Srpen 2017

Začátek příběhu aneb Stylistická cvičení

31. srpna 2017 v 17:15 | Michal Novotný |  Co život dal
Záznam
Sobotní ráno. M a V se neznají, ale mají společnou kamarádku. M na Facebooku odesílá žádost o přátelství V. Žádost je přijata. Napíší si několik zpráv. Po výměně telefonních čísel si M a V domluví schůzku. Nacházejí společné zájmy. První dotek a první polibek. V přespí u M. Ráno se rozloučí a M rekapituluje pocity: štěstí, touha, nejistota, očekávání. To vše se stalo během 24 hodin.

Bajka
Žil kdesi jeden kozlík, který každé ráno a každý den vítal s radostí. Těšil se na východ slunce, na louku, kde znal každý keř a všechna místa se šťavnatou trávou. Radostně zdravil ostatní kozy a kozlíky a těšil se, až s nimi bude skotačit po palouku. Jednoho dne se vydal na procházku a uviděl vojtěšku. První vojtěška, kterou v životě viděl. Přiblížil se k ní. Zjistil, že krásně voní! Viděl její nádherné květy a byl okouzlený! Slyšel, jak si s ní vítr pohrává a byl nadšený tím šuměním. Zanořil do ní svou hlavu a cítil, jak ho lístky a květy hladí. Žádná tráva na palouku nebyla tak krásná. Ochutnal ji a zjistil, že nikdy nic tak dobrého nejedl. Položil se vedle vojtěšky a říkal si, že se k ní bude vracet každý den. Když se večer vrátil domů, byl šťastný. Těšil se na druhý den, až uvidí svoji vojtěšku. Toužil znovu vidět její květy, cítit její vůni, znovu ji ochutnat. Ale zároveň byl plný nejistoty: "Co když ji už zítra nenajdu? Na mém palouku není žádná tráva ani keř, které bych tak rád znovu a znovu potkával." Usínal plný myšlenek na vojtěšku a netrpělivě očekával, co mu přinese další den.
Ponaučení: Každý kozlík jednou najde svoji vojtěšku. Ale co přinese další den, je ve hvězdách.

Skepticky
Zase sobota. Já nevím, jestli má cenu se snažit. Vždycky to skončí stejně. Možná, kdybych odeslal žádost o přátelství … beztak to bude marný pokus … Hele, zpráva … ale to nic neznamená. Že mám telefonní číslo? To už tady bylo. Dobře, tak se večer potkáme. No jo, prohodili jsme pár slov … snad to vypadá i nadějně, pár společných zájmů máme … a proto je jasný, že z toho nic nebude, nač si dělat naděje! Tak teď jsem to přehnal, líbat se na ulici, když se vidíme poprvé! A že spolu jdeme do hospody? Beztak mě chce opít a pak utéct! … Fajn, tak přespí! Ale ty rána jsou pak drsný. Jde jen o sex, nemůžu mít takový štěstí, aby šlo o něco víc. Tak ranní káva, cígo, pokec … všechno dobrý … a pak odchod … teď můžu čekat zdvořilou zprávu a pak jen mlčení. Bylo to nádherný, ale připravím se na tu pravděpodobnější variantu - že už se neuvidíme! Víc nemá smysl očekávat.

Haiku
V jediném dni
Poznání, dotek, polibek
Milování i nejistota

Vědecky
Blíže nedefinované objekty M a V jsou vzdáleny 5 kilometrů. Virtuální komunikace je přiblíží na vzdálenost X - 4,999 kilometrů. Pohybují se po nepravidelných trajektoriích průměrnou rychlostí v = 4,1 km / h - nejprve izolovaně, poté paralelně a v jednom okamžiku splynou. Po čase t + 24 hodin se opět vzdalují. Bod M zůstává zahlcen myšlenkami, které mají vysokou variabilitu a značnou nestabilitu.

Teta Kateřina
Ono se říká, pro jedno kvítí Slunce nesvítí, ale unavené štěstí sedne i na vola. A bez práce nejsou koláče. Stačilo jen dát žádost o přátelství. Ale první vyhrání z kapsy vyhání! Domluvili si schůzku. Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Jak to dopadne, to je ve hvězdách, ale kdo chce kam, pomozme mu tam. Jen takové poblouznění a už by tomu říkal láska. I když láska hory přenáší, ale je to šlendrián zvát si někoho neznámého do bytu. Můj dům - můj hrad. Ale ráno moudřejší večera. Další den spolu, to už by bylo příliš. Jako bych to neříkala, kdo uteče, vyhraje. Že napíše? Já bych tomu nevěřila, přestože naděje umírá poslední. Ten zmatek v hlavě je jen logický důsledek. Co sis uvařil, to si sněz. Každý přece ví, že kdo hodně chce, tomu hodně schází!

Drby
B: "Dobrý den, paní Nováková! Cítím, jak vám to z kuchyně voní, vaříte nedělní oběd?"
N: "Dobrý den, paní Bartáčková. Dělám vepřovou se zelím. Poslouchejte, ten váš soused … jak on se jmenuje … nechal si narůst vousy …"
B: "Jó, vy myslíte pana M, že? Ale že má ty vousy hrozný, co? Vypadá jako bezdomovec. No, já mu to říkat nebudu. A co s ním je, povídejte!"
N: "Ne že bych chtěla roznášet drby, ale von vám si včera v noci domů dotáhnul … víte koho?"
B: "Nemám tušení!"
N: "Já to viděla na vlastní voči! Přišel s …" (šeptá sousedce do ucha)
B: "Neříkejte! Kde se na to zmohl! Si dělá marný naděje. Beztak to střídá jak ponožky, tím jsem si jistá."
N: "Moje řeč, paní Bartáčková! Furt se kurví, lítá po barech, tudle dokonce přišel bez košile! A teď si sem začne tahat cizí lidi na noc! Ráno jsem slyšela bouchnout dveře. A von vám se tak usmíval a mával z pavlače, vypadal jak zamilovanej studentík. A přitom je to takovej bohém!"
B: "Si myslim, tváří se jako putička, ale ten je teda životem protřelej! V prostřed týdne ho vidíte pod parou. Prej že chodí na nějaký kvíz. Tomu tak věřím."
N: "A taky sem slyšela, že chodí na nějaký … seznamky. Na tom netu. Říkala to sousedka, prej to má v mobilu nebo co. Tomu ale nepomůže žádná seznamka! Takovej to bejval hodnej člověk … psst, tamhle ho vidím."
M: "Dobrý den, paní Bartáčková. Dobrý den, paní Nováková."
B + N: "Dobrý den, pane M. Vy ste dnes nějakej smutnej, copak se Vám stalo? Nebo jste jen nevyspalej? To sou ty dlouhý noce, viďte."

Telegram
KONTAKT NAVAZAN STOP VYMENA CISEL PROBEHLA STOP SCHUZKA DNES VECER STOP PRESPANI MOZNE STOP OCEKAVEJTE NASLEDKY STOP

Odrhovačka
(zpívá se na melodii úvodní písně z filmu Panoptikum města pražského)
Frajeři a slečny, zastavte na chvíli
Poslechněte příběh, co vás dost pomýlí
O chlápkovi, kterej prožil den báječnej
A teď má srdce bol vážně neskutečnej.

Copak ale, copak ale …

Ráno si nabrnk Vé a večer v lokálu
pivečko za pivkem - málem spad pod káru
Přesto Vé vodvážně do kéru k eM spěchá
A eM je celou noc šťastné jako blecha!

Copak ale, copak ale …

Druhej den z rána se divoce muchlujou
Vé ale odejde, končí jupi jou!
Chlápek slzy roní, už ani nedoufá
a myslí, že se teď touhou snad uzoufá.

Copak ale, copak ale …

Tahle patálie poučení nese
nevěšte se z lásky v háji ani v lese
Možná, že za pár dní přijde překvapení
Litovali byste svýho ukvapení.

Copak ale, copak ale …

Dva v jednom aneb Desatero rad pro kvízování

25. srpna 2017 v 16:36 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Minulý týden jsem nepřidal žádný příspěvek do Kroniky Pub kvízů. Ne snad proto, že by kvíz nebyl, bylo to pod vlivem turbulentních událostí. Turbulence byly způsobeny prací, povinnostmi a večírky. Mein chefin Bludička mi to vytkla, a tak dnes spojím oba kvízy do jednoho. Současně chci dát rady těm, kdo na kvízu ještě nebyli, ale uvažují o tom. Moje první rada zní:
1) Vytvořte si dream team.
Po dlouhé době jsme se sešli v plném původním obsazení bez náhradníků: Bludička, Bára, štěně, Adam, Honza, Míra a já. Ta energie, která se rozproudila, sice způsobovala neustálé vyrušování, neb jsme si sdělovali dojmy a novinky, ale současně vytvořila skvělou atmosféru, která byla umocněna nedávnými Adamovými narozeninami a očekáváním, že se bude slavit! Hukot v lokále podpořila hojná účast konkurenčních týmů: Hier für Bier, Myší síla, Kulturní barbaři, Oggy a škodíci, Munchkin a Drahaňáci. Svoje náhradníky mají také moderátoři, takže Víťu, který nahradil předprázdninovou Katku, tentokrát zastoupila úplně nová slečna. Oproti minule chyběla vsuvka "barman na žebříku opravuje dataprojektor a Bludička čeká, až spadne". Tento adrenalin byl nahrazen bojovnými pohledy konkurentů odhodlaných vyhrát!

2) Sledujte Facebook.
Kvíz tradičně začíná tématem aktuality. Udělal jsem několik pokusů s jejich sledováním, ale dodnes jsem se nedopátral zdroje, ze kterého autoři otázek vycházejí. Zato jsem zjistil, že většinu toho, co jsem v aktualitách věděl, znám právě z Facebooku. Například událost v Rumunsku. Bohužel se občas stane, že smíchám dvě události do jedné a podsunu týmu nesprávnou odpověď. Tentokrát to byl (vlastně nebyl) Červený kříž. Z toho vyplývá moje třetí rada:
3) Pokud chcete ostatní přesvědčit, že máte pravdu, tvařte se suverénně … (a pak dělejte jako by nic).

Po aktualitách přišly filmové příšery - dali jsme čtyři z pěti. Minulý týden to byly lodě. A o těch ví mnohé náš stálý náhradník Tomáš! O rozdílech mezi pádlem a veslem napsal celý odstavec. A v kvízech nám přinesl nejeden bod, nehledě na další jeho kvality. Proto všem začínajícím týmům doporučuji:
4) Mějte stálého náhradníka.

Po prvním kole jsme na druhém místě spolu s KB (první jsou naši oblíbení HfB). Dopil jsem první drink (autorská míchačka s názvem "87") a připojil jsem se k diskusi o vztazích. Míra dostal rady, jak se posunout na další metu. Já jsem na fotkách ukázal, koho odmítám a o koho usiluji. Můj výběr byl schválen. Honza připojil doušku o postování na FB (budu diskrétní) a Adam s Bárou vyprávěli zážitky z cest. Dream team je lepší, než manželská poradna! Přátelská atmosféra byla umocněna přítulností štěněte, což všechny přítomné dobře naladilo.

Ve druhém kole se servírovala balkánská kuchyně. Ukázalo se, že jsme v ní celkem zběhlí, ztratili jsme jen jeden bod. V otázce, na kterou jsme neznali odpověď, a tak jsme si ji vymysleli. Přesto si myslím, že je důležité držet se tohoto pravidla:
5) Když odpověď neznáte, vymyslete si ji! Protože co kdyby to náhodou vyšlo?!
V minulém týdnu druhé kolo začínalo TV seriály. Seriály a filmy jsou v kvízech opakovaně. A nejen ony, opakuje se také Wikipedie, Havel a další. Nicméně pokud svoje večery trávíte u televize, je to beze sporu skvělá příprava na kvízování a já jsem si jistý, že mám pravdu, když říkám:
6) Sledujte televizi - získáte body!

Po balkánské kuchyni přišlo téma mikrostáty. K bodovému zisku zde významně přispěly Honzovy znalosti. Než přišla otázka, kolikrát se jistý mikrostát vejde do jistého makrostátu. Sledujte náš vědecký postup: odhadli jsme, jak velký onen mikrostát může být; odhadli jsme, jak velký je makrostát; vydělením těchto nepřesných údajů jsme získali přesný výsledek; zdálo se nám to málo, zdvojnásobili jsme ho; pořád málo, násobíme dál. Když nám moderátorka přečetla správnou odpověď, zjistili jsme, že náš výsledek je asi jen 200x menší. A z toho vyplývá moje další rada:
7) Mějte správné měřítko - nebo mistra na odhady.
Naše měřítka při odhadu mikro a makrostátů byl poněkud vedle (a nebylo to poprvé) a náš mistr na odhady si právě objednával pivo. Výsledkem bylo, že nás předběhla i Myší síla (kterou moderátorka překřtila na Myší díru a konkurece na Vyšší sílu) a skončili jsme na třetím místě. (O pořadí v minulém týdnu raději pomlčím … a to až do konce článku).

Témata 3. kola minulého a tohoto týdne: grand slam, kdopak to mluví, seriály HBO (neměl jsem s tou televizí pravdu?) a all that jazz. Jméno hráče na kontrabas a baskytaru + jméno jazzového trumpetisty jsme si vymysleli (a samozřejmě jsme se netrefili), ale třetí místo jsme si udrželi. Přichází náš stálý náhradník Tomáš s Jiřím. Zatímco minule popíjel ananasový džus (na chuť) a banánový drink (na barvu), tentokrát si dal pivo. Probíráme sport a já od sousedního stolu zaslechnu pozoruhodný protimluv: "Nejsem sice rasista, ale doufám, že ten negr prohraje." Dávám si třetí autorský drink (tedy třetí "87"). Matematicky vyjádřeno, vypil jsem 3 x 87 = 261 a to už začíná být moc. Z toho vyplývá moje další zkušenost:
8) Pijte s mírou (nebo si aspoň dejte večeři).
Nepomohlo ani to,že jsem přesedlal na Long Island. Nepomohly ani Bludiččiny cibulové kroužky. Když se barman Honza rozhodne, že Vás opije, tak se mu to vždycky povede. Jednou pomocí tequily, jindy s pomocí matematiky.

Čtvrté kolo nám přineslo témata Řím, cirkus, kde jsem a český zločin. Nebudu říkat, které datum jsme tentokrát neznali, patří mezi notoricky známé věci. Pracovali jsme kombinací metod "vymysli" a "odhadni", tolerance byla 50 let. Nám by ovšem nepomohlo ani 500 let. Když jsme byli u cirkusu, nevyslyšeli jsme (opět) hlas šéfky Bludičky a byly z toho další Malešice (to je něco jako Waterloo a znamená to ztrátu bodu). Proto se držte dalšího bodu desatera:
9) Poslouchejte šéfa týmu, nebo bude zle!
Třetí místo si stále držíme. V pauze dostaly moje vousy dvě nová přirovnání: Santa Claus a Rumburak … a já přesto stále věřím, že budu fešák, jak říkal Zdenda.

V posledním kole jsme se pohybovali na rajské půdě, potkali jsme sochy a sousoší, dostavila se naše rezignace a přijeli motorkáři. Adam se tvářil suverénně (a při čtení odpovědí pro změnu jako by nic) = ztratili jsme bod. Zato Míra se dost suverénně netvářil, proto mu nikdo nevěřil = ztratili jsme další bod. Za další bodovou ztrátu může deep throat (což není jen sexuální praktika). Doplňovací otázku, která se týkala produkce jistého druhu zeleniny, jsme (tentokrát úspěšně) vyřešili použitím správného měřítka! Byl to údaj z oblíbeného zdroje autorů otázek. A tak abyste uspěli:
10) Čtěte Wikipedii.

Na prvním místě je Myší / Vyšší síla (nebo díra), druzí jsou naši oblíbení mladí germanisté a my jsme aspoň na pomyslné bedně. Kromě toho metodou odhadu získáváme panáky za bonusovou otázku a jdeme slavit! Nejen bednu a bonusovku, ale také Adamovy narozeniny.

Jelikož jsem se toho večera nedržel vlastní rady číslo 8 (v důsledku čehož jsem vratkým krokem - téměř plavmo - odešel z Kentaura ne do Aloha, kde se slavilo a zapíjelo, ale domů), přišla mi ještě v noci tato sms: "Michalíto, ty kurvo, však jsme v Aloze, myslím, že bys měl přijít!" Z toho je vidět, kam to dopracujete, když se neřídíte tím, co radíte ostatním: stane se z vás prostitutka.
* Bonusová rada: Řiďte se vlastními radami.
Adamovi odpovídám až tady a teď: "Adamíto, omlouvám se, fakt mě to mrzí. Máš u mě kokosový dezert! … A dáme si ho s tím kýblem Cuba Libre, který mi zase dlužíš Ty!"

Suvenýry

10. srpna 2017 v 16:49 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
O historii týmu Swingladies jsem doposud nepsal. Na začátku to byla skupina čistě dámská, dnes (navzdory onomu "ladies" v názvu) převažují muži. Z původní sestavy zůstala pouze Bludička (šéfka). Zdá se, že mužská společnost jí vyhovuje, protože nám včera napsala: "Málo co mě vzruší tak, jako kvíz s vámi." To ovšem nemůže říct Míra, který včera hledal vzrušení v blízkých setkáních jiného druhu, Adam s Bárou využili letních dní k cestování, stálý náhradník Tom dal přednost vzrušujícím zážitkům s Jiřím (přišli po kvízu s úplně propocenými tričky). Naštěstí pomohla věda (Vlastík a Marie) a v Kentauru se nás sešlo pět. Také týmů bylo pět. Mladí germanisté byli v oslabení, to v nás zažehlo naději, která ale "prskla a zhasla docela" (jak pravil klasik).

Toho večera mne dvakrát napadli hadi. Ne že by na mne v Kentauru útočili plazi, napadli mne jako odpověď na kvízovou otázku. Hned v aktualitách se ukázalo, že čísnké ženy hady v kabelce nenosí. Škoda. (Ve druhém kole jsem hledal hada v křoví, kolem kterého angličané mlátí klackem, protože nechodí kolem horké kaše. Had tam opět nebyl.) Po aktualitách přišly žirafy. Bludička správně říkala, že žirafíkovití jsou hmyz. Neposlechli jsme. To je jako s těmi Malešicemi: neposloucháš šéfku, nemáš bod! Po prvním kole jsme tak bohužel poslední. Od vítězících Hier für Bier nás dělí 3,5 bodu.

Anglické idiomy mne poučily, že kdybych byl ranní ptáče, dostal bych za odměnu červa. Díky, to si raději pospím. Pak jsme hledali arašídy v podzemí, ale dostali jsme za to jen dva body. Díky tomu setrváváme na pátém místě a prohlubujeme rozdíl od HfB na 7,5 bodu! Moderní komunikace a Punk, to už bylo iné kafe! Tato témata nás posunula na 4. místo. Setrvali jsme na něm až do konce kvízu. Není se co divit, když nevíme, které město se skrývá za názvem "Krung Thep Maha Nakhon Amorn Rattanakosindra Mahindrayutthaya Mahadilokpop Noparattana Radchhani Burirom Udom Rachnivet Mahastan Amorn Pimarn Avatarn Satit Sakututtiya Vishnukarm Prasit". Nehledě na to, že stupně ohrožení zvířat nám připadají spíš jako stupně opilosti: málo dotčený, téměř ohrožený, zranitelný, ohrožený, kriticky ohrožený … (v tu chvíli jsme byli zatím málo dotčení).

Poslední naději jsme vkládali do panákové otázky. Ale odhadnout počet obyvatel jisté obce s využitím rovnice 1 člověk = 5 lišek = 7 zajíců asi nebyl nejlepší nápad. Věda tuto rovnici doplňuje matematicky podloženým zjištěním, že člověk je ve stejné taxonomické úrovni, jako měkkýši. Bonusovku jsme nedali, a tak jsme si objednali třikrát Mickey Mouse (rum s ušima). Bludička na to konto prohlásila: "Já můžu mít klidně i kripla, mně to nevadí." Nemluvila ovšem o potenciálním partnerovi, měla na mysli myš se třema ušima. (Na vysvětlenou dodávám, že rum, servírovaný ve sklenici ozdobené dvěma kulatými čokoládami, připomíná myšáka Mickeyho.) Zřejmě jsem se začal dostávat do fáze "téměř ohrožený" a místo tequila jsem řekl tekula. To jsem ještě nevěděl, že přede mnou je dálší fázový posun.

Po kvízu jsem chvíli pohovořil s mladými germanisty. Probrali jsme několik témat, mimo jiné i lingvistiku: Chomsky, Karlík, Večerka, Saussure … Zavzpomínal jsem si na studia a na Saussurovu knihu "Kurs obecné lingvistiky", v níž můžete najít kouzelnou větu tohoto znění: "To platí u a i u i." Když to řeknete nahlas, je to ještě lepší. Že nerozumíte? Já na to taky koukal jako puk, než mi došlo, že zmíněná věta má tento význam: "To platí u samohlásky A, stejně tak u samohlásky I."

Do Kentaura za námi dorazil Tom s Jirkou (který prý nekouří, nepije a neš*ká - kouřil i pil, jen tu poslední aktivitu nám neukázal, tak nevím … ale věta "Její prdelka je hezčí než obličej" svědčí spíš o opaku). Začal jsem se blížit k okamžiku, kdy rozdávám free hugs, a Bludička položila otázku, kdo že je dneska na řadě. Honza i Tom už to mají za sebou, nabízel se Jiří. Nezůstalo jen u něj, ale to až později v Aloha baru. Obětí objetí se stali Mára, Ivan, Pepa, Bára … V Aloha se mi rozrostla řada přirovnání, jak vypadám s vousy: jako bych vylezl z popelnice, docela dobrý, jako mušketýr, jako Krakonoš, jako bezdomovec … Přírůstkem bylo hodnocení "úplně hrozný". Nemůžu se dočkat, až ze mne bude fešák, jak mi slíbil Zdenda.

Abych měl na tento večer památku, vyfotil jsem si třikrát černočernou tmu a vyvěsil jsem ji na messenger jako "Můj den". Nevím sice přesně, jak se mi to podařilo a proč jsem to dělal, ale vzbudilo to mnohem větší ohlas, než normální fotka. V životě mi na můj den nereagovalo tolik lidí! Ohledně dalších suvenýrů z kvízového večera (dnes ráno na ně byly četné dotazy) musím říct, že cizí košili jsem si domů nepřinesl, dokonce jsem ani nepřišel o tu svou. Ale v batůžku jsem objevil nápojový lístek z Kentaura. Slibuji, že ho vrátím.

Proč je dobré šmírovat a kdo si zaslouží poděkování

3. srpna 2017 v 12:56 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Tým Swingladies (alias Swingers) má jednu krásnou tradici. Každý týden hrajeme hru "Kdo půjde na kvíz". Hra má vcelku jasná pravidla a standardní průběh. Šéfka vyšle do týmové konverzace výše zmíněný dotaz. Honza a pan Kronikář reagují promptně a souhlasně. Ostatní členové týmu napínají. Mistrem v tomto oboru je Adam, Míra tak silné nervy nemá. Proto i tentokrát bylo od počátku jasné, že na kvíz jdeme tři (píšu náhradníkům).
Čtyři!
Šest + štěně (odvolávám náhradníky)!!
Sedm + štěně!!!
Šest + štěně!!
... a tak nás opravdu bylo pět. Bez štěněte.

Před začátkem hry přišla Bára s aktualitou. Němečtí vědci udělali průzkum, který dokazuje, že šmírující muži žijí o pět let déle. Konkrétně ti, kteří vyvinutým ženám koukají na poprsí. Deset minut šmírování = 30 minut aerobního cvičení! (Chvíli jsme se zaobírali otázkou, kdo takové výzkumy platí, ale došli jsme k závěru, že tento výzkum by většina mužů dělala bez nároku na odměnu.) Vzešla z toho zajímavá myšlenka: ženy budou chodit do fitka a mužům stačí, když se na ně budou dívat. Tomáš chtěl experimentálně dokázat, že když bude cvičit a při tom šmírovat, získá 5 + 5 let navíc! Jelikož u tohoto experimentu hrozí pád činky na Tomášovu hlavu (což v důsledku znamená zisk 5 + 5 a ztrátu 50, poněvadž přijde o život), rozmyslel si to. Možná by bylo zajímavé prozkoumat, kterou část mužského těla musejí šmírovat ženy, aby žily o pět let déle. Vidím to jasně před sebou - německé vědkyně si pozvou ženy a dívky na šmírování vyvinutých mužů. Před začátkem experimentu se odehrává tento rozhovor:
  • "Slečno, vy půjdete do srovnávací skupiny RUKA."
  • "Já jsem chtěla POKLOPEC."
  • "Tam už je plno, ještě můžete do skupiny ZADEK, pak už je tam jen NOHA a PLEŠ."
  • "Tak já beru ten ZADEK!"
V první kole nastal historický okamžik - věděli jsme všechny aktuality: co se nosí na poště, s čím si hrají v Rusku, kdo má narozeniny, co není aktuální a jaké příjmení má Florian. (Ale možná zajímavější by byla tato otázka: Odhadněte počet příjmení, která Florian NEMÁ!) Pak přišla policie. Neznali jsme odpověď na dvě otázky. První se týkala jistého policejního sboru, jehož název (soudě podle znaku) by měl být "Ptáci nad bludištěm". Ta další pak byla pod nálepkou "Policejní chvilka poesie". I tak jsme první a spolu s ostatními týmy tvoříme krásnou sestupnou řadu:Swingladies (8 bodů), HfB a Myší síla (7), Kulturní barbaři (6), Sanchez (5) a Prosperita a lidskost (4).

V pauze se před Kentaurem probírají rozvody a ženy zlatokopky. Bára konstatuje, že asi něco dělá špatně, protože zatím nemá ani vilu, ani milion na kontě. Budiž jí to ke cti … ovšem jestli se tou debatou inspirovala, tak Bůh ochraňuj chlapy v jejím okolí! (Ale mezi námi, už se těším na ty večírky v Bářině vile!)

Ve druhém kole přicházejí koně. Jedna z otázek se týká jistého šachového úkazu. Míra nelení, nakreslí si šachovnici a hledá řešení. Je to vědec, a tak se do problému ponoří natolik, že přestane vnímat okolí. A tak zatímco my už paseme koníčky, Míra se stále pohybuje na své šachovnici a ani mu nevadí, že tato má poněkud netradiční rozměry: 7 x 7 polí.


Další téma je barevné a my hledáme čísi matku. Známe rok narození. V hlavě po ní pátrám a komentuji to slovy:
  • Já: "Kolik jí tak mohlo být, když jsem …"
  • Tom: "... bojoval v řadách Hitlerjugend?"
Minulost mne zase dostihla!

Třetí kolo. Víťa se nás pětkrát ptá, na co autoři kvízu zapomněli. Zdá se, že na tři z pěti věcí jsme zapomněli také. Čeští písničkáři nám moc nepomohli, Michael Jackson už vůbec ne. Do vedení se proto dostává Myší síla (23 bodů), my jsme druzí (20), HfB třetí (19) - to nás značně motivuje, a tak se plni odhodlání vrháme do čtvrtého kola. Téma německé země nás nepotěšilo. To je něco pro mladé germanisty, ne tak pro nás. Ale Honzova četba Ottova slovníku naučného zřejmě zanechala stopy a získáváme tři body. Srdeční záležitosti jsme vyřešili s přehledem, jen kde má srdce prezident jsme nevěděli. Snižujeme sice bodový rozdíl oproti Myšákům, ale HfB nás dohnali!

V pauze navazujeme na Bářinu aktualitu a probíráme coury (chodí pomalu) a běhny (chodí rychle). Tomáš s Mírou to propojují s cyklistikou a informují mne, že cyklisti jsou šlapky. To je dobře vědět!

V posledním kole si přišel na své každý: nejdříve se podávají saláty, pak přicházejí topmodelky. Přítomným mužům se zvyšuje tepová frekvence a jejich životy budou po tomto kvízu o 5 let delší. Vítězí Myšáci, za nimi jsou mladí germanisté, Swingladies jsou třetí.

Pro tento kvíz jsem si nachystal překvapení: jedno kolo navíc. S tématy, která jsou blízká mému týmu (respektive Báře a Honzovi) - stomatologie a nohejbal. Ale znáte to, když je téma Slunce, stejně se vás zeptají na kytku. Když je téma ostrovy, chtějí vědět něco o svatých. A tak i já jsem se u stomatologie ptal na detektiva a u nohejbalu na třetí zuby v Malůvkách. Aby to Bára s Honzou neměli tak jednoduché, zapojily se všechny týmy! Přesto byly Swingladies první a získali sladkou odměnu. Podělili se o ni se všemi.

Přichází bonusová otázka a my počítáme medaile. Myšáci je spočítali líp, ale protože mají hlavní cenu a protože jsme měli druhý nejlepší odhad, panáky jsou naše! A tak jsme v jednom kvízu získali dvě ceny a obsadili tři místa na bedně! To si zaslouží trochu sentimentu a hodně velké poděkování:
  • Víťovi za to, že mi umožnil jedno kolo navíc a že to tak krásně odmoderoval!
  • Týmům Myší síla, Hier für Bier, Kulturní barbaři, Sanchez a Prosperita a lidskost za to, že se do kola navíc zapojily!
  • Báře, Honzovi, Mírovi a Tomášovi za to, že v kole navíc obhájili první místo!
  • Maje Husáčke za recept na tvarohovou buchtu - měla úspěch!