Per aspera ad astra aneb Vivat Vlastík!

7. září 2017 v 17:41 | Michal Novotný |  Kronika Pub kvízů
Když klesnete na úplné dno, je už jen jediná cesta, cesta nahoru. Ta myšlenka mne po minulém kvízu naplňovala nadějí. Protože ta POTUPA, když před zraky úhlavní (přesto oblíbené) konkurence skončíte úplně poslední, je hrozná. Když všichni v Kentauru vidí, že v jednom kole z jedenácti otázek získáte pouhé dva body (a když toto skóre zopakujete v kole dalším), to už jste se historicky znemožnili. Člověk pak ani neví, co má napsat nepřítomné šéfce týmu. Tím ji naštvete způsobem nevídaným. Očekával jsem pranýřování a vyloučení, naštěstí se tak nestalo.

Skleslý tým bylo třeba motivovat: "Musíte mít vyšší cíle! Ne jen bonusová otázka a rumy!!" Zabralo to, ale jen trochu. Druhým krokem bylo dát dohromady tým (a získat náhradníky). To se zdá snadné, ale hra "Kdo půjde na kvíz" je někdy záludná: Honza, Tom a já je dobrý začátek, ostatní mlčí, Adam přislíbí, Míra taky, náhradníci potvrzují a poté odvolávají účast, Tom nakonec nemůže, stejně to dopadá s Mírou a s Adamem … a já z hrůzou očekávám, kolik se nás sejde. Odhadoval jsem to někde v rozmezí 3 až 7, nakonec jsme byli čtyři: Honza, Štěpán, Vlastík a já.

Večer moderoval Víťa, našimi konkurenty byli Hier für Bier, Drahaňáci, Kulturní barbaři, Feclý hlavy a LTT. Kvíz začal a děly se věci! První kolo - aktuality a starořecká čeština. Máme devět bodů a první místo (spolu s HfB)! Naprosto neuvěřitelný byl Vlastík, který počítal kamiony, vážil zeleninu a otázku na odhad díky tomu trefil skoro přesně. Vědec v týmu, to je výhra! Ty kameny, co nám padaly z našich zraněných srdcí, jste mohli i slyšet.

Druhé kolo - dvojice z večerníčků a fotografické téma. Získáváme 10 bodů a jsme opět první! Ve třetím kole nás občerstvil street food a hudba. Devět bodů a jsme stále první! Zdá se, že vědci jsou buď opravdu děsně chytří, nebo v pracovní době sledují večerníčky, poslouchají lidovky, čtou wikipedii, fotografují a stravují se v hladových oknech. Vlastíkův přínos je totiž nepřehlédnutelný.

Poprvé toho večera slyším větu: "Bez šéfky vám to jde dobře!" Stejnou větu jsem slyšel po kvízu znovu, ale musím k tomu dodat, že u tragické prohry v minulém týdnu naše šéfující Bludička také nebyla! To jen aby to nevypadalo, že nám to kazí. Naopak! Vzpomeňte na Malešice!

Čtvrté kolo je ve znamení kolotočů a zpestřují je přezdívky měst a států. Devět bodů a (jak jinak) první místo! (Kdybychom dali na Vlastíka, mohli jsme mít ještě jeden bod navíc.) Druzí jsou HfB a mají o 10,5 bodu méně. Hlavní výhra je díky tomu jistá. Zíráme my, zírají i ostatní. Sebevědomí narůstá, naše pošramocené renomé se zotavuje, ze zpráv, které čtu v messengeru, vidím, že nám fandí celý zbytek týmu a hromada známých. Užíváme si to.

V pátém kole už nás nemohl ohrozit ani světový tisk, ani draví ptáci. Sedm bodů a JE TO NAŠE! Přicházejí gratulace a my jdeme slavit! Objednávám si pornoherce (tedy rum po něm pojmenovaný) a jdu prohodit pár slov s mladými germanisty. Probrali jsme naše prohry i výhry, proběhly přípitky, pohovořili jsme o bowlingu a vznikla zajímavá myšlenka: v případě, že budou oba naše týmy nekompletní, vytvoříme tým koaliční. Kreativní byly i návrhy, jak naši koalici pojmenovat: Hier für ladies, Bier für ladies …

Zbytek týmu hrajel fotbálek. Hru, která mi fakt nejde. Honza přišel s návrhem, ať jdu hrát také. Přestože ví, že góly dávám do vlastní branky, pokud se vůbec trefím do míče! Proč to Honza dělá, může mít čtvero vysvětlení:
  • je masochista
  • rezignoval na kvalitu spoluhráčů
  • vyhrát, když má v týmu mne, považuje vyšší stupeň obtížnosti
  • rozhodl se, že mě ten fotbálek naučí hrát dobře!
Nevím, jestli opakem vlastního gólu, je gól nevlastní, ale k úžasu všech zúčastněných se mi podařilo střelit dva góly do branky protihráčů! To se musí oslavit - dávám si dalšího pornoherce.

Poté, co jsme propili naši výhru, postupně odcházíme. Nejdřív Honza. S obavami v očích se mne ještě ptá, jestli plánuji pokračovat v oslavě vítězství v Aloha baru. V zápětí odcházejí také Štěpán a Vlastík. Kupodivu dostáváme stejnou otázku (a v jejich očích vidím stejné obavy). A tak zodpovědně kráčím rovnou domů a v týmové konverzaci všechny uklidním informací, že jsem v pořádku a cestou jsem nic neztratil. Tým na tu zprávu evidentně čekal, protože mi téměř okamžitě přišla odpověď: "Supr, můžu jít klidně chrápat!"

K bodovému zisku jsme různou měrou přispěli všichni čtyři. Ale po včerejšku zvažuji dekorovat Vlastíka olivovou ratolestí, koupit mu láhev nejlepšího rumu, nosit ho na rukou a ovívat palmovými listy. Už jsem párkrát zažil, že měl někdo z týmu nebo z náhradníků svůj den. Ale nad Vlastíkem se muselo vznášet hejno andělských pomocníků, kteří mu přihráli otázky na míru v počtu nevídaném! Byl z nás fakt nejlepší. Vivat Vlastík!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama