Neúspěch je nutno vyloučit!

13. července 2017 v 17:43 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Účast na středečním kvízu byla nevalná: Adam s Bárou byli na cestách, Míra na kole. Honza na něj seslal hromy a blesky, ale zřejmě nemá až takovou moc nad živly, neboť Míra se dočkal pouze mokré vozovky. A tak náš tým doplnil náhradník Tomáš.

Ještě před začátkem jsem měl pohovor se šéfkou týmu. Týkal se mého večírku, jehož závěr znám pouze z vyprávění. Dostalo se mi ponaučení, že jsem jak malý, že nemám ztrácet košile a mobily, že nemám důvěřovat cizím lidem (najmě tzv. "bubákům" s piercingem v bradavce), ještě že mám přátele v týmu, těm důvěřovat mohu, měl bych se nad sebou zamyslet, dělám jí starosti … a tak podobně. Hle, jak maminkovský přístup! Ano, šéfe! provedu! Toho večera jsem se od Tomáše dozvěděl, že má přezdívku bubák, ale dušoval se, že piercing v bradavce nemá. Důkaz ovšem neukázal.

Kvízování se spolu s námi zúčastnil oblíbený tým HfB, Něžní barbaři a All clevers. V aktualitách jsme prokázali znalost položení základního kamene Karlova mostu a povědomí o incidentu na Tour de France. Co už jsme, bohužel, nevěděli, byla informace o tom, že Ukrajincím vadí most, na jakém festivalu vystupovali Die Antwoord a ským udělala G20 dohodu o spolupráci. O něco lépe jsme si vedli u jazykolamů. Znali jsme Nabukadnesara, sportovkyni s divným jménem i diftongy. Body jsme ztratili díky Ivanu Mládkovi a Gödölö. S pěti body máme třetí místo. Jenže všechny tři konkurenční týmy jsou před námi. "Teď už můžeme být jen lepší!", zaznělo z týmu. Tato předpověď se ale nenaplnila.

V pauze se zaobíráme otázkou, v jakých organizacích jsme byli v dětství - kdo byl jiskra, kdo pionýr, kdo skaut, kdo bludička … já jako nejstarší jsem (podle Honzy) začínal v Hitlerjugend. Zdá se, že jsem muž s minulostí!

Druhé kolo přináší téma světové hospodářství. Díky Honzovi jsme dali magický čtyřúhelník i Evropskou centrální banku. Díky nevědomosti jsme ale nedali další tři otázky. Dokonce ani z marxismu leninismu, a o tom bych měl něco vědět, tloukli nám to do hlavy celou střední školu. Jak se ukazuje, marně. Větší úspěchy jsme slavili s tématem Bejvávalo. Uhodli jsme chybějící slova písně, zrušené platidlo, neexistující stadion i lidové označení auta - zato ten sebevrah, o kterém vím, kde žil, proč jeho sebevraždu tutlali, jakou hudbu a kterého skladatele miloval, že byl blázen … ale to jediné, co jsem nevěděl, bylo (jako na potvoru) jeho jméno. Ferdinand to nebyl. A šest bodů nás z posledního místa nedostalo.

Naše naděje přesto nehasnou. Třetí kolo přineslo do Kentaura brouky: caput, thorax, abdomen, antennae, mandibulae, nosorožík kapucínek, titán i Brouk v hlavě - to by šlo. Po broucích přicházejí živly. Vypadá to jako příchod deseti ran egyptských, ale touto druhou to naštěstí skončilo, libůstky jako žáby, mouchy, vředy, tma apod. už se do témat nedostaly. Ale tři body z pěti - to taky není nic moc. Stále čtvrté místo! Ale od vítězících HfB nás dělí pouze 2,5 bodu!

Velmi dobře jsme si vedli v předposledním kole. Téma znaky a značky jsme zvládli (až na vlajkovou abecedu - tu nedal nikdo), Slovanská velkoměsta také (až na Dněpr). Dokonce i bonusová otázka, ve které jsme znali počet dopravních značek, které byly zavedeny v roce 1935! Bohužel nás zisk devíti bodů vůbec nikam neposunul. A tak jdeme do pátého kola s pocitem marnosti, který doprovází pohrdavé pohledy mladých germanistů. Harry Poter nám dal tři body z pěti. Geometrie byla ovšem za plný počet bodů! Ovšem s bonusovým Draco Malfoyem si rozumějí pouze HfB. Jak jsem pravil na začátku, lepší už jsme nebyli a máme poslední místo.

Je tu ovšem panáková otázka! Tu prostě musíme dát! Elementálové nám byli více než nakloněni (mimochodem, ze kterého filmu je tato hláška?) … v odhadu jsme se sice sekli asi o čtyři miliony, ale ostatní na tom byli ještě hůř. Takže svůj žal můžeme zapít rumem. Bereme to sportovně, na znamení čehož Honza zavelel: "Jdeme hrát fotbálek!" … Jelikož je to bystrý mladý muž, vzal si do týmu ne mě, ale Báru. Chudák Tom, ten jediný ještě nevěděl, že mít pana kronikáře v týmu = zaručeně prohrát. A taky jo. Já jsem přesně věděl, na kterou bránu mám střílet, ale asi jsem jinak orientovaný, protože míč jsem posílal převážně směrem k naší bráně. To, že jsem zápas přežil, je důkazem Tomášovy mírumilovnosti, trpělivosti a lidskosti. Ovšem kdyby se hodnotily zvukové efekty, pak je první cena moje. Bohužel to nemohu doložit nahrávkou, tu pořídím příště.

Bára s Honzou se dorazili billiardem. Hra nebrala konce, ale já jsem se alespoň dozvěděl její pravidla. Tomáš ještě zkoušel moji trpělivost tím, že mi vysvětloval rozdíl mezi pádlem a veslem - odtud jsme se dostali k počtu listů, k upevnění, dále k veslici, pak přišel kajak, kánoe, pramice … a pak to vzdal. Poněkud zdeptáni kvízem, fotbálkem, billiardem atd. jsme zaplatili, zkontrolovali jsme, že pan kronikář odchází s mobilem i s košilí, a odebrali jsme se domů. "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se", jak praví přísloví … ale spíš myslím, že se šéfka bude držet Hitlerova citátu: "Neúspěch je nutno vyloučit!" … a nám, kteří jsme (prý) začínali v Hitlerjugend, nezbude než říct: "Ja, mein Chefin!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama