Čemu se musím naučit aneb O tom, kdo mi chybí

4. ledna 2018 v 17:02 | Michal Novotný |  Co život dal
Volala mi kamarádka, chtěla se přímo od pramene dozvědět něco o mužích ve znamení raka. Mluvili jsme spolu přes hodinu. A já jsem si díky tomu telefonátu uvědomil něco důležitého: je člověk, kterého postrádám. Poprvé jsme se setkali 15. listopadu. Postupně jsem začal vnímat blízkost lidskou, erotickou i citovou … a to je vzácné. Ale v prosinci jsme přerušili kontakt a já nemám jak mu říct, že mi chybí … že ten dopis, který jsem mu kdysi napsal o svých citech, pocitech a emocích … je vlastně pořád pravdivý.

Pokoušel jsem se zapomenout. Párty, večírky, bary, přátelé … ale když jsem pak šel spát, znovu jsem si na něj vzpomněl. Domluvil jsem si rande, ale stejně jsem myslel na jinou náruč. Schůzka za účelem sexu byla super, ale stejně bych raději znovu masíroval nohy tomu, kdo mi schází. Možná bych o něj měl bojovat, ale nevím jak, složil jsem zbraně. I na špatném konci může být něco dobrého: ten člověk se zachoval férově … a proto má můj obdiv.

Minulý rok mě mimo jiné naučil, že má smysl jít i do situací, které člověku dávají pramalé šance, protože i ty mohou přinést nečekaná setkání. Teď se chci naučit trpělivosti a tomu, jak neztratit naději … snad zůstalo aspoň ... přátelství.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama