak rychle opouští bar, zřejmě chce být ušetřen toho, jak naše debaty ještě přitvrdí.

Následuje volná zábava již značně rozjívených účastníků, objednávají se další rumy (případně piva) a přicházejí další hlášky, jejichž směr udal čtvrtý vzorek. Náš rozhovor se chvíli točil kolem zdánlivě neškodného tématu zubaři. Poté, co jsme probrali ceny, přicházejí na přetřes sestřičky. Podle A si prý nechávají sestřičky platit dva tisíce na hodinu a prý mu i podrží (hlavu). X tvrdí, že mu sestřičky nikdy nepodržely. Při další objednávce se Bára zajímá, který rum nám Zdenda naléval před chvílí, na to Edit pohotově reaguje: "Naposledy tady byl s pornohercem." Zdenda šibalsky: "Já příjdu s kýmkoliv!" My s Katkou si jdeme objednat na bar. Katka doporučuje zelenou láhev, já váhám, jestli si nemám dát tu, která je v krásném obalu - kožený pytlík. Katka to rozhodne: "Dej si pytlíček, to vypadá jako hromada překvapení!" Venku ještě proběhne krátká úvaha na téma nevěra, kterou Y shrnuje slovy: "Sex s gumou JE nevěra, akorát to stojí za h****!" Chystáme se domů a chvíli to vypadá, že všichni budou spát v mém bytě, nakonec k tomu nedojde.

Ráno čtu na Facebooku: "Taky jste jak rumové pralinky z té degustace? Já rozhodně!" Podle dostupných informací můžu říct, že autor těchto slov není sám (další jsou například X, A a Z) . Na závěr musím dodat, že tentokrát nejen že jsem košili neztratil, ale jednu cizí pánskou jsem ráno našel ve svém batůžku! Vím, komu patří i jak se ke mně dostala! Nejsem si ovšem zcela jistý, jestli to ví její majitel.

Když nevíte coby, vyřeší to Tobi!

27. července 2017 v 17:18 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Ivane, jelikož moje blogy mají mnoho slov, přejdi rovnou na poslední odstavec, pouze pro Tebe jsem napsal krátké shrnutí.

Tak jsme se sešli v plném počtu: Bára, Honza, pan Kronikář a tři náhradníci (Tom, Ivan a Vlastík). Vlastík mne včas informuje, že mu "jedou gely" (do vlasů? lubrikační? … a tohle řeší v práci?) a z toho důvodu přijde se zpožděním. Dostavil se také maximální počet týmů, takže všechna místa byla obsazena. Týmu Swingladies dělali konkurenci týmy Muchkin, All Clevers, Papírová růže, Kulturní barbaři, Barbarští kulturisté a HfB, které jsem si tentokrát neosahal pro štěstí, byť to mein Chefin navrhovala.

Můj návrh, abychom si mezi sebe rozdělili dny, kdy studujeme aktuality, neprošel. Zaznělo jen lakonické "Kdy je budem studovat? A který zdroj je ten správný?!?" … podle toho to také dopadlo. Dva body z pěti. Zaujala mne zejména otázka ohledně knihy "Naši pastýři" - shodou okolností Ivan dodal aktualitu z osobního života svého syna, která byla na podobné téma: "On už má ve školce dva chlapce, které bačuje!" Šikovný chlapec, zřejmě po tatínkovi. Ani částečně uznané státy mnoho nepřinesly. Byli jsme dokonce tak blazeovaní, že jméno muže s iniciálami MA jsme se nepokusili ani vymyslet. A tak se ocitáme se čtyřmi body na šestém místě.

Chvíle pro reklamu: "Chcete být zdraví a fit? Potřebuje Vaše tělo minerály a stopové prvky? Chcete být originální? Pak použijte Ivanovu metodu: po každém panáku sklenici Vincentky! Je zdravá. Je osvěžující! A hodí se ke každé přiležitosti!!"

Druhé kolo bylo mnohem úspěšnější. Letní slunečné téma spolu se sportovními zajímavostmi jsme prošli se ziskem 8,5 bodu, což nás posunulo na třetí místo. Pokud rozumíte historii, filmům, literatuře, příbuzenským vtahům ve "vyšších kruzích" a psaní na stroji (stačí psaní levou rukou), dáte to taky. Jen obludný počet záměrných vlastňáků jsme neodhadli zcela přesně. Je to s podivem, protože vlastňáky ve fotbálku mi jdou báječně. Toho večera jsem měl opět příležitost to předvést.

V pauze probíráme obsah alkoholu v jablečném džusu. Je tam! Ale nemusí se uvádět na etiketě. Takže řidiči, pozor na následky: pokud ho vypijete litr, tak nejen že nadýcháte, ale ještě se pos***te! Bližší informace Vám podají Honza a Tomáš.

"Škoda lásky, kterou jsem Tobě dala." To se ozývalo od našeho stolu s příchodem tématu Škoda. Kromě vědomostí o této značce aut se hodily také znalosti o pohřbívání. Rozvířili jsme debatu, zda je možné a legální pohřbít jednoho člověka na čtyřech místech. Vzhledem k tomu, že jistého francouzského šlechtice, který zesnul v cizině, před převozem do vlasti uvařili, aby se nezkazil, považoval jsem to za celkem možné. Podle Wikipedie (oblíbený zdroj autorů otázek do Pub kvízu) se kostra dospělého člověka skládá zpravidla z 207 kostí. Z toho vyplývá, že dospělého člověka můžete pohřbít až na 207 místech. Není to zajímavé?! Další téma bylo poslechové: One hit wonder. Ale ani moderátor netušil, kdo jistou známou píseň převedl z mollové tóniny do durové. Osobně jsem s kamarádkou vyzkoušel opačný postup, když jsme píseň "Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí … šťastné a veselé" převáděli na jiný svátek, ne tak veselý: "Po roce den upálení mistra Jana Husa, den upálení mistra Jana Husa přichází … nešťastné a smutné!" Získáváme 6,5 bodu, ale ze třetího místa se nehneme. Od mladých germanistů nás dělí pouhé tři body, jsme rozhodnuti bojovat do posledního dechu!

Téma první věta je zcela jistě doménou HfB, my jsme byli spíš průměrní. "Já ty první věty spíš přeskakuju. Informace o vlaku, který kamsi jede, není příliš návodná. Já moc nečtu." - to je jen malá ukázka objektivních důvodů naší průměrnosti. Mlýny a pekárny, to už byla jiná. Bohužel si nikdo z nás nevybavil, jak správně vypadá hrací plocha hry Mlýn, což nám vzalo jeden bod. Stále třetí místo. Rozdíl od HfB zvyšujeme na čtyři body.

Mezi zvířaty jsme si vysloveně libovali. Jen jsme váhali, zda jistý sci-fi film lze ještě označil jako béčkový, když je tak neskutečně příšerný. Podle Swingladies (zatím nevyužitý zdroj autorů otázek do Pub kvízu) je pro tento film adekvátní písmeno Z. A to bůh ví jestli!

"Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží." Zdá se, že duch Boží si při vznášení nad vodami udělal pár selfie a ty odeslal do kvízu. Hádali jsme vodní polochy. Snad ještě zajímavější, než určení jejich názvů, byl odhad rozlohy jedné z nich: já ji poměřoval s Květnou zahradou v Kroměříži, Vlastík podle hloubky, Tomáš z loďky (nebo z kajaku?) … Kdybychom náš výsledek zdvacetinásobili, získali bochom bod. Mladí germanisté mají to vítězství snad předplacené, nebo se nad nimi vznáši duch Boží. My jsme si udrželi třetí místo, navíc jsme získali panáky za bonusovou otázku. Aspoň máme natrénováno na dnešní řízenou ochutnávku rumů v Kentauru.

K naší velké radosti přišla Katka a Ladislav (jehož jméno si cizinci pamatují díky písničce "What is Love"). Honza přiznává, že slovo "erudovaný" používá zásadně a pouze v mé nepřítomnosti, nebo když jsem na šrot. Vyprávím historku o tom, jak mne dojalo porno. Následně jdeme hrát fotbálek - mnoho zájemců chce slyšet moje zvukové efekty a podívat se, jak bravurně netrefím míč a s jakou elegancí dávám vlastňáky. Zdá se, že tentokrát je to i zdokumentováno. Blíží se zavírací hodina a blíží se také Adam se štěnětem. Na pořadu dne je návštěva barmanů v Aloha.

Chvíle pro genderově nekorektní reklamu (určeno pouze pro muže): "Dělá Vám potíže seznamování? Nevíte, jak oslovit dívku? Bojíte se neúspěchu při seznamování? Půjčte si Adamovo štěně! Zatímco pijete drinky na baru, štěně se seznámuje za Vás! Výsledky garantujeme - slečna nabídne místo vedle sebe v posteli, psí pelíšek i misku s vodou! Místo v posteli štěněti - pelíšek Adamovi."

V Aloha jsem se dlouho nezdržel. Prohodil jsem pár slov se svojí slečnou asistentkou a s Oskarem, dal jsem si Hamburger a plecháček (třetí zprava) a šel jsem domů. Jelikož mnozí ještě mají v čerstvé paměti moji ztrátu mobilu, košile a paměti, chci zdůraznit, že jsem útratu v Aloha zaplatil a domů jsem přišel s mobilem i s horní částí garderoby. A bez doprovodu bubáka s piercingem. Bylo půl druhé. Dobrou noc.

Shrnutí pro Ivana: Vlastíkovy gely způsobují zpoždění. Duch se vznáší nad vodami a nad Hier für Bier. Odhalili jsme tajemství jablečného džusu. Adam bude spát v předsíni. Bubák tentokrát nepřišel. Blog obsahuje dvě reklamy - na Vincentku a na Tobiáše. Dobrou noc.

Kvízování bez šéfky aneb Hlášení s trochou poesie

20. července 2017 v 14:34 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Jak to vypadá, když týmu chybí pevná ruka šéfky, která jela nasát atmosféru Colours of Ostava (a spolu s hudbou a alkoholem nasává také popílek a smog)? O tom začnu trochu netradičně - limerickem:

Swingladies svou účast zrušili,
bez šéfky jen prohru tušili.
Pak se znovu hlásí.
Ptáš se, pročpak asi,
když místem šestým se zkrušili?!

Hier für Bier přítomni nebyli,
ale i tak jsme za debily!
Ztrátu v prvním kole
nedoženem, vole!
Škodíci prvenství dobyli!

Šéfky žal nesmí být veliký,
proto se stáváme škodíky.
Bonusový rum
vykouzlil náš um,
nikoliv znalosti všeliký.

Tak tedy popořádku. Sešlo se nás pět: Ivan (dadaistický aristokrat), Tomáš (zřejmě masochista - přestože jsem mu posledně kazil fotbálek všemi myslitelnými způsoby, chtěl se mnou hrát znovu! Možná ho zaujaly moje zvukové efekty), Adam (díky práci měl v poslední době účast nízkou, ale tentokrát přivedl i štěně), Míra (kvůli kvizu si dal štreku na kole už v úterý) a pan kronikář. Ivan mne hned v úvodu informoval, že pokud hodlám zapomenout mobil, peněženku, košili nebo průběh večera, není to on, kdo mi smí promlouvat do duše. Od toho je tu Bára. Současně mě poučil, že "kdo se ráno nestydí, ten se v noci nebaví", z čehož vyvozuji, že na posledních večírcích jsem se opravdu bavil.

Naší konkurencí byly týmy: Ogy a Škodíci, All clevers, Kulturní barbaři, Zaklínači, Něžní barbaři a tým Tým. Pokud jde o počet týmů, účast tedy byla maximální. Ne tak konkurence, chyběli nám naši oblíbení mladí germanisté. Nijak nám to ale nepomohlo.

Aktuality jsou naší slabou stránkou! Je to jisté a nezbývá, než začít studovat patřičné servery. Vím, že správné hlášení nadřízenému má obsahovat také návrhy řešení: ve čtvrtek může aktuality nastudovat Míra, v pátek Adam, víkendovky si vezmou na starosti obě Báry, pondělí Honza a úterý já. Návrh zatím čeká na schválení šéfkou. Pojďme na další téma - maso. Dozvěděli jsme se, že ťuhýk, ač je to roztomilý ptáček, je pěkná svině! Napichuje svoje oběti na trny! Dále jsme zjistili, že nízký roštěnec najdete na obrázku pod číslem 2. Marián Masný také nepatří do oblasti, které rozumíme. Míra naštěstí věděl, který nový druh masa měl být v ČR zaveden (krokodýlí) a odhadli jsme, že z Jávy pochází tempeh. Máme šesté místo. Toto místo si udržíme až do konce kvízu.

Ve druhém kole jsme si vedli o něco lépe. Tři body nám přinesla Evropská dezintegrace. Na tomto místě chci poděkovat kolegovi z práce: "Paolo, Tvoje přednáška o počátcích EU zanechala stopy! Díky ní jsem si zapamatoval informaci, která nám přinesla bod: Evropské společenství uhlí a oceli!" Následně moderátor Víťa přišel s výborným nápadem: vyberte nejmenšího! Naštěstí mu nešlo o naši výšku ani o velikost pánských přirození. Hledali jsme zemi s nejmenším počtem obyvatel (věděl Adam), nejkratší film (věděl Ivan), premiéra, který byl nejkratší dobu ve funkci (špatný odhad), nejmenší přehradu (věděl Tom, ale nedali jsme na něj) a nejmenší astronomickou jednotku (díky, Míro). Ty bonusovky nám moc nešli, tak se o nich tentokrát nebudu šířit a raději pojďme dál.

"Herní konzole" spolu s tématem "Když byl Šemík ještě hříbě" dali opět prostor Ivanovi, ale získali jsme jen 4 body z 11. Nastal okamžik, kdy se vybíralo zápisné. Nemaje drobné, provedl jsem zajímavou směnu: chybělo mi 30,- Kč. Za stravenku v hodnotě 95,- korun mi Adam dal 50,- korun. Míra mi chtěl také pomoci, a tak jsem mu dal stravenku a on mně 40,- korun. Zřejmě nejsem zrovna dobrý obchodník, ale pocit z toho mám opravdu pěkný a zbylo mi ještě na nějaké to pivko.

Pěkné bylo také 4. kolo, které začalo příjmeními. Ta nám šla výborně, ale zdá se, že manželce prince Charlese nemůžeme přijít na jméno. Pak přišly přesmyčky. Zatracený zlobivý děcko a zatracená zedníkova pomůcka (otázka č. 6). Slota a salto byla malina, stejně tak tenor a terno. Slyšeli jste někdy slovo rotel? Já, bohužel, ne - protože kdyby ano, ortel bych už věděl. Lampion a amplion jsme naštěstí dali také, takže jsme získali 7 bodů, k ničemu nám ale nepomohly.

V posledním kole jsme si vedli nejlépe. dokazuje to zisk 10 bodů. Dokonce jsme si věděli rady i se skateboardy. Pravda, trošku jsem se zarazil u otázky číslo 10 (neúplná loga): z kusu loga svítila písmena SER a vedle toho bylo napsáno slovo "hadry". Jediné, co mne napadlo, bylo "ser na hadry!" Naštěstí Adam odhalil ReSERved! Na řadu přichází rum, fotografování a vzápětí nás opustil Míra s Adamem (letní kino) a Ivan (domov). S Tomem jsme u posledního pivka vyzpovídali Zdendu, abychom se dozvěděli odpovědi na otázky:
  • Kolik toho vypije průměrný Čech na francouzské svatbě?
  • Kolik lahví čeká ubytované hosty na pokoji?
  • Kolik dalších pokojů musíte obejít, abyste mohli vypít to, co průměrný Čech?
  • Kolik francouzských lékařů ošetřuje zraněnou přítelkyni?
  • Jak dlouho se na francouzské svatbě čeká na pivo?
Škoda, že jsme s Tomem nevydrželi déle. Krátce po našem odchodu totiž dorazil Vlastík, aby si s námi připil, a Honza, aby vypil postcoitální škopek. A tak jsme se už nedozvěděli, jak úspěšní jsou mladí vědci ve frisbee, ani podrobnosti o Honzově osobním volnu. Ale protože oblibuji limericky, přidávám jeden, jehož autory jsou studenti anglistiky FFMU (a tematicky se hodí k postcoitálnímu škopku):

V Máchově Máji už nebylo,
jak Lori velice zlobilo,
že zvolal ve chvíli,
kdy se blížil k cíli:
"Jarmilo! Jarmilo!! Jarmilo!!!"

Oslavy aneb Když kronikář nemá o čem psát

17. července 2017 v 17:13 | Michal Novotný |  Co život dal
Prolog
Oslavu narozenin beru jako příležitost vidět své přátele. Proto obvykle pořádám několik večírků, abych se potkal se všemi, které mám rád. V den svých narozenin jsem se vydal s Mirkou do Jakoby. V plánu bylo dát si vinný střik, připít si s barmanem Maxem a kolem 22 hodiny jít domů. Je přece neděle. Program jsme nakonec poněkud rozšířili: od vinných střiků jsme přešli k rumům a spolu s barmany z Cubany jsme se přesunuli za barmanem Honzou do Kahly. Doma jsme byli ve 3 hodiny ráno.

Další oslava byla v sobotu 8. července. Catering zajistila Mirka (naprosto vynikající, díky) a zůčastnili se: Jenda, Lucka, Adam, Tonda, Karel, Mirek a dva barmani z Aloha (Ondra a Peťa). Dostal jsem nádhernou kytici uvázanou z česneku (díky, Jendo) a barmani mi splnili dlouholeté přání - přinesli mi tričko s nápisem "Já jsem tvůj barman"! Jedním z konverzačních témat tohoto večera byli domácí mazlíčci. Upozorňuji, že následující řádky nejsou vhodné pro slabší povahy:
  • Kdo že to nechal zmrznout rybičky?
  • Kdo dopustil, aby křečka sežrala kočka?
  • Kdo způsobil, že čísi manžel snědl psí bobky (zabalené jako čokoládové bonbóny)?
  • Jak se stalo, že křečka sežrali malí červení broučci?
  • Kdo oběsil slepici, protože jí kvůli strachu z krve nemohl useknout hlavu?
Možná to tak nevypadá, ale nakonec jsme se shodli, že máme rádi zvířata. A to i přes to, že někteří jsou na ně alergičtí.

Oslava se Swingladies
Týden na to jsem pozval přátele z pub kvízového týmu na další oslavu. S občerstvením opět pomáhala Mirka, sponzorským darem pomohl Tomáš (24 plechovek piva) a večera se dále zúčastnili: Bára (bludička), Honza, Míra, Adam a jeho suita (Milan a Lukáš). Vedle neškodných témat (praní, žehlení, úrazy na kole a vliv zemské přitažlivosti na staré lidi) probíráme také děti. Nechci být konkrétní, ale něčí syn byl malý jak morče, malíčky měl jak hokejky a oči jako mimozemšťan. Pro všechny matky, kterým se něco takového přihodí, mám uklidňující informaci: dnes je to pohledný mladý muž. Ostatně i já jsem (dle slov svojí mámy) vypadal v kočárku jako žába a maminka se za mne styděla. Myslím, že dnes už jako žába nevypadám … tedy … spíš doufám.

Krásný byl dárek, který mne nominoval mezi skutečné chlapy (a mezi budoucí klienty Kentraur Barber Schopu): sada pro péči o vousy! Musím říct, že projíždět si vousy kartáčem je neskutečná rozkoš! Když pak použijete olej na vousy s vůní bergamotu, připadáte si božsky. Moc děkuji!

Jelikož jsem měl spousty piva od Toma, hodně vína, které jsem koupil, a hosté přinášeli další lahve (rumy atd.), začal se projevovat vliv alkoholu. Dobře to vystihla Mirka, když vyprávěla jakousi příhodu a řekla: "Přišla doktorka a říká: Paní H., vnímamě te? (sic!) … Zdá se, že alkohol je už slyšet!" V tomto dobrém rozpoložení jsme si zahráli oblíbenou hru "Jaký, kdo, kde, kdy, s kým, co dělal a proč". Na ukázku přikládám něco z našich výtvorů:
  • Bláznivý oslavenec Míša se v čase dospívání holil s Jiřím na náměstí Svobody, protože začalo pršet a nedal se hrát nohejbal. / Nadržený (v tu chvíli nepřítomný) kamarád se zhruba před 10 minutami líbal u jezera s barmanem se zlatým stafylokokem, protože sexuální služby zlevnily. / Mokrý hasič nad ránem v kuchyni u Michala onanoval se skinem, protože měl chutě.
Poslední, co si pamatuji, je DJ Míra, an pouští gramodesky v obýváku. Ráno jsem se probudil a čekalo na mne několik překvapujících zpráv:
  • "Míšo, asi už půjdu domů. Jsem v centru, ale jdu spát. Bára." (Bára někam odešla???) … později jsem se dozvěděl, že skutečně na chvíli odešla, poté se ale vrátila, nalila mi panáka a já jsem se slovy "Dobrou noc" odešel do ložnice.
  • V týmové konverzaci jsem našel Honzův příspěvek: "Ahoj, chtěl bych se omluvit, že jsem se nechal vyprovokovat k té skoro rvačce." (Ona proběhla nějaká skoro rvačka???) … Tak prý ano, ale mezi dvěma hlavními aktéry stáli v řadě všcihni přítomní a vlastními těly zabránili krveprolití a demolici bytu.
  • Honza poté ještě psal pouze mně, zda si pamatuji, kdo s kým odcházel. Musel jsem odpovědět, že nemám tušení.
  • Tom mi psal, že jsem byl "open and friendly", což v praxi znamená, že jsem ho objímal. Prý se to odehrálo na gauči. (Já jsem někoho objímal???) … Bára to později komentovala slovy: "Tím si musí projít všichni!"
  • Posledním hřebíčkem byla zpráva od Mirky: "Bolí mě kyčle!" (Proboha, z čeho???) … tato záležitost je zahalena tajemstvím, ale mohlo to mít něco společného s Honzou. Mirka i Honza to ovšem popírají.
Když (řečeno slovy bludičky) kronikář nemá o čem psát, jsou tu naštěstí tací, kteří si průběh večera pamatují. Poté, co jsem se dopátral toho, co mi zmizelo v paměti, jsem mohl pouze konstatovat, že to bylo fakt HUSTÝ!

Epilog
Po sobotním večeru zůstala spouta nádobí, ve dřezu jsem kromě nádobí našel také jídlo, vajgly, střepy, utěrku, plechovku od piva, zapalovač a nedopitou láhev. Zbylo také hodně jídla a pití. Mám svou maminku rád, vařím jí každou neděli, ale tentokrát jsme společně dojídali zbytky. Špinavé nádobí a přeplněný dřez se dekorativně vyjímali na pozadí a vhodně doplňovali nedělní atmosféru. Pak mi maminka pomohla s úklidem. Je to zlatá žena a byla plna pochopení.

S maminkou jsme nesnědli zdaleka všechno, ale situaci jsem vyřešil naplánováním afterparty, na kterou přišla Bára, Honza a Tom. (Mirka nemohla. Kyčle.) Probrali jsme sobotní večírek, doplnil jsem si dalších pár informací a pak přišly na řadu hry. Začali jsme absurdními otázkami. Ukázalo se, že jsme všichni zvrhlíci, jen Honza si vymýšlí. Došlo i na aktivity. Šel jsem do týmu s Tomášem proti Báře a Honzovi. Byli jsme poněkud unaveni, tak jsme se snažili vyhýbat disciplíně pantomima (toho večera jsme se ovšem z jistým důvodů vyhýbali také česnekové pomazánce … budu diskrétní a o důvodech pomlčím, ale můžete dá prostor svojí fantazii). Musím říct, že jsme si s Tomášem sedli (teď nemluvím o gauči a objímání, ale o myšlenkovém napojení v rámci hry) a díky tomu jsme vyhráli obě kola! Jsem na to hrdý, ale zároveň je mi líto, že naši protihráči neuspěli. Jsou totiž značně soutěživí. Navíc jsme si s Tomem neodpustili pár drobných rejpnutí. Přesto večer skončil v přátelské atmosféře. Na závěr jsme neodolali a došlo i na česnekovou pomazánku! Bára dostala krabičky s dezertem a s jednohubkami a hosté před jedenáctou večer odešli domů.

Oslavy ještě nekoční, přede mnou je poslední, která proběhne pod heslem "Hrnem Brnem", ale už teď mám důležitá ponaučení:
  • Nejlepší večírky začínají slovy: "Zajdeme na jeden vinný střik."
  • Když kronikář nemá o čem psát, informace doplní přátelé. Kde nestačí přátelé, tam pomůže fantazie.
  • "Nedělní oběd s maminkou" a "Afterparty" zní líp, než dojídání zbytků.
Poděkování
Děkuji všem účastníkům oslav za krásné dárky, skvělou atmosféru, netradiční zážitky, humor a vtip a za doplnění informací.

Neúspěch je nutno vyloučit!

13. července 2017 v 17:43 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Účast na středečním kvízu byla nevalná: Adam s Bárou byli na cestách, Míra na kole. Honza na něj seslal hromy a blesky, ale zřejmě nemá až takovou moc nad živly, neboť Míra se dočkal pouze mokré vozovky. A tak náš tým doplnil náhradník Tomáš.

Ještě před začátkem jsem měl pohovor se šéfkou týmu. Týkal se mého večírku, jehož závěr znám pouze z vyprávění. Dostalo se mi ponaučení, že jsem jak malý, že nemám ztrácet košile a mobily, že nemám důvěřovat cizím lidem (najmě tzv. "bubákům" s piercingem v bradavce), ještě že mám přátele v týmu, těm důvěřovat mohu, měl bych se nad sebou zamyslet, dělám jí starosti … a tak podobně. Hle, jak maminkovský přístup! Ano, šéfe! provedu! Toho večera jsem se od Tomáše dozvěděl, že má přezdívku bubák, ale dušoval se, že piercing v bradavce nemá. Důkaz ovšem neukázal.

Kvízování se spolu s námi zúčastnil oblíbený tým HfB, Něžní barbaři a All clevers. V aktualitách jsme prokázali znalost položení základního kamene Karlova mostu a povědomí o incidentu na Tour de France. Co už jsme, bohužel, nevěděli, byla informace o tom, že Ukrajincím vadí most, na jakém festivalu vystupovali Die Antwoord a ským udělala G20 dohodu o spolupráci. O něco lépe jsme si vedli u jazykolamů. Znali jsme Nabukadnesara, sportovkyni s divným jménem i diftongy. Body jsme ztratili díky Ivanu Mládkovi a Gödölö. S pěti body máme třetí místo. Jenže všechny tři konkurenční týmy jsou před námi. "Teď už můžeme být jen lepší!", zaznělo z týmu. Tato předpověď se ale nenaplnila.

V pauze se zaobíráme otázkou, v jakých organizacích jsme byli v dětství - kdo byl jiskra, kdo pionýr, kdo skaut, kdo bludička … já jako nejstarší jsem (podle Honzy) začínal v Hitlerjugend. Zdá se, že jsem muž s minulostí!

Druhé kolo přináší téma světové hospodářství. Díky Honzovi jsme dali magický čtyřúhelník i Evropskou centrální banku. Díky nevědomosti jsme ale nedali další tři otázky. Dokonce ani z marxismu leninismu, a o tom bych měl něco vědět, tloukli nám to do hlavy celou střední školu. Jak se ukazuje, marně. Větší úspěchy jsme slavili s tématem Bejvávalo. Uhodli jsme chybějící slova písně, zrušené platidlo, neexistující stadion i lidové označení auta - zato ten sebevrah, o kterém vím, kde žil, proč jeho sebevraždu tutlali, jakou hudbu a kterého skladatele miloval, že byl blázen … ale to jediné, co jsem nevěděl, bylo (jako na potvoru) jeho jméno. Ferdinand to nebyl. A šest bodů nás z posledního místa nedostalo.

Naše naděje přesto nehasnou. Třetí kolo přineslo do Kentaura brouky: caput, thorax, abdomen, antennae, mandibulae, nosorožík kapucínek, titán i Brouk v hlavě - to by šlo. Po broucích přicházejí živly. Vypadá to jako příchod deseti ran egyptských, ale touto druhou to naštěstí skončilo, libůstky jako žáby, mouchy, vředy, tma apod. už se do témat nedostaly. Ale tři body z pěti - to taky není nic moc. Stále čtvrté místo! Ale od vítězících HfB nás dělí pouze 2,5 bodu!

Velmi dobře jsme si vedli v předposledním kole. Téma znaky a značky jsme zvládli (až na vlajkovou abecedu - tu nedal nikdo), Slovanská velkoměsta také (až na Dněpr). Dokonce i bonusová otázka, ve které jsme znali počet dopravních značek, které byly zavedeny v roce 1935! Bohužel nás zisk devíti bodů vůbec nikam neposunul. A tak jdeme do pátého kola s pocitem marnosti, který doprovází pohrdavé pohledy mladých germanistů. Harry Poter nám dal tři body z pěti. Geometrie byla ovšem za plný počet bodů! Ovšem s bonusovým Draco Malfoyem si rozumějí pouze HfB. Jak jsem pravil na začátku, lepší už jsme nebyli a máme poslední místo.

Je tu ovšem panáková otázka! Tu prostě musíme dát! Elementálové nám byli více než nakloněni (mimochodem, ze kterého filmu je tato hláška?) … v odhadu jsme se sice sekli asi o čtyři miliony, ale ostatní na tom byli ještě hůř. Takže svůj žal můžeme zapít rumem. Bereme to sportovně, na znamení čehož Honza zavelel: "Jdeme hrát fotbálek!" … Jelikož je to bystrý mladý muž, vzal si do týmu ne mě, ale Báru. Chudák Tom, ten jediný ještě nevěděl, že mít pana kronikáře v týmu = zaručeně prohrát. A taky jo. Já jsem přesně věděl, na kterou bránu mám střílet, ale asi jsem jinak orientovaný, protože míč jsem posílal převážně směrem k naší bráně. To, že jsem zápas přežil, je důkazem Tomášovy mírumilovnosti, trpělivosti a lidskosti. Ovšem kdyby se hodnotily zvukové efekty, pak je první cena moje. Bohužel to nemohu doložit nahrávkou, tu pořídím příště.

Bára s Honzou se dorazili billiardem. Hra nebrala konce, ale já jsem se alespoň dozvěděl její pravidla. Tomáš ještě zkoušel moji trpělivost tím, že mi vysvětloval rozdíl mezi pádlem a veslem - odtud jsme se dostali k počtu listů, k upevnění, dále k veslici, pak přišel kajak, kánoe, pramice … a pak to vzdal. Poněkud zdeptáni kvízem, fotbálkem, billiardem atd. jsme zaplatili, zkontrolovali jsme, že pan kronikář odchází s mobilem i s košilí, a odebrali jsme se domů. "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se", jak praví přísloví … ale spíš myslím, že se šéfka bude držet Hitlerova citátu: "Neúspěch je nutno vyloučit!" … a nám, kteří jsme (prý) začínali v Hitlerjugend, nezbude než říct: "Ja, mein Chefin!"

Večer kdy nebyl Pub kvíz aneb Záhada

10. července 2017 v 11:47 | Michal Novotný |  Maléry pana Novotného
Ač byla středa, toho večera se Pub kvíz nekonal. Přesto (nebo právě proto) se mi na tento večer sešlo několik aktivit, z nichž každá svým dílem přispěla k záhadě, kterou nedokážu rozluštit. Tento seriál má pět dílů. A já už pátý den marně hledám rozuzlení pro díl šestý. Mám jeden nápad.

Díl 1.: Schůzka.
Domluvil jsem si schůzku. Schůzku, na které mi záleželo. Záleželo mi na ní velice. Ten typ schůzky, kdy se vymydlíte, oholíte (to jsem ovšem vynechal - sliby se mají plnit a já se tři měsíce holit nesmím), obléknete si to nejlepší, co máte, nenavečeříte se, abyste nevypadali tlustí (jak se později ukázalo, byla to první chyba, kterou jsem udělal), použijete nejlepší parfém, učešete se (vynechal jsem - není co česat), nasadíte nejsvůdnější úsměv a vyrazíte. Čekáte, už je 15 minut po času, kdy jste se měli sejít, a tak napíšete zprávu. Následně se dozvíte, že pro bolest hlavy a pro nezájem se schůzka ruší. Jste odstraněni z přátel na FB a odcházíte domů - voňaví, hladoví, vymydlení ... ale už bez úsměvu.

Díl 2.: Panák na žal
Zdrchaný M. se rozhodne, že přece nebude trčet doma. S náladou na bodu mrazu vezme batůžek, do uší si pustí hudbu, která má pomoci překonat žal, a vyráží do Aloha. Dává si panáka na zahnání trudnomyslnosti. Ten v kombinaci s přátelskými barmany zabírá a nálada se poněkud lepší. Již méně zdrchaný M. však ještě musí za kamarádem před Janáčkovo divadlo, a tak se loučí s barmany, přislibuje pozdější návrat a vyráží na další povzbuzující setkání.

Díl 3.: Virtuální kamarád
Před asi rokem jsem v oblíbeném baru poznal báječného kamaráda. Pokaždé, když jsem mu pak napsal, zda se můžeme vidět, neměl čas nebo nepřišla žádná odpověď. Občas se stalo, že sám napsal - ale to jsem zase nemohl já. Po nějaké době jsem začal mít pocit, že jsem si ho vymyslel - nebo že to je jen virtuální bytost. Ale onoho večera se kamarád ozval - a opravdu jsme se setkali. Před Janáčkem! Musel jsem to zdokumentovat na fotografii, jinak by mi nikdo nevěřil. Když jsem dorazil na místo, překvapilo mne, kolik lidí na Janáčkových trávnících bylo! Popíjel jsem víno, pozoroval hvězdy (neboť jsem ležel - alkohol mi lehce stoupal do hlavy) a užíval si toho, že kamarád opravdu existuje. Moje nálada jde stále nahoru.

Díl 4.: Hladoví studenti
Na trávníku před Janáčkem vedle nás leží a sedí studenti. Dvě dívky a jeden mladý muž. Dáváme se do řeči. Studenti mají hlad. Jsou to vegetariáni. Virtuální kamarád, jeho známý a já se vydáváme do večerky na nákup jídla a pití. Poté, co hladové studenty uspokojíme sýrovou a tuňákovou bagetou, otevíráme víno a pokračujeme v pití a povídání. Na stupnici přítulnosti se posouvám o pár příček výše. Obětí večera je milá studentka (sic!). Ale slíbil jsem návrat do Aloha, proto tam odcházím.

Díl 5.: Aloha
Lehce ovíněn přišel jsem do Aloha baru, dal jsem si ještě jednoho či dva panáky na žal, který už beztak byl ten tam, zaplatil jsem a odešel domů. Sám. Pamatuji si ještě, že mám rozepnutou košili ... a pak přichází ráno. Probudil jsem se doma, s batůžkem, dveře od bytu zavřené a klíče zevnitř. Cajk.
Realita byla poněkud jiná. V Aloha jsem nezaplatil, nemohl jsem si vzpomenout na PIN. Kromě toho jsem se druhý den ráno dozvěděl, že jsem tam zapomněl peněženku. Ještě že jsem ji neztratil. Sám jsem prý neodcházel, doprovázel mě (slovy mého barmana) snědý bubák s piercingem v bradavce. (A to vážně?!?) Odcházel jsem s mobilem a v košili - ale domů jsem došel bez mobilu a bez košile. Ten mobil mě tak nepřekvapuje - mohl mi vypadnout, bubák mě mohl okrást ... ale ta košile, to je prostě záhada! Kde jsem se na cca třech stech metrech mohl svléknout z košile? A jakou roli v tom hrál snědý bubák?

Díl 6.: (Ne)pravděpodobné rozuzlení
Vůbec nevím, jak se to s tou košilí stalo, ale napadlo mne možné řešení: Bubák je fetišista!